zesveta

2011-05-09T00:43:00.000-07:00

Dunění sopky bylo slyšet nad celou
Jávou a v Batávii vybíhali lidé z domů
v domnění, že se blíží zemětřesení. Okna
v domech drnčela a okenice vypadávaly
z rámů. Hřmění běsnícího vulkánu bylo
tak silné, že obyvatelé celého západního
pobřeží Jávy vůbec nemohli usnout.
Ráno 27. srpna 1883 se nedalo nazvat
ránem, nebo tma trvala až do 10 hodin
dopoledne. Způsobilo to obrovské množ-
ství prachu, volně rozptýleného v atmo-
sféře, které zcela zastínilo slunce. Ně-
kdy mezi 4.40 až 6.40 přišlo několik vln
směrem od ostrova, pravděpodobně ná-
sledkem kolapsu severní části hlavního
ostrova. Kolem 10. hodiny, když začalo
být trochu vidět, dosáhla erupce svého
vrcholu. Prachové mračno vyrostlo nad
vulkánem do neuvěřitelné výše téměř
80 km! Detonace byly slyšet v okruhu
o poloměru téměř 4400 km! Podle poz-
dějšího vyhodnocení byl rachot zazname-
nán až v centrální Austrálii u městečka
Alice Springs.
Uprostřed Indického oceánu, přibliž-
ně na poloviční cestě mezi Madagaska-
rem a Indonésii, leží malý ostrůvek jmé-
nem Rodriguez. Protože erupce proběhla
v době, kdy převážná část světových ko-
lonii byla v anglických rukou, byla také na
tomto ostrůvku umístěna vojenská po-
sádka.

2011-03-08T07:36:00.000-08:00

Všechny výlety po-
chopitelně ustaly, protože vulkán byl již
značně nepříjemný, avšakještě ne nebez-
pečný. To vedlo kjistému snížení bdělosti
obyvatelstva v okolí, což mělo potom ka-
tastrofální následky.
Dne 26. srpna 1883 krátce po poledni,
asi ve 13 hodin, začala z jícnu kráteru

Perbuatan vyletovat mračna prachu a po-
pela. Byla to první ze série strašlivých
explozí, které následovaly v krátkých ča-
sových intervalech. Kolem 14. hodiny vy-
rostlo nad kráterem obrovské černé mrač-
no a během krátké doby dosáhlo výšky asi
30 km. Pak následovala další série něko-
lika menších explozí, jejichž intenzita se
stupňovala a kulminovala kolem 17. ho-
diny, kdy došlo pravděpodobně k první-
mu kolapsu a vzniku silné tlakové vlny.

Exploze pak pokračovaly po celou noc
a byly doprovázeny vzdušnými nárazy,
avšak, což bylo podivuhodné, nikoliv ze-
mětřesením.

Jak to bylo s Atlantidou

2010-10-26T04:25:00.000-07:00

Na ostrově byla prakticky každý den
nějaká výprava se zvědavci, poslední
11. srpna, tedy krátce před katastrofic-
kou erupcí. Několik odvážlivců vystoupi-
lo až na vrchol kráteru Rakata, kde byli
zahaleni oblaky vystupující páry a pocítili
sérii podzemních otřesů. To vše byly ne-
klamné známky blížící se erupce, ale žád-
né praktické preventivní kroky podnik-
nuty nebyly, neboť se mělo za to, že půjde
pouze o malou vulkanickou událost.

VULKANlCKÉ ERUPCE A ZMĚNY POČASÍ

Jako model byl použit americký vulkán
Mt. Mazama v Oregonu, který byl rozmetán erupci
přibližně před 6500lety.
1. V podloži vulkánu se hromadi plyny a dalši
vulkanický materiál. Erupce se ohlašuje výronem
plynů a prachového materiálu.
2. Erupce se stupňuje a sili, přičemž se podloži
vyprazdňuje. Během této fáze může vulkanické
mračno dosahovat značných výšek. V závěrečném
stadiu začiná destrukce celého vulkanického kužele.
3. Po vyprázdněni podloži docházi k prudkému
poklesu tlaku v nově vzniklých dutinách a celý
kužel se hrouti do uvolněného prostoru. Jde-li
o ostrovni vulkán, je tento prostor okamžitě vyplněn
vodou a vzniká tsunamový efekt.

Jak to bylo s Atlantidou

2010-06-15T02:13:00.000-07:00

WLKANICKÉ ERUPCE A ZMĚNY POČASÍ
Tabulka č.1
Charakteristika vulkanických erupcí v historickém období (největší zaznamenané sopečné exploze)
Č. Vulkán Uvolněná Datum erupce Celkový objem energie v erg vyvržené hmoty 1 THÉRA 1,2.102 asi 1600 př. n.1. asi 200 km3 2 LAKI 8,6.1026 8.6.1783 154 km3 3 TAMBORA 8,4.1026 5.4.1815 150 km3 4 COSEGUINA 4,8.1026 23.1.1835 85 km3 5 KElTMAI 2,0.1026 6.6.1912 36 km3 6 KRAKATOA 1,0.10z6 26.8.1883 18 km3 7 BEZYMJANNYJ 2,2.10z5 30.3.1956 4 km3 Graf č.1
NEJVĚTŠÍ SOPEČNÉ ERUPCE

Laki
Tambora
Coseguina
, Katmai
Krakatoa
Bezymjanyj
Thera
U

KRAKATOA

Téměř každý český čtenář bude jistě
znát literární odkaz našeho velkého spi-
sovatele Karla Čapka. Mezijeho nejpro-
slulejší romány patří bezesporu "Kraka-
tit", který si získal množství čtenářů na
celém světě. Ve své vizi líčí Čapek vyná-
lez nesmírně razantní třaskaviny, kterou
pojmenoval Krakatit. A právě toto jmé-
no, jak sám autor říká, odvodil ze sku-
tečné události, která se odehrála v roce

1883 v malém souostroví Krakatoa, leží-
cím mezi Jávou a Sumatrou .
Krakatoa byl původně protáhlý ostrov
s třemi menšími kuželi Perbuatan, Da-
nan a Rakata, které během exploze zmi-
zely. Části souostroví tvořily ještě malé
ostrůvky Verlaten a Lang, které zbyly po
předcházejících erupcích.
Na poslední erupci z roku 1680 se již
dávno zapomnělo, sopečné kužele byly
v klidu, ostrov byl pokryt tropickou vege-
tací, takže Krakatoa byla považována za
ostrov se zcela vyhaslými sopkami.

( 12)

0,2 0,4 0,6 0,8 1 1,2
Velikost uvolněné energie v erg

WLKANICKÉ ERUPCEA ZMĚNY POČASÍ

Jako první se dne 20. května 1883 pro-
budil z dvěstěletého spánku kráter Per-
buatan. Jeho erupce ale nijak zvláš silná
nebyla a obyvatelé města Batávie (dnešní
Djakarta) již 27. května pořádali výlety
malými loděmi k této nové atrakci. Z jíc-
nu kuželu Perbuatan unikaly mohutné
sloupce páry, které dosahovaly v průmě-
ru až 25 m. Měsíc po této události se
probudily zbývající dva jícny a souostroví
tak poskytovalo malebný pohled na kou-
řící vrcholy sopek.

Jak to bylo s Atlantidou

2010-06-07T02:33:00.000-07:00

WLKANICKÉ ERUPCE A ZMĚNY POČASÍ

- Kaldera Théry
Jeden z prvnich zachovaných dokumentů,
zobrazujici Théru i s kalderou, která vznikla po
rozsáhlé erupci kolem roku 1600 př. n. l. Zajimavé
je, že jde vlastně o letecký pohled, ačkoliv v době
vzniku této rytiny létaly maximálně balony
Otištěno poprvé v Illustrated London News
31. března 1866.

250 m nad mořskou hladinou byla nale-
zena vrstva sopečného tufu o tloušfce ko-
lem 5 m, na izraelském pobřeží v plážo-
vých sedimentech pak obdobná vrstvička
o tloušfce několika milimetrů.
Všechny tyto indicie svědčí pouze o je-
diném. Kdysi dávno nastala v egejské ob-
lasti katastrofa předstihující vše, co do-
sud lidstvo zažilo. Abychom si však mohli
udělat představu o tom, jak vypadají vel-
ké vulkanické erupce, budeme se nejprve
věnovat těm, které proběhly v poměrně
nedávné době a jejichž důsledky byly
také podrobně studovány.

Avšak nejenom klimatické důsledky
(v negativním smyslu) jsou průvodci erup-
ce. U vulkánů, které jsou ostrovním ty-
pem, přistupuje ke zmiňovaným pohro-
mám ještě i ničivá sila mořských vln.
Aby si mohl čtenář udělat představu
o těch největších erupcích, předkládám
tabulku gigantických sopečných erupcí,
která obsahuje všechny nejdůležitější úda-
je .
Pro lepší přehled uvádím i grafickou
projekci této tabulky, na které jsou zná-
zorněny uvedené erupce podle velikosti
uvolněné energie
Nejznámějšíje pravděpodobně erupce
indonéského vulkánu Krakatoa, která
byla také námětem několika filmů a ro-
mánů. Z toho důvodu Ize historii této
erupce zařadit na první místo. Ostatně
podobnost s Thérou je zde o to větší, že
jde rovněž o ostrovní vulkán, a tak účinky
erupce budou velmi podobné.

Jak to bylo s Atlantidou

2010-05-25T01:52:00.000-07:00

Americká výzkumná loď Glomar Chal-
lenger, která provádí specializované vrty
mořského dna, uskutečnila také dva od-
běry v Egejském moři poměrně daleko
od Théry, asi ve vzdálenosti 110 kmjiho-
východně od Kréty. Když geologové vy-
táhli odběrovou sondu se vzorkem, kte-
rý dostal číslo 58, doslova užasli. Těsně
pod vrstvičkou recentních usazenin se
objevila vrstva vulkanického tufu vysoká
78 cm! To ale nebyl všem překvapením
zdaleka ještě konec. Druhý pokusný vrt
ve vzdálenosti asi 40 km východně od
první sondy pak přinesl objev, který
všechny geology šokoval. Vrstva sopeč-
ných usazenin zde byla silná 212 cm!
Hloubka moře v těchto místech je přes
1500 m, takže je nutné počítat s přiroze-
ným rozptylem tohoto materiálu při usa-
zování.
Udivující síla sedimentu nás nutí k za-
myšlení nad velikostí a razancí thérské
erupce. Prach z tohoto ničivého výbuchu
pokryl podle posledních výzkumů plochu
asi 300 000 kmz. Objev prachových sedi-
mentů na různých místech Středomoří
vedl k tvrzení, že prachové mračno do-
sáhlo egyptského pobřeží.
V hlavním zálivu ostrova Anaphi (20 km
východně od Théry) ve výšce kolem (10)

Atlantida

2010-05-19T04:09:00.000-07:00

Když v roce 1958 zahájil další sérii vý-
zkumů, jistě netušil, na co narazí. Samo-
zřejmě věděl o tom, že ostrov byl zničen
obrovskou vulkanickou explozí, avšak ne-
mohl předpokládat, že by nalezl ještě
něco podstatného. Trpělivě pokračoval
v drobné archeologické práci, řídil odklí-
zení obrovských vrstev pemzy, až nara-
zil na domy. To bylo první, spíše předpo-
kládané překvapení, nebo se dalo tušit,
že tam, kde byly nalezeny zbytky cest,
bude i osada. Avšak místo osady se pod
lávou nalézalo celé město. To se potvrdi-
lo v roce 1972, kdy se do světa rozlétla
zpráva, že na ostrově Théra byly objeveny
nejen trosky krétského města, pohřbené-
ho pod mnohametrovou vrstvou vulkanic-
kého materiálu, s domy o dvou až třech
patrech, ale že se v několika z nich nalez-
ly velmi dobře zachovalé nástěnné barev-
né malby.
Současně s těmito objevy se vynořily
i úvahy o tom, jak veliká musela asi být
vulkanická erupce, když zanechala na os-
trově vrstvy pemzy vysoké přes 30 i více
metrů.
Ostrov Mélos, kterýje od Théryvzdá-
len kolem 120 km, byl postižen nemé-
ně zhoubně. Ačkoliv od této katastrofy
uplynulo více než 3500 let, zachovala se
eroze.

ze světa

2010-05-11T04:21:00.000-07:00

Ostatně
ony dva ostrůvky (Palea a Nea Kameni)
jsou vlastně malými sopkami, nebo vul-
kanická aktivita je zde patrná i v součas-
né době, kdy se čas od času objevují nad
souostrovím oblaka bílé páry.
Pro svou černou barvu dostaly také
oba ostrovy své pojmenování. Řecký vý-
raz "Kameni" znamená doslova "Spále-
ný", ale jak druhá část názvu napovídá,
jsou mladého původu. Svou barvou ostře
kontrastují s barvou ostatních ostrovů,
které jsou světlejší, ba až bilé, nebo je
pokrývají mohutné vrstvy pemzy a tefry.3
O tom, že je tento ostrov nebezpečný,
se ví odpradávna. Nasvědčuje tomu nejen
vlastní vulkanická aktivita, ale i katastro-
fický obraz vnitřmho pobřeží. Naposledy
se Théra projevila v roce 1970, kdy zjícnu

na ostrově Nea Kameni unikala oblaka
páry. V současné době je souostroví ne-
bezpečné svou zemětřesnou aktivitou.
Katastrofické zemětřesení z dubna roku
1956, při kterém přišlo o život 196 osob,
zcela zničilo osadu Fira.
Kromě těchto důkazů o nebezpečnosti
souostroví existují zjištění, že celá tato
ostrovní skupina musela prodělat strašli-
vou přírodní katastrofu už v dávných do-
bách. Když se totiž v letech 1859 až 1869
stavěl Suezský průplav, hledal se nejbližší
zdroj pemzy jako přídavku do cementu,
který měl odolávat účinkům mořské vody.
Rozhodnutí padlo na Théru, neboť ta ji
mohla poskytnout v téměř neomezném
množství. Jak postupovala stavba průpla-
vu, tak také pokračovala těžba tohoto
materiálu. Pemzy se vytěžilo tolik, že byla
obnažena téměř celá původní plocha os-
trova. Přitom byly objeveny podivuhodně
zachovalé zbytky domů, cest, ale i stromů
a keřů vinné révy. To byl také nakonec
jeden z rozhodujících faktorů, který vedl
k systematickým archeologickým výzku-
mům, jež byly zahájeny těsně před dru-
hou světovou válkou athénským profeso-
rem archeologie S. Marinatosem.

LEGENDA O ZKÁZE LIDSTVA A ODCHODU REOVU DO NEBE.

2010-05-10T00:13:00.000-07:00

Ihned byli mu tito poslové přivedeni a Veličenstvo tento bůh [jim] řekl: "Vydejte se mi na cestu do Jebu a přineste mi co nejvíce plodů mandragory!"
Když mu byly tyto plody mandragory přineseny, dal je Veličenstvo tento bůh rozemlíti onskému Sektiovi a otrokyně rozmílaly zatím ječmen na vaření piva. Pak nasypány byly tyto [rozemleté] plody mandragory do nápoje, takže vypadal jako lidská krev; bylo navařeno tohoto piva 7000 džbánů. Veličenstvo král Horního i Dolního Egypta. Re přišel se na toto pivo podívati s těmito bohy. Když se rozednilo onoho dne, kdy byli lidé pobíjeni od bohyně, postupující na sever, řekl Veličenstvo Re: "Jest to vskutku dobré. Tím zachráním lidstvo." A dále řekl Re: "Odneste to tam, kde hodlá vražditi lidstvo!"
Veličenstvo král Horního i Dolního Egypta Re rozkázal za tmavé noci, aby tento uspávající nápoj byl rozlit, takže pole byla zaplavena z vůle Veličenstva tohoto boha na čtyři pídě [vysoko].
Bohyně vyšla ráno a našla zaplavená pole. Její obličej se rozveselil. Jala se píti a chutnalo jí to. A opojivši se, vrátila se, nepoznávajíc lidí.
Veličenstvo Re řekl této bohyni: "Buď vítána, Přívětivá!" a dále řekl Veličenstvo Re o této bohyni: Budiž jí připravován o výročních svátcích uspávači nápoj a budiž pak dán otrokyním!
A dále řekl Veličenstvo této bohyni:
Pak řekl Veličenstvo Re: "Jakože žije, srdce mé nemá chuti býti pohromadě s lidmi. Pobil bych je, jako by jich ani [nikdy] nebylo, kdyby nebylo přilišné mé dobroty!"
Bozi, kteří byli v jeho průvodu, řekli: "Neodcházej, jsa roztrpčen! Jsi silný, když chceš!"
Veličenstvo tento bůh řekl pak Veličenstvu Nunovi: "Mé tělo jest od prapočátku slabo; nevydám se nebezpečenství, že mne jiný předstihne!"
Veličenstvo Nun řekl: "Synu můj Šve! [Dej] své oko svému otci Reovi, aby ho chránilo!" — "Moje dcero Nuto! Posaď si ho5 na svá záda!"
Nut řekla: "Jak to, můj otče Nune?" — To řekla Nut v
Nut proměnila se v krávu a Veličenstvo Re ocitl se na jejím hřbetu. Lidé spatřili Rea na hřbetu krávy, a řekli mu: porazíme tvé nepřátele, rouhající se !
Jeho Veličenstvo odešel do paláce [na hřbetě] této krávy a bydlel v něm společně s bohy. Země ocitla se v temnotě.
Když nastalo jitro následujícího dne, lidé vyšli, nesouce luky ze dřeva , a stříleli šípy na nepřátele.
Tu řekl Veličenstvo tento bůh: "Vaše hříchy buďtež vám odpuštěny!"
Bojovníci Nastala seč,
Tento bůh řekl Nutě: "Posadil jsem se na tvůj hřbet, abych se mohl rozhlížeti.

Vulkány

2010-05-07T06:21:00.000-07:00

THERA

Asi 100 km severně od Kréty leží malá
skupinka ostrovů, která je na mapách
známá pod jménem Santorin. Tvoří ji pět
ostrůvků, z nichž největší má název Thé-
ra, menší pak Therasia a uprostřed roz-
sáhlé kaldery se nad vodou tyčí dva doce-
la malé ostrůvky Palea Kameni a Nea
Kameni. V hrdle širokého zálivu pak ční
osamělá skála, která nese jméno Aspro-
nisi a celé souostroví uzavírá.

VULKANICKÉ ERUPCEA ZMĚNYPOČASÍ

,..
V

1

Terasia
, ::::;:324, :
vulkán MeRalo Vun

vulkán

ostrov
AsPronisi

..

vulkán Skaros ;; j.

ostrov ; ; ,,
G Nea Kameni ;. ; , ; ;
u
\/ . ..
,, .bFira,::;:,.

::
_ 1
OStTOV I
%
PaleaKameni ;
..
...

2 3
,

- 1 2

. .;:7
ostrov .... ::1 .,
:. >.
Théra . . . u
..
1

.. . . . . Prgos. . . .
tv
l
ínAkrotiri . . .Kamari
;
, ,. . . : :, 568
... . r

: i.-; ;.

n .

. Périšsa
(R)3 4 5 (R)6
;;:%t 2 8 9 10

11 12 (R) 13 14

Obr. č.1- Geologická mapa Théry

l. Dacity Nea Kameni z erupci 1570-1940.
2. Riodacity
3. Nahromaděni riodacitů.
4. Andezity vulkánu Skaros.
5. Lávy vulkánu Megalo Iiuno.
6. Andezity vulkánu Ilias.

7 Různě roztroušené andezity
8. Různé pyroklastické materiály
9. Lávy původniho vulkánu Théra.
10. Lávy vulkánu Akrotiri.
71. Dacity vulkánu Akrotiri.
72. Dacitové výlevy vulkánu Akrotiri.
13. Neogenni horniny
14. Triasové hominy

Atlantida

2010-05-06T00:11:00.000-07:00

Hodnoty měření klimatických prvků ze
130 meteorologických stanic na severní po-
lokouli za desetiletí 1951-1960 naprosto
přesvědčivě ukázaly, že odchylka pro rok
1956 činila téměř -1,3 oC od normálu.l
Ze základních poznatků vyplývá, že
k největším změnám počasí dojde v těsné
blízkosti vulkánu a budou tím výraznější,
čím větší bude uvolňovaná energie.
Na toto téma bylo uveřejněno již mno-
ho odborných studii a publikací, avšak
vzhledem k tomu, že naše země leží mimo
aktivní vulkanické oblasti, se český čtenář
s odbornou literaturou na toto téma set-
kává dosti sporadicky.

Atlantida

2010-05-04T23:47:00.000-07:00

Pro Středoevropana jsou sopky něčím
tajemným a velmi exotickým. Po většinu
svého života s nimi do přímého kontaktu
nepřijde, takže je považuje spíše za kurio-
zitu nežli za něco, co by jej mohlo ohro-
žovat. Podstatně jiné zkušenosti s nimi
mají obyvatelé v místech, kde jsou vulká-
ny běžným jevem. Pokudjsou aktivní, zna-
menají vždy zvýšené nebezpečí pro celou
oblast. Některé z erupcí jsou velmi časté,
což znamená, že láva a plyny, které erupci
doprovázejí, nedosahují nijak zvlášť vel-
kých tlaků uvnitř aktivní zóny. Avšak sop-
ky, které jsou sice aktivní, ale jejichž čin-
nost se projevuje v dlouhých intervalech,
jsou vulkány smrtelně nebezpečnými.
Uzavřené výlevy působí jako zátka, tak-
že se pod nimi vulkanický materiál stla-
čuje až do kritických hodnot. Tehdy mez
pevnosti ztuhlé lávy, která uzavírá výlev,
povoluje a dochází k explozivní erupci,
kdy je v krátkém čase vymrštěn materiál,
jenž by jinak unikal z jícnu několikaná-
sobně delší dobu.
Značná část vulkanických erupcí pro-
běhne bez podstatného vlivu na počasí.
Místně sice způsobí pohromu tekoucí lá-
va nebo prachový spad, ale bez dalších
vedlejších účinků. Podstatně jinakje tomu
,
jde-li o velkou, případně gigantickou
erupci s mimořádně silnými prachovými
emisemi, nebo ty již vliv na počasí mají.
Prachové částice způsobují v atmosféře
rozptyl slunečního záření, což má za ná-
sledek poklesy teplot a zvýšenou srážko-
vou činnost. Mimo to je vulkanický prach

značně kyselý, takže deště, které následu-
jí, jsou skutečně deště kyseliny sírové.
Lze napřklad celkem spolehlivě doku-
mentovat následné poklesy teplot po erup-
ci vulkánu Bezymjannyj, která začala kon-
cem roku 1955 a trvala až do 30. března
1956, kdy došlo ke kataklyzmatické explo-
zi.

ze světa

2010-04-29T06:04:00.000-07:00

Majetek a kapitál (potřeby v podnikaní) Prostředky potřebne pro podnikaní (vykazuji určite zvlaštnosti) Majetek – složení prostředku. Kapital – zdroj finančního krytí.
Učetní forma zachycení. Majetek-A. Kapital-P. Přesna formulace v obchodním zákoniku „obchodní majetek“ věcy, pohledavky a jiné hodnoty ocinitelne penězi, které patří podnikateli a slouži k podnikaní. Majetkova podstata * majetek dlouhodoby – investiční. *Majetek obežny – neinvestičny. Majetek dlouhodoby Hmotny – nemovity (pozemky, budovy) zapsane do kadastru nemovitosti. Movite – (stroje, dopravní zarizení nad 40 tis 1 rok.) Nehmotny – patenty, vynalezy, autorska práva. Finanční – cenné papiry, dlohodobe uvery.. Majetek obežny: vecný – zásoby (material, vyrobky) penežní – pohledavky, peníze, cení papiry. Dlouhodoby HM dle technologického výjadření. Budovy, haly, stavby.
Ekonomické hodnocení dlouhodobého majetku.
Pořízovacy cena – k datu pořizení – prodejni, náklady stavby.
Doba životnosti DM – stanovena pravnim predpisem pouze doba uživané pro odpisy a daní.
Odpisy – zpusob vyjadření opotřebení DM.
Ruzne formy odepisovaní linearní, nelinearní. Daňove, učetní. Degresivní odpisy – zrychlene. Zustatková cena – vyjadřuje aktualní hodnotu DM. DM  PC - odpisu.
Funkce odpisu: Vyjadření opotřebení DM – formá opravek DM. Přenašet hodnotu DM do nakladu produkce. Vytvaření zdroju pro reprodukční DM.
Ekonomické hodnocení obezneho majetku: cena pořizení OM – nakupní při jejich koupi mimo podnik. Výrobní naklady u vlastních produktů – zvirata, osova, krmiva, hnojina. Oceneni dle kvality při vlastní produkci (vlastní krmiva) Nominalní hodnota – hotovost a učty u bank.
Využiti OM Normativ zásob – potřeba OM pro plynulý chod podniku.
Doba obratu zásob – doba za kterou se zásoby vrati do výchaziho stavu (podoby) nebo spotřeby. Rychlost obratu zásob – za časové období.

Výužiti uředních cen zeměd. pudy danove účty.

2010-04-27T07:49:00.000-07:00

Jedna se o daň z nemovitosti  pozemku.
Transformovane na kadastrový uroveň. Výchazi přemerná cena zeměd. pozemku dle kadastralních územi. Ceny jsou uvedeny ve vyšce (vyhlašce č.380/2001Sb).
Výše daně stanovena zákonu o daní z nemovitosti ve výše 0,75% z UCZP u kultur orna půda, sady, zahrady, chmelnice, vinice. 0,25% z UCZP pro travenlive porosty. Daň dle zákona plátí vlastních pozemku a nebo dle dohody může platit daň i najemce pozemku.
Hospodaření na cizem pozemku – najmaní pozemku. Podle EU: dotace. Metoda vymezení méně výhodne pro zemedelstvi. LFA- Loss Fovource Areas. Podle přirodních, socialních a ekonomických podminek.
Horské oblasti * mimoradne nepriznive klimatické podminky – nad 600m. * velka svažitost pozemku 20%. * souhrn obou kriterie. Znevyhodnene oblasti * HDP na 1 obyvatel nižší než 80% narodních . * hustota hosp. zivota je menší než 1DJ/ha zem. půdy. * prijem za zem. nižší než 80% NH. * Hustota obyvatelstva menší než 50% narodního prumyslu a nebo obyvatelu niží 0,5%. Specifické (mála) oblastí. * malo kvalitní půda čí nedostatek vody. * Mimořadny obsah soli v půde. * Vysoke dopravní naklady zemedelství v odlehlych usecych. * Nařizene omezení zem. výroby na zaklade ochrany životního prostředí.

Brujah

2010-01-24T06:24:00.000-08:00

Brujah

Disciplines: Celerity, Potence, Presence

Weaknesses: +2 to Frenzy Difficulty

Description: The Brujah can trace their roots back to ancient Babylon, and the clay tablets of the first scholars. They were the lovers and guardians of knowledge, and the founder of their line was the inventor of written language. However, in their quest for freedom, they slew their founder and were banished from the first city. Today, the Brujah are scorned as riffraff who have lost their heritage and are without pride. For over a millennium they have been rebels among the Kindred, forever questioning and testing the Traditions.
The clan is very poorly organised; its members meet only irregularly, and share little in common besides their love of rebellion. They are among the supports of the anarchs, and aiding them is one of the only matters upon which they ever agree. They are often unestimated, as much by themselves as anyone.
Their love of fighting is their weakness, and has served us well in the past. They are fools, but useful fools. Take care when you must End one of the Brujah, for they fight like lions.
The Brujah follow the Way of Irresistable Force. They are powerful and dangerous opponents. Their strong fortitude and their potent strikes make this clan dangerous in open combat. Their strong and usually uncontrolled emotions are their greatest weakness. When frustrated they are wont to strike out at any percieved cause. Lead them with a firm hand. Attempt not to stop the irresistable force. Instead, guide the force where you need it most. This is the secret to dealings with Clan Brujah.

NÁDHERNÝ SVET

2010-01-03T14:51:00.000-08:00

Peter Opet/Peter Opet

Dmi
Ako obraz visí na stene
Gmi
Tma je, keď svetlo zhasneme
A
Ako pravda ktorá raní,
Dmi
Počuť ju nechceme

Dmi
Ako ryba pláva po mori
Gmi
Colník večer spúšťa závory
A
Kňaz svoju kázeň reční a ja
Dmi
Vám hovorím

Ref:
Dmi
Veci bežné
Gmi
Nie sú všedné

Lietajte pri zemi
Ami/A
Svet bude nádherný

Ako bocian striehne na vetry
Starec čaká kdesi v závetrí
A v každom drieme dravec, korisť,
Keď zavetrí

Ako mesiac svieti na nebi
Muži preklínajú migrény
Aj rana ktorá bolí, musí,
Verte mi

Ako všetky dary zo zeme
Ako strom ktorým trasieme
Ako poznanie, kým naň dozrieme
Ako západ slnka končí sa v diali

Přechod na euro

2008-08-11T03:38:00.000-07:00

• od 1.1.1999 – zúčastněné země EMU souběžně používali k národním měnám i zúčtovací euro (pouze v bezhotovostním styku; neexistovali bankovky a mince)
• 1.1.2002 – 28.2.2002 – dávány do oběhu bankovky a mince eura a bankovky a mince národních měn stahovány z oběhu
• 1.3.2002 – euro jediná měna v těchto zemích i při hotovostním placení; na jaře 1998 zřízena jediná centrální banka pro celou Evropu se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem, která je nositelem měnové politiky EU
• květen 2004 – rozšíření EU o deset států střední a východní Evropy – ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Slovinsko, Malta a Kypr

Evropská unie má 25 členských zemí – Německo, Itálie, Francie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Velká Británie, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Řecko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Rakousko, ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Malta, Kypr, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko

Evropská unie

2008-08-07T05:57:00.000-07:00

Evropská unie má tři pilíře
1. hospodářská a měnová unie – zavedení společné měny eura
2. spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí – větší vliv Evropského parlamentu, výzkum, vývoj, vzdělávání, zdravotnictví, občanství EU
3. společná zahraniční a bezpečnostní politika

V ekonomické oblasti mají nejvyšší stupeň nadstátního regulování
1. společná obchodní politika (včetně společné celní politiky vůči neelejským zemím – jsou zde stále silné ochranářské prvky)
2. společná politika v oblasti zemědělství a rybolovu (zemědělství je v EU silně dotováno)
3. společná politika v oblasti dopravy

Konvergenční kritéria
1. míra inflace nesmí překročit 1,5% nad průměr míry inflace tří nejlepších států EU
2. celková zadluženost státu (veřejných rozpočtů) nesmí překročit 60% HDP země
3. roční schodek veřejných rozpočtů nesmí překročit 3% HDP země
4. úroková míra se nesmí odchylovat o více než 2% od průměrné úrokové míry tří nejlepších států
5. země, která se chce stát členem měnové unie musí minimálně dva roky před vstupem prokázat měnovou stabilitu a nesmí devalvovat svou měnu

• 1995 – členy EU se stávají Švédsko, Finsko a Rakousko
• 1999 – vznik jednotné měny euro; Euro postupně nahradilo národní měny v zemích tzv. Evropské měnové unie (EMU), kterou tvoří dvanáct členských zemí EU, euro nepřijaly VB, Dánsko a Švédsko.

2008-08-01T12:27:00.000-07:00

Všechna tato společenství fungovala na principech pásma volného obchodu, tedy pouze odstraňování překážek ve vzájemném obchodování.

• 1967 – dochází ke sjednocování ESUO, EHS a Euratom pod názvem Evropské společenství (ES); dochází k přechodu od pásma volného obchodu k celní unii ES pro průmyslovou oblast

K dalšímu oživení integračních snah dochází v 70. letech. V roce 1971 vypukla světová měnová krize (zhroucení volné převoditelnosti US na zlato) a 1973 přichází světové ropné šoky a významná evropská odvětví se dostávají do krizí.

• 1973 – vstupují Velká Británie, Dánsko a Irsko do ES (nejsou už členy ESVO)
• 1978 – podepsána dohoda i Evropském měnovém systému a byla zavedena zúčtovací měnová jednotka ECU; tato měna se používala pouze k mezinárodnímu bezhotovostnímu styku (nenašli byste mince a bankovky této měny)
• 1979 – vzniká Evropský parlament a konají se první volby
• 1981 – k ES přistupuje Řecko
• 1985 – v německém městě Schengenu podepsána smlouva o volném pohybu lidí (odstranění hraničních kontrol); nabyla účinnosti až v roce 1995
• 1986 – k ES přistupuje Portugalsko a Španělsko
• 1987 – Jednotný evropský akt – dokončení vytvoření jednotného trhu EHS, zajišťujícího volný pohyb osob, zboží a kapitálu (odpovídá třetímu stupni ekonomické integrace – společný trh); dochází také k posílení rozpočtových pravomocí Evropského parlamentu a dřívější finanční příspěvky členů ES jsou nahrazeny příjmy z rozpočtu každého členského státu (celní dávky a část DPH); jakmile se státy byly schopny dohodnout na tak významné věci, jako je rozpočet ES vzniká významný prostor pro další prohlubování integrace mezi členskými státy
• 1991 – podepsány asociační dohody mezi ES a tehdejší ČSFR, Polskem a Maďarskem
• 1992 – Maastrichtská dohoda – smlouva o Evropské unii je klíčovou smlouvou na cestě k jednotné Evropě; zde už byla vytyčeny pravidla hospodářské unie a učiněny právní kroky k úplné ekonomické unii, včetně rozhodnutí u zavedení jednotné měny eura

2008-07-30T01:52:00.000-07:00

9. EVROPSKÁ INTEGRAČNÍ SKUPINA – EU

Mezinárodní integrace
1. federalistická – státy se sjednotí politicky a ekonomická integrace následuje po politické integraci, např. USA
2. funkcionalistická – státy se propojují nejdříve ekonomickými vazbami a úplná politická integrace je završením tohoto ekonomického integračního procesu, např. Evropa

Jednotlivé stupně mezinárodní ekonomické integrace
1. pásmo volného obchodu
2. celní unie
3. společný trh
4. hospodářská unie
5. úplná ekonomická unie

Historie evropské unie
• 1952 – založení Evropského sdružení uhlí a oceli (ESUO), byl to nadnárodní orgán; zakládajícími zeměmi byli Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko; nadstátní skupinu tehdy odmítla Velká Británie
• 1957 – Evropské hospodářské společenství (EHS) – Římské dohody – společné řízení Evropy nejen v oblastech uhlí a oceli, ale i v jiných hospodářských oblastech; Euratom – Evropské společenství pro atomovou energii a jeho mírové využití

Důvody vzniku EHS
1. ekonomický rozvoj
2. kontrola průmyslových odvětví
3. protiváha USA
4. jednotlivé státy však měly a své specifické důvody
 Německo – z politického hlediska potřebovalo rehabilitaci, z ekonomického na západní trhy
 Francie – z politického hlediska zájem o bezpečnost, z ekonomického především zájem na společném zemědělském trhu
• 1959 – Velká Británie zakládá „konkurenční“ společenství Evropské sdružení volného obchodu (ESVO); zakládajícími členy byli dále Rakousko, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko a Švýcarsko; dodnes funguje ale nemá příliš význam; dnešními členy jsou Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko

Jižní Afrika

2008-07-17T20:34:00.000-07:00

Tvoří ji 11 států, z nich 4 jsou ostrovní. V regionu je jediná africká země s rozvinutou tržní ekonomikou- Jihoafrická republika. Se starými horninami, které tvoří základ Jihoafrického štítu, jsou spjata nesmírně bohatá ložiska nejrůznějších nerostů. Významné oblasti: poušť Kalahary, Namib, Dračí hory, řeka Zambezi (zdroj vodní energie) ad. Převážná část moderního výrobního potencialu je soustřeďována na území JAR. Ve zbylých oblastech převažuje zemědělství a těžební průmysl. V Namibii se těží diamanty, uranové, měděné, olověné, niklové a jiné rudu, v Zimbabwe zejména zlato, chromity, niklové a měděné rudy, v Mosambiku rudy vzácných i drahých kovů atd.
Jihoafrická republika proslula svou politikou apartheidu (= oddělování). Tato politika rozdělila obyvatelstvo na černochy, bělochy a míšence.Určovala, kde a jak smí kdo žít, co může dělat apod. OSN tuto politiku neschvaluje a říká o ni, že páchá zločin proti lidstvu. Celá situace se změnila po volbách v roce 1994, kdy volby vyhrál 1. černošský president Nelson Mandely. V zemi dochází k častým nepokojům.
JAR leží v jižním cípu Afriky a její střed leží na náhorní plošině s průměrnou nadmořskou výškou 1 200 m. Jih a jihovýchod této plošiny se zvedá k tzv. Velkému srázu, stupňovitě klesajícímu k pobřeží. Podnebí JAR je tropické i subtropické. U pobřeží Atlantiku se nachází poušť Namib. JAR je vyspělá průmyslově zemědělská země. Těží se zde bezmála všechny důležité suroviny. Zemědělství plně kryje potřeby obyvatelstva. Witwatersrand je nejvýznamnější průmyslovou oblastí celé Afriky. Jeho střediskem se stalo město Johannesburg. Zlato tvoří 40-50% hodnoty exportu JAR.

Východní Afrika

2008-07-08T04:27:00.000-07:00

Jiným názvem Vysoká Afrika. Řadíme k ní 11 zemí. Největší je Etiopie, je nejlidnatější zemí tohoto regionu. Je zde spousta národních parků, které jsou navštěvovány turisty. Žije zde nejvíce postižených lidí s AIDS. Oblast se skládá z náhorní plošiny, kterou rozrušila soustava příkopových propadlin (jezero Malawi). Ve starých horninách Afrického štítu jsou ložiska rud, diamantů a jiných surovin. Je zde i největší jezero Afriky Viktoriino. Převládají zde savany a řídké tropické porosty. Nalezneme zde i deštné pralesy. Tato oblast je bohatá i na množství zvířat např. antilopy, zebry, sloni, žirafy, nosorožci ad. Život těchto zvířat ohrožují pytláci.Boj proti jejich působení, není vždy úspěšný. Postavení VA na mezinárodních trzích je slabé. Jen Zambie (vývozce mědi) a Tanzanie (vývoz hřebíčku a sisalu). Všude převažuje rostlinná výroba. Pěstují se banány, kukuřice, rýže, manoik, batáty, proso ad. Živočišná výroba se vyskytuje pouze tam, kde není moucha tse-tse. V tzv. měděném pásu v Zambii se vyrábí několik tisíc tun mědi. Rudy obsahují též kobalt, zinek, olovo, kadmium, stříbro, zlato a germanium. Vznikl zde zpracovatelský průmysl- ropný, strojírenský a potravinářský.

2008-06-23T00:48:00.000-07:00

Centrální Afrika
Centrální Afrika se rozkládá mezi obratníkem Raka a 13 stupněm jižní šířky. Patří k ní obvykle 5 států. Vymezení: Sahara, severní polopouště a savany (Čadská pánev), které sahají až na jih. Východní hranici tvoří systém příkopových propadlin. Střed tvoří Konžská pánev, která se skládá z velkého množství bažin. Největším státem je Zair, je v něm polovina všech obyvatel z celého regionu. Tímto státem protéká i 2. vodnatostí největší řeka na světě Kongo (Zair),která je zdrojem vodní energie. Směrem od rovníků se prodlužují oblasti s obdobími sucha a mají na to vliv i pasáty. V oblasti převažuje černošské obyvatelstvo. Urbanizace se teprve dostává do svého vrcholného stádia. Hlavním odvětvím průmyslu je těžba vzácných stromů např. eben. Kromě stromů se zde pěstují i banány, cukrová třtina, káva, kakao, kaučuk. V savanách je omezenější sortiment: bavlník, arašídy, tabák ad. Hospodářský rozvoj souvisí s těžbou rud. Rudné země: Zair, Kamerun a Kongo. Ropu v této oblasti těží Angola a Gabon.

Západní Afrika

2008-06-19T02:51:00.000-07:00

Jinak označována jako černá. Vymezení: na severu Sahara, na západě a na jihu Atlantik, na východě Čadská kotlina. Z 15 západoafrických států je nejlidnatější Nigérie. Většina států je mladých, jen Libérie vznikla už v roce 1847.
V oblasti nepřevažují vysoké plošiny, při pobřeží jsou nížiny. Klimatické pásy se liší množstvím srážek. Na severu poušť přecházející v Sahel, pak v savanu a nakonec v tropické lesy. V celé oblasti půdy snadno podléhají erozi. Je zde obsažena pestrá fauna kopytníků, opic, ptáků a hadů. Jen vzácně se zde vyskytují lvi a sloni. Mezi nepříjemný hmyz patří mouchy tse-tse a termiti. Nalezneme tu i velké nerostného bohatství např. ropa, zlato a diamanty. Obyvatelstvem jsou převážně černoši.Výjimkou je jen sever regionu. Populační přírůstek je veliký. Rodiny mívají 6-7 dětí. 80% zdejšího obyvatelstva pracuje v zemědělství. Převažují zde malá města, ale ty se velice rychle rozrůstají. Západní Afrika je největším dodavatelem kakaa na světě.Další významnou plodinou jsou palmová jádra a olej, banány. Města mají rozvinutý především potravinářský, spotřební a těžební průmysl. Pod levnou vlajkou Libérie je zaregistrováno největší obchodní loďstvo světa. Hospodářsky nejslabší jsou vnitřní státy. Přímořské země můžeme rozdělit na exportéry tropických plodin a dřevin, a na dodavatele minerálních surovin. Největším vývozcem ropy je Nigérie.

2008-06-15T01:24:00.000-07:00

Severní Afrika
Severní Afrika jinak označovaná jako Islámská. Tvoří ji především Arabové a Muslimové a zahrnuje jednu třetiny kontinentu. Soustřeďuje čtvrtinu populace.Zahrnuje pět států tzv. Maghribu (arabského západu) a dvě nilské země Egypt a Súdán.
Převážnou část tohoto území zaujímá Sahara. Je velice suchá a život v ní je umožněn jen v oázách, kde je dostupná podzemní voda. Krajinný ráz je velmi pestrý. Např. v Egyptě jsou vidět i hory o výšce kolem 3000 m. S lomem světla v různě teplých vrstvách vzduchu souvisí vznik faty morgány. V oázách se pěstují datlové palmy, fíkovníky, obiloviny a zelenina.
Pouště a polopouště zabírají skoro 90% území. V poušti se už odedávna dobývala sůl a dnes se zde těží i ropa. Díky ropě se zde rozšířila komunikační siť. Lidé žijí převážně na zbylých 10% území.Je zde velká natalita, největší v Libyi. Každé hlavní město má svoji univerzitu.
V přístavních městech hlavně na Nilu se rozšířil spotřební a potravinářský průmysl. Většina zemí dnes zpracovává ropu a má alespoň jednoduchý kovoprůmysl. Ropa se těží v: Libyi, Egyptě a Alžírsku. Fosfáty se těží především v západním Maroku. Na Sahaře, v Atlasu i na Sinaji je rozšířen kočovný a polokočovný chov ovcí a velbloudů.

2008-06-09T23:12:00.000-07:00

Průmysl
Přesto, že má Afrika obrovské zdroje surovin a nadbytek levné pracovní síly, je kromě JAR průmysl rozvinut nedostatečně. Je zaměřen převážně na těžbu surovin, zpracování zemědělských produktů, produkci textilního a kožedělného průmyslu. Příčinou nedostatečného průmyslového rozvoje je především nízká úroveň vzdělanosti obyvatelstva, nedostatečná dopravní síť a hlavně nedostatek kapitálu.
Významnou částí exportu řady afrických států jsou produkty těžebního půmyslu.Nejvice ropy a zemního plynu produkují Libye, Alžírsko a Nigérie. Světově významnou těžbu měděné rudy mají Zambie, Zair a Zimbabwe (tzv. měděný pás),uranové rudy, zlata, fosfátů, které se těží zvláště v Maroku a Tunisu.Obrovské zásoby a významnou těžbu železné rudy mají Libérie a Mauretánie.
Vyspělý zpracovatelský průmysl je v podstatě soustředěn jen v Jihoafrické republice a částečně i v tzv. měděném pásmu v Zairu, Zambii a Zimbabwe.

2008-06-08T00:02:00.000-07:00

ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA má druhořadé postavení. V Africe je nedostatek obživy pro lidi, natož pro zvířata. Druhým problémem je náboženství (Islám apod.). Africké savany a stepi jsou ideálními pastvinami. Paradoxně ale nemohou být pro chov dostatečně využívány. Dochází zde ke střetům mezi ochránci divoké přírody a pastevci.Dalším problémem je moucha tse-tse, která je přenašečkou spavé nemoci. Islámské náboženství zakazuje konzum prasat, proto se nechovají. Krávy se chovají pro mléko jenom zřídka. Chovají se zde jenom kozy, ovce a drůbež. V extrémních podmínkách se chovají velbloudi. Při dolních tocích řeka jejich deltách je významný sladkovodní rybolov, lov mořských živočichů má jen místní význam.

Afrika

2008-05-22T02:40:00.000-07:00

ROSTLINNÁ VÝROBA má v rámci Afriky rozhodující postavení.Výrobní struktura závisí zvláště na chodu a množství srážek.
V tropickém pásu v oblasti rovníku jsou původním pokryvem deštné pralesy, ve kterých dochází k těžení vzácného dřeva. V řídce osídlených oblastech se pěstuje rýže, batáty, luštěniny, sóji, citrusů a banánů. Na plantážích se na export pěstují především kakaovník a palma kokosová a olejná. Ve sklizni kakaa zaujímá Afrika vedoucí postavení v celém světě (80% světového objemu). Významnými exportními plodinami jsou i kaučukovník a koření.
Na sever a na jih od rovníkové oblasti je v období sucha produkce možná jen oři umělém zavlažování. Např. v oázách se využívá podzemní vody. Pěstuje se zde hlavně rýže, kukuřice, pšenice, luštěniny, sója, datle aj.. Pro export se na plantážích pěstuje především podzemnice olejná a kávovník. Afrika je světovým producentem podzemnice olejné a kávy. Mezi další exportní plodiny patří kakaovník, čajovník, cukrová třtina, bavlník, jutovník a datlovník.
V subtropické oblasti dominují kromě již zmiňovaných plodin i hrozny. Pro export se navíc pěstují fíky a hrozny.
Specifickými exportními produkty pro severní Afriku jsou kůra korkového dubu a esparto.

Zemědělství v Africe

2008-05-19T04:02:00.000-07:00

Zemědělství
Jednoduché plantážní zemědělství většiny afrických států (kromě JAR) způsobuje jejich hospodářskou závislost na pohybu cen příslušné komodity na světových trzích, pohyb cen je však ovlivňován také i přírodními podmínkami v produkčních oblastech. Na plantážích se přednostně pěstuje ta plodina, která má v dané oblasti nejlepší předpoklady, nezáleže na vyčerpání půdy. Výjimkou jsou jen farmy, které mají zahraniční kapitál. Obrovským problémem je i trvalý úbytek zemědělské půdy. Hlavní příčinou jsou nevhodné zásahy člověka do krajiny. Lidé přetěžují půdu svými nadměrnými požadavky- chov příliš velkého počtu zvířat na chudých pastvinách (Sahel), extrémní těžba surovina stromů, důsledek žďáření. Některé oblasti Afriky často pustoší roje kobylek (Sarančata).
Pro zemědělství v Africe jsou nejvhodnějšími oblastmi delty a dolní toky řek plus pobřežní oblasti.

Afrika

2008-05-15T07:43:00.000-07:00

Zvláštnosti ekonomického vývoje, úloha a postavení ve světovém hospodářství
Strukturou, úrovní a rozmístěním hospodářství patří Afrika do rozvojového světa, do skupiny jih.Jediným africkým státem skupiny Sever je Jihoafrická republika (JAR). Přesto, že má Afrika dostatek přírodních zdrojů a nadbytek pracovní síly, má řadu negativních prvenství v sociální a hospodářské sféře. Vliv na to mají dřívější vládnoucí režimy a s nimi spojené dnešní nepokoje i rostoucí procento nakažených lidí virem HIV (zejména muži produktivního věku).
Hospodářství afrických států (kromě JAR) je jednostranně zaměřeno na těžbu, produkci a export surovin a jedné nebo několika vývozních plodin. Hlavními jádrovými oblastmi jsou údolí a delta Nilu, pobřeží Středozemního moře a Guinejského zálivu, měďný pás Zairu a Zambie i JAR. Žádná z těchto oblastí nemá světový význam.

2008-05-02T03:42:00.000-07:00

Nekontrolovatelný populační růst komplikuje rozvoj hospodářství a vyhrocuje sociální situaci. Z Afriky pochází polovina všech uprchlíků současného světa. Obrovským problémem je široký výskyt četných chorob (Spavá nemoc, AIDS, Malárie, Úplavice aj.).
Velmi rozdílné přírodní podmínky (a tím i hospodářské možnosti) výrazně ovlivňují rozmístění obyvatelstva. Velmi husté zalidnění je jen v oblastech, kde jsou dobré podmínky pro zemědělství. Nejhustěji osídlené jsou delty a dolní toky řek. V okolí řeky Nil je hustota zalidnění 1000 obyv./km, zatímco v pouštích nebo deštných pralesech je hustota zalidnění pouze 1-2 obyv./km.
Velkým problémem je i migrace negramotných (nebo méně vzdělaných) lidí z venkova do měst za vidinou snazšího života.Výsledkem je vysoký růst urbanizace (v některých afrických státech již žije v hlavním městě více než polovina obyvatel příslušného státu).

Obyvatelstvo

2008-04-25T23:16:00.000-07:00

Afrika je společně s Asií pokládána za kolébku lidstva. Uvádí se, že pozůstatkem lidských ras (kromě populací tří velkých ras, tvořící současné lidstvo) jsou např. Negrilové – trpasličí populace Pygmejů (výška do 150 cm), žijících v pralesní oblasti centrální Afriky, a Sámové (Křováci), kteří žijí rozptýleně v polopouštních a pouštních oblastech jižní Afriky.
Geograficky je rasové složení obyvatelstva (a jeho kultura) značně odlišné. V severní části kontinentu převládají Arabové a Barbeři, kteří patří ke středomořské větvi europoidní rasy, na jih od Sahary převládá černošské obyvatelstvo (odtud vznikl název pro toto území Černá Afrika) , které je negroidní větví ekvatoriální rasy.
Nepříznivé přírodní poměry dlouho ztěžovaly pronikání Evropanů z pobřeží do nitra afrického kontinentu. Teprve až roku 1488 obeplul B. Diaz nejjižnější cíp Afriky mys Dobré naděje. První, kdo ve středomořské oblasti zakládali osady, byli Féničané, Řekové a Římané. Arabové pronikali do Afriky po pobřeží Rudého moře a podél Nilu.
Až 19. století bývá spojováno s dobrodružným objevováním vnitrozemského kontinentu. Hlavním důvodem tohoto pronikání byl obchod s otroky a získání nového uzemí, které obsahuje nerostné bohatství. Postupně docházelo ke vzniku koloniálních říší. Koloniální země byly: Francie (západní a centrální Afrika), Velká Británie (východní a jižní část), Portugalsko, Španělsko, Belgie, Itálie a Německo i Holandsko. K rozpadu koloniálních mocností došlo až v 60. a 70. letech 20. století.
I v Africe, zvláště v důsledku nízké vzdělanosti, je problémem překonání tradice mnoha dětných rodin. Důsledkem extrémně vysoké porodnosti- zvláště v subsaharské Africe- je současný přirozený přírůstek obyvatelstva 3%.

Podnebí

2008-04-19T01:23:00.000-07:00

V Africe jsou klimatické podmínky a vegetační poměry závislé především na zeměpisné poloze. Převážná část leží v tropickém pásu, jen jižní a severní pobřeží leží v pásu subtropickém. Rozložení Afriky po obou stranách rovníku vytváří zrcadlově se opakující šířková pásma podnebí, půd a vegetace. V tropickém pásu v oblasti rovníku se nacházejí celoroční vlhké a horké podnebí vnitřních tropů. Charakteristické jsou minimální denní i sezónní teplotní výkyvy a srážky, které se ve formě prudkých lijáků pravidelně denně opakují (dopoledne výpar, odpoledne déšť). Vegetaci v této části tropické oblasti tvoří deštné pralesy, které pokrývají pobřeží Guinejského zálivu a celou Konžskou pánev. Na sever a na jih od rovníkové oblasti se vytváří podnebí vnějších tropů s obdobím dešťů a sucha. V oblasti obratníků jsou teplotní rozdíly extrémní a skoro neprší. Důsledkem je výrazná šířková pásmovitost.Deštné pralesy přecházejí v savany, stepi, polopouště a pouště.
Pro subtropický pás na pobřeží Středozemního moře jsou charakteristická suchá léta a zimní srážky.

Vodstvo Afriky

2008-04-09T03:00:00.000-07:00

Vodstvo
Pro svoji velkou vodnost jsou africké řeky významným zdrojem vodní energie, ale četné vodopády a peřeje omezují jejich splavnost. Třetina území Afriky tvoří bezodtokovou oblast. Nejvýznamnějšími řekami jsou: Nil, Niger, Kongo, Zambezi. Nil je druhou nejdelší řekou světa (cca 6000 km), ale má malou vodnatost. Niger je hospodářsky velmi významná řeka, která ústí do Guinejského zálivu.Vodnatostí druhá největší řeka světa je Kongo. Na jihovýchodě je nejvýznamnější řekou Zambezi, která ústí do Indického oceánu.
Nejvýznamnější jezera leží ve východní Africe, jsou značně hluboká, protože vyplňují, již zmiňované příkopové propadliny vzniklé tektonickými pohyby. Největším je Viktoriino jezero (rozloha 68 000 km, leží v 1134 m nad mořem, je hluboké 85 m a má mnoho ostrovů). Druhým nejhlubším jezerem po Bajkalu je Tanganika (34 000 km, hloubka do 1435 m), značně hluboké je i jezero Malawi (30 800 km, hloubka až 706 m). Na jižním okraji Sahary leží mělké, bezodtoké Čadské jezero, které vysychá.

Geografická charakteristika Afriky

2008-04-07T06:10:00.000-07:00

Geografická charakteristika Afriky

Vymezení regionu
Afrika je druhým největším světadílem. Její rozloha i s přilehlými ostrovy je 30,3 mil. km. a má 800 mil. obyvatel, je však i zemí s nejrychleji rostoucím počtem obyvatel. Afriku řadíme mezi nejteplejší světadíl. Podle barvy jejího obyvatelstva získala přídavné jméno černá. Mezi další nej Afriky patří – 2. nejvyšší světadíl. Průměrná nadmořská výška kontinentu je 750 m. Od Evropy je Afrika oddělena Gibralatarským průlivem, s Asií souvisí Suezskou šíjí, ve které byl v letech 1859 – 69 vybudován Suezský průplav, který nyní tyto dva světadíly od sebe odděluje. Afriku omývá ze západu Atlantický oceán a z východu Indický, na severu pak Středozemní moře.

Povrch
Afrika má ze všech světadílů nejmenší členitost pobřeží.Významným zálivem je jen otevřený Guinejský záliv na západním pobřeží, nejvýznamnější zálivy na severním pobřeží jsou Velká Syrta a Malá Syrta ve Středozemním moři.
V Indickém oceánu leží největší ostrov Madagaskar s rozlohou 586 tis.km. V Mosambickém průlivu se nachází souostroví Komory (s dosud aktivní sopečnou činností) a východně od Madagaskaru leží skupina sopečných ostrovů Maskarény.V Atlantickém oceánu leží největší a světově známé Kanárské ostrovy (s činnými sopkami) a Kapverdské ostrovy.
Afrika má malou vertikální členitost, převládají náhorní plošiny a rozsáhlé pánve, ze kterých vystupují horské masívy. Základní části horstev se dělí do tří částí: 1. Tabulová Afrika
2. Atlas
3.Vysoká Afrika
Tektonickými pohyby (v třetihorách) vznikly ve východní Africe příkopové propadliny, které v dnešní době z větší části vyplňují jezera, a sopečné kužele. Největší horou Afriky je vyhaslá sopka Kilimandžáro ( 5895 m ).Ve východní části se rozkládají i rozsáhlé lávové plošiny, z nichž největší je Etiopská vysočina. V centrální Africe je rozlehlá Konžská pánev, v jižní Africe spadají příkře do Indického oceánu Dračí hory.
Mezi další významný geografický pojem, který charakterizuje povrch Afriky, je poušť. Ve středu Afriky můžeme naleznout deštné pralesy, které postupně směrem k jihu nebo severu přecházejí v savany, stepi, polopouště až v pouště – na severu Afriky se rozkládá největší poušť světa Sahara (s rozlohou 8 mil.km), na jihu např. polopouštní plošina Kalahari a poušť Namib. Savany, stepi, polopouště a pouště jsou pro Afriku typické, zabírají více jak 2/3 celého kontinentu a dále se šíří. Jižní okraj Sahary lemuje Sahel (z arabštiny, znamená okraj, břeh, až 400 km široký), pás polopouští a poušťnatějících savan.

Lidová a pololidová slovesnost

2008-04-02T04:12:00.000-07:00

Lidová a pololidová slovesnost

Vedle literatury oficiální, kterou v duchu protireformačního úsilí tvořili zejména jezuité, vznikala v prostředí blízkém lidu i lidová a pololidová slovesnost, vyznačující se anonymitou autorů. Nejpříznačnějším druhem jsou mezihry (interludia), krátké frašky vkládané původně mezi vážné hry, po 17. století hrané samostatně.
Hrávaly je zpravidla učitelé a jejich žáci zejména o masopustu. Námětově čerpají ze selského života.
Ústní lidová slovesnost vyjadřuje vztah lidu k otázkám života a smrti, práci a přírodě, k rodině a společnost i boj proti utlačovatelům. Typickým znakem je již zmíněná anonymita a ústní podání.

Druhy slovesné tvorby:

Lidové pověsti – obsahují historický fakt, který je ale postupem času zkreslován fantazií předávajících
Národní pověsti – žily v podvědomí zejména v době pobělohorské (O praotci Čechovi)
Hrdinské pověsti – O Žižkovi
Rodové pověsti – O bílé paní
Místní pověsti – vtahovaly se většinou k založení hradu apod.
Pověsti nedávné minulosti – o protifeudálních vůdcích odboje (Kozina, Kubata)
Pověsti legendární – inspirované oficiální literaturou, vázané k zázraku nebo poutnímu místu (pověst Hostýnská)
Proroctví – vyjadřovaly naději na lepší budoucnost (Libušino proroctví)
Pohádky – vznikaly z touhy po spravedlnosti, neboť v nich vítězí dobro nad zlem a záporný hrdina je potrestán. Rodí se zde také typická postava Honzy, který jako prostý, avšak mazaný, čestný a chytrý venkovan, zvítězí nad špatným měšťanem.
Lidové písně – byly nejživějším a nejhojnějším útvarem lidové slovesnosti
Písně zbojnické – zejména na východní Moravě a na Slovensku
Balady – vesměs s tématikou rodinných a společenských vztahů (Osiřelo dítě)
Lidová dramata – navazovaly na přelomu 17. a 18. století na náboženské hry, zvláště o Vánocích a Velikonocích
Dobrodružné hry – Komedie o Turecké vojně
Lidové zpěvohry – inspirovány pravděpodobně operními představeními na šlechtických zámcích.

2008-03-27T04:22:00.000-07:00

Vývoj po 2. světové válce je už více znám. Ukořistěné německé raketové motory balistické střely A-4 a dokumentace umožnily Sovětům učinit kvalitativní skok vpřed. První repliky německé střely A-4 byly k dispozici v roce 1947. Do SSSR byli zavlečeni němečtí odborníci i s rodinami, ing. H Gröttrup (vedoucí skupiny), dr. Wolf (balistika), dr. Umpfenbach (pohony), ing. Müller (statika) a dr. Hoch (řídící systémy). Část pracovala přímo v Moskvě, část na ostrově na jezeře Seliga, později i na raketové základně u Stalingradu. Konkurenci měli v ruské konstrukční skupině S. Koroljova ustavené 9. 8. 1946, jež vytvořila z původní německé A-4 derivát pod označením R-1 (podle sovětských pramenů vedla práce Němců stejným směrem, ale méně účinně, takže se stala slepou uličkou).
Cílem bylo získat nosič jaderné zbraně, avšak na to měla malou nosnost i následovnice R-1, další Koroljovova konstrukce R-2 z roku 1949 s doletem 600 km. Kolem roku 1953 byla zavedena do výzbroje R-5 s doletem přes 1000 km. Základem všech těchto střel byl stále motor podle von Braunovy koncepce a Sověti v té době nebyli schopni kvalitativně překonat jednou dané výkonnostní limity. Je třeba ocenit geniální nápad S. Koroljova, který sovětské deriváty původního německého motoru sesvazkoval napřed do dvoustupňové mezikontinentální balistické rakety R-7 s paralelně pracujícími stupni (současný chod 20 motorů) na pohon kyslík-kerosen. 3. 8. 1957 raketa R-7 spolehlivě odstartovala z nové základny Bajkonur v Kazachstánu a po několika tisíci km zasáhla cílovou plochu v Pacifiku. 4. 10. téhož roku pak tento mezikontinentální nosič jaderných zbraní dostal do špice místo bojové hlavice umělou družici, kterou svět po vynesení na oběžnou dráhu poznal pod jménem Sputnik.

Česká barokní literatura

2008-03-25T04:25:00.000-07:00

Česká barokní literatura

Odchodem nejvzdělanějších vrstev do ciziny po bitvě na Bílé hoře se nápadně zúžila čtenářská základna. S tím také souviselo tématické zúžení tvorby, které bylo dílem záměrného tlaku Ignácových Jezuitů, kteří kontrolovali veškerou slovesnou produkci, tudíž se zaměření tvorby stalo téměř jednoznačně náboženské. Nauková literatura byla psána latinsky a měla výbojné katolické zaměření.

Hlavní rysy děl: - náboženská lyrika
- hrdinou díla je stejně jako dříve ve středověku světec
- množí se úvahy o smrti a posmrtném životě
- záliba v křiklavých kontrastech
- umělecky složité
- idyličnost (tzv. pastýřská poezie)
- agitační spisy, životopisy svatých, postily, kázání a náboženská rozjímání přeplněná zázraky a líčením pekelných trestů pro hříšníky

Bedřich Bridel

Jezuitský básník, představitel duchovní poezie zaměřené k tajemství Boží existence a pomíjivosti života.

Co Bůh? Člověk? – náboženská lyrika plná rozjímání

Adam Michna z Otradovic

Jindřichohradecký varhaník, hudební skladatel a autor lyriky. Ve svých dílech nejčastěji oslavuje Pannu Marii. Do jeho tvorby již zasáhl vliv španělského a italského rokoka.

Svatoroční muzika
Loutna Česká

Václav Jan Rosa

Pražský právník, směšuje pastýřskou idylu a antickou mytologii.
Bohuslav Balbín

Ač jezuita, byl pro své vlastenecké cítění podezříván z protivládních názorů a pronásledován představenými. Po vydání díla Výtah z českých dějin (Epitome historica regni Bohemiae) byl vypovězen z Prahy do Klatov, protože představenstvo nalezlo v tomto díle přílišnou lásku k vlasti a protivládní smýšlení. Jako jeden z mála Jezuitů, ne-li jediný, ušetřil alespoň nepatrnou část knih spálení.

Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – latinské pojednání obhajující právo národa na vlastní jazyk a ostře kritizující národnostní politiku vídeňského dvora, který vytlačuje český jazyk ze škol, úřadů a kostelů.
Učené Čechy – historická práce o českých dějinách

Tomáš Pešina z Černochodu

Přítel Balbína, stejně jako on velký vlastenec, avšak ne dost na to, aby přestal být věrným poskokem katolické církve. Psal česky a latinsky o dějinách Moravy – Prodomus Moravographiae.

Jan František Beckovský

Poselkyně starých příběhů českých – rozšíření Hájkovy kroniky

Václav Pohl

Jeden z jazykových brusičů, kteří si pohrávali libovolně s jazykem a vytvářeli české novotvary.

Světová barokní literatura

2008-03-19T05:47:00.001-07:00

Světová barokní literatura

Hrdina barokních děl se většinou odvrací od přírody a světa a hledá útěchu ve svém nitru. Poznávaná skutečnost se mění ve znaky (symboly), které mají vyjádřit nesrozumitelné a tajemné. Barokní člověk na rozdíl od renesančního nehledá pravdu, ale považuje za ni to, co je mu řečeno (zejména ze strany církve) a je jen na něm, jak pro ni bude zaujat a jak ji bude prožívat. Hlavním rysem barokních děl je zveličování a přílišné nadsazování skutečností.

Torquato Tasso

Dvorský básník italských renesančních knížat. Typický je u něj svár mezi umělcem a příslušníkem církve, mezi postavením na dvoře knížecího příznivce a postojem svobodného umělce.

Osvobozený Jeruzalém – rozsáhlá epická skladba s tématikou Křížové výpravy proti nevěřícím
Pedro Calderón de la Barca

Španělský dramatik inspirovaný Lope de Vegou. Tvoří přechod mezi renesancí a barokem. Psal zejména komedie, ale i tragedie, obojí hlavně s náboženskou tématikou. Je myšlenkovým stoupencem protireformace. Má zálibu v křiklavých kontrastech a stylistickými protiklady (hyperboly, antiteze) se řadí k barokním autorům.

Lékař své cti – manžel nechává lékařem zavraždit svou manželku, protože ji podezřívá z nevěry
Nejnestvůrnější žárlivost – muž nechává zabít svou ženu, aby se po smrti nestala manželkou jiného
Soudce zalamejský – venkovský rychtář Grespo odsoudí k smrti kapitána královského vojska za to, že svedl jeho dceru a odmítl si ji vzít

Luis Gongora y Argote

Představitel španělské barokní poezie. Chápal poezii jako stylizaci skutečnosti a samotný výtvor, který má smysl a význam jen sám o sobě. Podle něj se označuje jeden z barokních směrů poezie jako gongorismus.

John Milton

Anglický básník zdůrazňující svobodu lidského rozhodování proti zásahům všemocného osudu a Boží vůle.

Ztracený Ráj – rozsáhlá náboženská epopej

Hans Jakob Christoph Grimmelshausen

Německý autor, zachycuje dění za třicetileté války.

Dobrodružství Simplicia Simplicissima – (Nejprostší Prostoduchý) zobrazení krutosti a zvrácenosti třicetileté války na osudech naivního prosťáčka. Dílo je psáno s humorem, ale zároveň smyslem pro drsnou realitu, končí odchodem hrdiny do poustevny.

Světová barokní literatura

2008-03-19T05:47:00.000-07:00

Baroko

2008-03-17T03:10:00.000-07:00

Barokní malířství, sochařství a hudba

Barokní kultura západní Evropy má na rozdíl od české, ovlivněné reformací, povahu ryze náboženskou.

Světoví malíři:
Rembrandt van Rijn – Holanďan, mistr šerosvitu, autor náboženských a mytologických kompozicí (Noční stráž)
Diego de Silva y Valasques – Španěl, autor obrazů Pijáci a Venuše s Kupidem
Bartolomeo Esteban Murillo – malíř madon, dětí a výjevů z ulice

Čeští malíři:
Karel Škréta – Rodina brusiče drahokamů
Petr Brandl – Portrét staršího muže
Jan Kupecký - portrétista
Václav Vavřinec Rainer – portrétista

Sochaři:
Matyáš Braun – sousoší na Karlově mostě
Ferdinand Maxmilián Brokof

Hudební skladatelé:
František Brixa – chrámové skladby
Jan Jakub Ryba – Česká mše vánoční

2008-03-13T05:37:00.000-07:00

Roku 1484 byla papežem Inocencem VIII. vydána bula Summis desiderantis affectibus, která rozpoutala vlnu honů na čarodějnice a procesů proti nim. Později byl pro zvýšení úrovně vydán latinský církevní spis popisující, jak má inkvizitor postupovat při dokazování čarodějnictví Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice, 1485 – Heinrich Institoris, Jakub Sprenger; Strasburg), který vyšel ve více jak šestnácti upravených vydáních. „Haeresis maxima est opera maleficarum non credere – Nevěřit na činnost čarodějnic je velkým kacířstvím“.
Barokní doba je také obdobím plným „zázraků“. Taktéž velké množství svatých pochází právě z této doby. Paradoxem ovšem je, že církev se již tehdy setkávala s tzv. falešnými zázraky, které byly sepsány jen pro zvýšení popularity. Následně byly některé z nich zrušeny, avšak většina ji platí dodnes. K uznání zázraků naopak od uznání neviny nebylo totiž potřeba důkazů a byly brány jako fakta, o nichž není dovoleno pochybovat.
Začal se klást také důraz na zpověď, která do té doby byla vykonávána jen ve výjimečných případech, a která začala sloužit i přes hlásané zpovědní tajemství jako zdroj informací pro inkvizitory (lat. inquire = vyhledávat, zkoumat, vyšetřovat) a to bez ohledu na věrohodnost získaných informací. Po tolika letech vražd a okrádání se nemůže nikdo ptát, proč jsou katolické kostely plné zlata a bohaté výzdoby. Z milodarů ani nebes to nebude…

Barokní architektura

Základní rysy: - složitý půdorys staveb
- sochy zachycující pohyb
- obličeje vyjadřující emoce
- oválná okna v kupolích
- světlo dopadající seshora
- umělý mramor
- vytváření optických iluzí
- vnitřek i zevnějšek stavby se stává samostatnou jednotkou
Barokní stavby: - Valdštejnský palác (senát)
- Černínský palác (ministerstvo zahraničí)
- Loreta
- Chrám sv. Mikuláše
- Zámek v Kroměříži

2008-03-11T02:30:00.000-07:00

Pokud nebyly dostatečné důkazy o jejich kacířství (herezi; heretik = kacíř), což se stávalo jen zřídkakdy, kterým bylo nazýváno vše, co se právě katolické církvi nehodilo do karet, byly prováděny zkoušky pravdy, tzv. Boží soudy nebo-li ordály. K těmto praktikám si katolická církev sepsala něco jako právní normu, která vešla v platnost již roku 1252, v níž si povolila používání mučení při zkouškách či výsleších a vykonávání zkoušek a trestů veřejně. Při všech těchto ceremoniích byl vždy přítomen alespoň jeden kněz, který ovšem pouze dohlížel na jejich výkon. Logicky pak vina za všechny mrtvé padá na vykonavatele a ne na kněží, protože ti se souzených většinou ani nedotkli.
Oběti inkvizičních procesů byly nejčastěji obviňovány z čarodějnictví, spolčení s ďáblem, protivení se Boží vůli (již představovala církev), či jen zlořádu proti církvi a jejím věřícím. Není náhodou, že jimi byly nejčastěji slabé ženy nebo bohatí vesničané. Přitom každý, kdo se postavil na stranu (od)souzeného, čekal ho stejný nebo ještě horší osud, v případech shovívavosti byl jen zavěšen po tři dny v kleci nahý bez jídla a pití na veřejném místě.
Při zkouškách bylo pro zvýšení symboliky využíváno sv. Trojice, jakožto patronů katolické církve, tudíž i ve zkouškách samotných byla trojka nebo její násobky vždy klíčovými čísly.
Nestávalo se také zřídka, že zkoušky byly pro zvýšení jejich významu prováděny přímo v kostelech při mších a při každé větší slavnosti byl vždy nalezen někdo, kdo posloužil jako oběť. Jeden příklad za všechny. Souzenému nebyla dokázána vina (což se stávalo většinou u shovívavějších služebníků inkvizice) a měl projít následující zkouškou. Na začátku nedělní bohoslužby byl rozdělán na přineseném stolci oheň a do něj následně vložen kus železa. Po celou dobu ceremonií , které byly pro tuto příležitost náležitě prodlouženy se železo nahřívalo. Po skončení mše musel souzený tento kus železa z ohně holou rukou vytáhnout a v sevřené dlani jej přenést na vzdálenost devíti metrů. Pokud tak neučinil, byl uznán vinným. Byl-li schopen toto podstoupit, pak mu byla ovázána rána a postříkána svěcenou vodou. Když se do tří dnů nezahojila nebo zanechala jizvu větší než vlašský ořech, byl upálen nebo zavražděn jiným z mnoha způsobů k tomu určených.
Hlavním rysem inkvizičních soudů je, že cílem nebylo soudit, ale vždy odsoudit, což ostatně vychází z jejich podoby.

Baroko

2008-03-04T05:40:00.000-08:00

Baroko

Toto období v dějinách je označováno dvěma naprosto odlišnými způsoby závisejícími na postavení daného jedince. Jirásek označil tuto dobu za „Dobu temna“, dobu úpadku české země, vlastenectví a jazyka, dobu církevní diktatury a inkvizice.
Pro katolickou církev však znamená toto období dobu zlatého věku. Rozkvět církve, růst a rozmach, bohatství, moc. Je sice již několik staletí po vyhlazování nekatolíků Křižáckými výpravami pod požehnáním papeže Urbana II., ale ona více či méně skrývaná nenávist nevymizela a nikdy nevymizí. Hlavním rozdílem inkvizice a Křížových výprav je skutečnost, že Křížové výpravy byly vedeny otevřeně formou boje, který se sice jen zřídka kdy odehrával na otevřeném bitevním poli (většinou bylo útočeno a bezbranné, ženy, děti, starce, kteří byli zahnáni do domů a následně v nich upáleni nebo „pouze“ zavražděni), ale alespoň z části se tak dělo a šlo o celoplošné vyhlazování, načež inkviziční procesy byly zaměřeny zejména na významnější osoby a byly vykonávány téměř „nahodile“, většinou v době úpadku respektu nebo bohatství katolické církve.
Na odpor byly zakládány další a další protestantské skupiny, které byly ale příliš malé na to, aby zmohly něco víc proti brutalitě a odpornosti katolické církve. Většinou byly dříve či později po jejich vzniku objeveny a jejich členové i s rodinami vyvražděni. Kupříkladu roku 1556 byl v Anglii upálen anglikánský biskup Thomas Cranmen spolu s dalšími členy této církve za to, že odmítl přijmout katolictví.

2008-02-22T14:21:00.000-08:00

Loyola a celé společenství Jezuitů působilo nejčastěji na mládež, studenty, kněze a mezi chudými lidmi v nichž vyvolávali nenávist vůči protestantům a jiným formám víry než-li katolické.
Hlavním úkolem Jezuitského řádu se stal bez ohledu na zemi působnosti především téměř vojenský dohled nad společností a zejména nad tím, aby nevznikaly vzpoury proti katolické církvi. Také většina inkvizitorů a jejich pomocníků patřila k Tovaryšstvu Ježíšovu. Jedním z Ignácových společníků byl František Xavier. Ten je znám zejména svou snahou pokatoličtit Indii, Japonsko a Čínu. Při tom používal nejen formy politické, ale i armádní (zejména ze strany Portugalska). Do Číny se však již nedostal, zemřel roku 1552 ještě před vstupem na její území. Ku podivu je, že za svého života nebyl znám žádnými zázračnými schopnostmi a to jak v Evropě, tak ani Asijských zemích, kde po dlouho dobu působil. Až několik let po jeho smrti se začaly objevovat první příběhy o jeho zázračných schopnostech, jako byl například dar jazyků (přičemž si sám v dopisech směřovaných do Evropy stěžoval na potíže domluvit se s lidmi a nebo nelézt tlumočníka). Další příběhy (legendy) začaly hovořit o tom, že když měli jeho přátelé u moře žízeň, obrátil slanou vodu ve sladkou, a že když vhodil do moře svůj krucifix, aby utišil bouři (což bylo doplněno až posléze), krab mu jej přinesl zpět a konečně, že lampy, které používal, nesvítily na olej, ale na svěcenou vodu. Roku 1682 (tj. 130 let po jeho smrti) byla tato snůška obohacena o to, že měl za svého života vzkřísit 14 lidí z mrtvých. Roku 1622 byl papežem Urbanem VIII. prohlášen za svatého, mimo jiné tím týž, který odmítl teorii Galilea Galileiho.
Pro životopisy svatých je typické, že se v nich vždy mluví o jejich nesčetných zázračných schopnostech a zázracích které učinili, ovšem je-li v jejich životě něco ne zcela ideálního, je to bez okolků vypuštěno či upraveno. Kdo z řadových katolíků ví o úchylnostech sv. Ignáce? Nebo snad právě úchylnost má být měřítkem svatosti? A kdo bude zkoumat, je-li ta idyla, jež dolehla k jeho uším, skutečná a nepřekroucená? Příjemné se dobře poslouchá a nejspíš je lepší žít celý život v příjemné lži, než-li v méně příjemné pravdě.

2008-01-12T10:37:00.000-08:00

Při nuceném odpočinku se pročítal knihami katolických spisovatelů, které jej velice poznamenaly a začal věřit, že má nadpřirozené poslání. Uzavřel se do sebe a začal žít ve svém vlastním světě, který se pokoušel později aplikovat na skutečnost.
Roku 1522 opustil hrad svého rodu s úmyslem uchýlit se do Jeruzaléma a stát se svatým, přičemž chtěl na katolickou víru obrátit celou Palestinu. Na důkaz toho si předsevzal, že bude jíst a oblékat si jen to, co si oblékal Kristus, podstupoval nesčetné množství sebetýrání a pravidelně chodil ke zpovědi jako „správný katolík“. Jeho vyznání v Monserratu trvalo tři dny.
Postupem času se stával obětí různých vidění pramenících z jeho narušené mysli. Postupně se dopracoval až do takové krajnosti, že pro všechny své plány žádal Boha a Trojici, s kterým promlouval jako s lidmi, o souhlas, měl vidění, jak žene Satana s holí v ruce a jiné halucinace, které ať si to již uvědomoval nebo ne byly v rozporu s Biblí, ale i přesto se staly stěžejními kameny následujících událostí.
Následně prošel duchovními cvičeními ve Španělsku a ve Francii, kde si získal skupinu blízkých přátel. S těmi pak dne 15. srpna 1534 (den nanebevzetí Panny Marie) v podzemní kapli montmartresského chrámu poblíž Paříže založil jádro Jezuitského řádu s prvotním cílem obrátit všechny vyznavače Islámu v Palestině na katolickou víru a později i zbytek nekatolického světa, což bylo završeno slavnostní mší slouženou Petrem Faberem a slibem, který se poté skládal každý rok ve stejnou dobu a děje se tak dodnes. Po své smrti byl Ińigo Lopez de Ońaz y Loyola prohlášen za svatého.

Ignác z Loyoly a Jezuitský řád

2007-12-15T04:41:00.000-08:00

Celým jménem Ińigo Lopez de Ońaz y Loyola. Zakladatel Jezuitského řádu známého také pod názvem Tovaryšstvo Ježíšovo. Pocházel ze starého baskického šlechtického rodu jako jeden ze 13 dětí svých knížecích a zároveň vojenských rodičů. Byl vychováván ženou svého staršího bratra. Již jako dítěti mu byly vyprávěny příběhy z válek. Jakožto nejmladšímu potomku šlechtické rodiny mu bylo předurčeno stát se duchovním, avšak postupem času se stal rytířem pověstným svou krutostí, zálibou ve sporech a rozmařilým životem a tím, že má snahu být za jakoukoliv cenu vždy a ve všem první.
Poté co byl při obléhání města Pampelunu francouzskou armádou raněn, byl nucen změnit svůj život. V boji byl zasažen dělovou koulí, která mu zlámala obě nohy. Protože po ošetření mu kosti špatně srostly, musely mu být následně ještě třikráte zlomeny, ale i přesto se je nepodařilo narovnat. Od té doby měl kratší pravou nohu a kulhal.

Spisy sociálně kritické

2007-12-13T03:19:00.000-08:00

Listové do nebe – fiktivní dopisy chudých lidí stěžujících si Kristu na jejich chudobu, bídu a osud
Truchlivý – zamyšlení nad vztahem rozumu a víry
Labyrint světa a ráj srdce – alegorické dílo. Poutník prochází se svými průvodci Mámením a Všezvědem Všudybudem a hledá pro sebe vhodné zaměstnání. Nakonec dojde k závěru, že jedinou správnou cestou je obrátit se k Bohu.
Kšaft umírající matky jednoty bratrské – dílo psané formou závěti. Jednota bratrská znázorněná zde jako umírající matka se loučí se svými dětmi a odkazuje jim svůj duchovní , majetek. Dílo obsahuje napomenutí, rady a příkazy pro společnost, avšak končí optimisticky. („…vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český…“)

III. Spisy pansofické (vševědné)

- v těchto dílech se snažil Komenský shrnout poznatky z co nejvíce vědních oborů.

Cesta světla – slovník
Moudrost starých Čechů – sbírka 2000 českých přísloví
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – celek rozvržený do 7 dílů, které měly původně obsáhnout všechnu moudrost, avšak dílo nebylo dokončeno. Úplné jsou jen části Vševěda, Všenáprava a Všemluva.

I. Spisy pedagogické

2007-11-24T02:52:00.000-08:00

Informatorium školy mateřské – spis určený zejména matkám a chůvám, zdůrazňuje vliv předškolní výchovy
Brána jazyků otevřená – učebnice latiny
Orbis Pictus – Svět v obrazech, obrázková učebnice cizích jazyků, v záhlaví každé kapitoly je obrázek, jednotlivé objekty jsou očíslovány a následuje text ve čtyřech jazycích (čeština, latina, němčina, maďarština)
Velká didaktika – nejdůležitější dílo Komenského přeložené téměř do všech světových jazyků. Komenský zde upozorňuje, že výchova dítěte začíná od narození a je rozdělena do 4 stupňů po 6 letech. Škola mateřská (výchova v rodině), škola obecná (národní, v každé obci, vyučovacím jazykem má být jazyk mateřský), škola latinská (ve větších městech) a akademie (v hlavním městě každé země). Po ukončení studií měly následovat závěrečné cesty po světě.
Veškeré spisy didaktické – první sebrané spisy českého autora, byly vydány v Holandsku.

Pedagogické zásady: - názornost vyučování
- postup od známého k neznámému a snadného ke složitějšímu
- odmítání surových trestů
- výcvik tělesných a řemeslných dovedností
- veřejné vyučování přístupné všem bez rozdílu rodu, sociálního původu a stáří
- organizace škol a učební plány mají být všude jednotné a pro všechny závazné

Vedle pedagogických spisů se Komenský pokoušel shrnout veškeré vědění v jednotnou soustavu. Spisy vedoucí k tomuto cíli jsou označovány jako díla pansofická (vševědná, viz. bod III.). Již roku 1643 vydal dříve připravený Plán vševědy, propagující myšlenku, že zvýšení a rozšíření vzdělanosti napraví společenské nemravnosti.

Jan Ámos Komenský

2007-11-13T09:35:00.000-08:00

Latinským jménem Comenius. O jeho narození se přou tři obce, Uherský Brod, Nivnice a Komná. Pocházel z českobratrské rodiny. Jeho otec pocházel z vesnice Komná (odtud pravděpodobně Komenský). Brzy osiřel. Studoval na bratrských školách ve Strážnici a Přerově a na universitách v Německu. Po studiích vyučoval v Přerově a Fulneku. Odtud musel ale roku 1621 spolu se svou rodinou uprchnout před plenícími vojáky španělské inkvizice, skrýval se ve východních Čechách v Bílé Třemošné v Podkrkonoší a roku 1628 odešel natrvalo do emigrace. Žil v polském Lešnu, kde byl zvolen biskupem jednoty bratrské, jak se později ukázalo, posledním. Zde mu také při velkém požáru shořela většina jeho majetku a mnoho rukopisů a zejména podklad pro obsáhlý slovník Poklad jazyka českého.
Poté pobýval jistou dobu v Anglii, Švédsku a na delší dobu se usadil ve východním Prusku.
Po opětovném návratu do Lešna mu zemřela druhá žena (první zemřela při morové epidemii v Přerově) a naděje na jeho toužený návrat do vlasti zhatil Vestfálský mír (1648), kterým byla ukončena třicetiletá válka.
Ke konci života přijal pozvání přátel v Amsterodamu, kde také nakonec umírá. Měl světovou proslulost ve Švédsku, Holandsku i v Uhrách, dostal pozvání od Harvardské university v Americe. Do historie vstoupil jako učitel národů.
Ve svém rozsáhlém díle slučuje starší reformační tradice s ideály renesance obsáhnout a pochopit svět jako řád. Snaží se o spojení umění s vědou a víry s naukovým poznáním. Neustále hledá cestu z krize člověka a soudobého světa.

Doba pobělohorská

2007-11-12T03:57:00.000-08:00

Drtivá porážka českého stavovského povstání na Bílé Hoře (1620) se stala pro celý národ osudnou. Habsburská šlechta, jenž vyšla z tohoto boje vítězně, nechala roku 1621 popravit 27 pánů, jimž byl zabaven majetek, který propadnul Habsburkům a katolické církvi, a mnoho dalších bylo vypovězeno ze země. Mezi nimi byla povětšinou inteligence, což mělo za následek obrovský úpadek hodnoty literárního díla a češtiny.
Důsledky této prohry byl hospodářský a politický rozvrat země spojený s násilnou katolizací a germanizací, a s tím také spjatou cenzurou.
Do Čech přišli katoličtí Jezuité (zakládají první vysoké učení – Klementinum), jenž se již nedávno předtím dali viděl v procesech s Martinem Lutherem, kteří začali pálit knihy nevhodné úmyslům Habsburků a katolické církve. Nejznámější papežovou figurkou těchto praktik byl Antonín Koniáš. Zakázané knihy (Libri Prohibity), které nebyly spáleny, skončily svázány řetězy v klášterech.

2007-11-07T00:44:00.000-08:00

Kagemuši se otřásl. Zvedl se vítr, přišla mlha a začal padat déšť se sněhem. „Máme tolik vrtných expertů, kolik potřebujeme.“
Muž se napřímil. Nějaký rybář zatahal policistu za uniformu. „Měl byste s nimi mluvit zdvořileji,“ pošeptal mu. „Chtějí říct něco velmi důležitého.“ Policista si ho prohlédl. Byl to jeden z rybářů, kteří mluvili rusky, takový ten typ, co prodával drobky informací za právo překročit dvanáctimílové kurilské pásmo. Dělali to mnozí. Rusové získali ostrovy od Japonců po druhé světové válce. Bylo to místo, kde měli svoji nejlepší rybářskou základnu. Kagemuši neměl toho člověka rád, ale nemohl popřít, že asi ví, o čem mluví.
„Tak povídejte,“ řekl už bez sarkasmu.
Rus řekl: „Jsme z Kamčatky. Pracovali jsme na ďábelském projektu, který se týká atomové bomby a sopky. Vemte nás prosím k nejbližší televizní stanici a sežeňte tisk.“
„Ale proč?“ zeptal se Kagemuši.
„Protože to musíme oznámit světu! Aby se každý dozvěděl, co se děje v našem státě! Abyste vy, lidé ve svobodné a demokratické zemi, poznali, kde se rodí skutečné zlo! Musíte to zastavit!“ Muž začínal křičet. „Jde o zbraň, která zmrazí polovinu světa a odsoudí miliardy lidí k hladovění! Chceme, abyste oznámili světu, že se na něčem tak podlém odmítáme podílet!“

2007-11-03T03:00:00.000-07:00

Na jednom malém ostrůvku při severním pobřeží japonského ostrova Hokkaidó vyrušili policistu Točí Kagemušiho od poledního jídla. „Vypadni,“ zabručel na dospívající dívku, která vtrhla do jeho domu. „Copak je to tak důležitý, že to nemůže deset minut počkat?“
„Je to důležité,“ nedala se dívka. „Pojďte se mnou prosím ke krabím sádkám. Jsou tam Rusové!“
Rusové! Taková nuda! Ale úřední osoba se musí věnovat i nudným záležitostem. „Jdi do školy a zavolej ruského učitele,“ přikázal. „Ať hned přijde!“ Nečekal, až dívka splní jeho příkaz, nasadil si čepici, upravil si dohodu a lítostivě pohlédl na pěkný řez tuňáka.
Pak nasedl na bicykl a vydal se na jízdu městem. Sádky byly plné rybářů, obchodníků a povalečů. Kagemuši přikázal, ať mu uvolní místo. Přidržoval si čepici proti větru, který tu byl cítit mořem a kuchanými rybami. Spatřil dva promočené, neholené a špinavé muže, kteří nepohodlně seděli na zemi na konci sádek.
Ještě než se dostavil učitel, dověděl se, že se jedná o uprchlíky, jak ostatně předpokládal. Nebylo obtížné najít rybáře, který jim docela dobře rozuměl. Kagemuši jim řekl, aby odešli z mola, od nádrží se svíjejícími se kraby. Usadil je na jednu z lavic v západním stylu, které vlastnil přístav, a vyčkal, dokud nepřišel učitel.
„Tak tedy,“ začal, „co chcete?“
„Přišli jsme požádat o azyl,“ odpověděl jeden s pomocí učitele.
„Samozřejmě, to jsem předpokládal,“ řekl na to policista sarkasticky. „Myslíte si, že jste se octli ve svobodném světě, kde neexistují žádné problémy. Ale víte, tady musíte pro obživu pracovat. Co umíte?“
Muži pohlédli jeden na druhého. „Jsme vrtní experti,“ řekl jeden.

2007-11-02T07:22:00.000-07:00

Generál Brandywine zareagoval mírně: „Je mi líto, že se na to díváte takhle, ale samozřejmě, je to vaše rozhodnutí. A co vy, paní Chindlerová? Budete rozumnější?“
Rachel potřásla hlavou: „Bohužel. Nechci být vaše Táňa.“
Generál Danforth se ozval rychleji než jeho nadřízený: „Jak se můžete odvážit? Jak můžete srovnávat vaši vládu se skupinou revolučních teroristů, jako je Symbionese Liberation Army?“
Ale generál Brandywine mu položil ruku na rameno. „Nechte to tak, Jacobe,“ poradil mu.
„Paní Chindlerová není samozřejmě ve své kůži, má za sebou velké utrpení, to si uvědomte. Později možná změní názor… bude na to mít spoustu času.“
Generál Brandywine se na Rachel laskavě usmál v důvěře, že to, co řekl, se taky stane, protože je tomu tak téměř vždy. Ale generál neviděl noviny, které vyjdou druhý den.

2007-10-29T06:58:00.000-07:00

Generál Brandywine se tvářil přímo radostně, když vstupoval do místnosti. Na tváři měl štědrovečerní úsměv, který zvěstoval příjemné překvapení. „Mám dobré zvěsti,“ prohlásil. „Zatímco jsme s Jacobem rozmlouvali, poslal jsem do Washingtonu zprávu a dostal jsem kladnou odpověď. Nabízí se pro vás určité řešení. Nebo aspoň pro některé z vás.“ Vlídně se rozhlédl kolem stolu a jeho oči spočinuly na Stephenovi.
„Pro tak bystrého chlapce, jako jsi ty,“ řekl, „to může být kariéra, po které přímo touží.“
„Jakého druhu má ta kariéra být?“ zeptal se Stephen a sevřel matčinu paži.
„Špionáž, synku,“ usmál se generál Brandywine. „Zajistí ti vzdělání, umožní ti hodnotný trénink a dá ti životní náplň, po které řada Američanů touží. A taky si vzpomeň na staré přísloví: 'Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.' A ty teď budeš nějaký čásek jíst náš chleba, to je ti snad jasné. Pokud se týče vás, doktore Morforde, vy jste již prověřený. Nebude problém zařadit vás do stavu. Pro vás, paní Chindlerová a doktore Yanami, to bude trochu obtížnější. Nejprve si vás musíme prověřit. Ale máme už o vás obou určité informace a ty neobsahují nic, co by mohlo dělat problémy.“
„Co bychom měli dělat?“ zeptal se Morford se zájmem.
„Pracovat pro nás,“ odpověděl generál promptně. „Pokud projdete prověrkou, najdeme pro vás práci ve vašem oboru, paní Chindlerová. Stále potřebujeme lidi, kteří zpracovávají data. A jsem si jist, že pro nás bude užitečné i vaše technické vzdělání, doktore Yanami. Ovšem vystavíte se velmi vážným sankcím, pokud někomu poskytnete nějaké informace…“
„Ne!“ řekl David rozhodně.
Generál na něj pohlédl: „Prosím?“
„Nechci s vámi mít nic společného!“ prohlásil David. „Tohle je přece taky terorismus, ne? Mít jako rukojmí celou Zemi!“
„Vyvíjíme novou zbraň, abychom zajistili trvalý mír,“ opravil ho generál Brandywine.
„Ne, generále,“ vydechl David. „Tohle nekupuju. Celý svůj život slýchám, že nová zbraň přinese mír, ale vždycky přinesla jen další zbraně.“

2007-10-25T14:26:00.000-07:00

Mohl jsem dopadnout hůř, než trávit s touhle skupinou další část života, pomyslel si. Jistě si všichni uvědomí, že ho jeho zkušenosti stavějí do pozice vedoucí osobnosti. Zvlášť chlapec se naučí Bora respektovat a kdoví, co se může z respektu vyvinout. Budou je tu držet přinejmenším celý zbytek roku, počítal v duchu. Bude to hodně záviset na letních žních v Americe. Pokud budou sýpky plné, nastane pravý čas spustit Vulkán. Nejprve Amerika zesílí svůj tlak na celé zeměkouli – zvýší se pomoc rebelům, vzroste intervence v lokálních válkách, prostě dojde k takovému vzrůstu napětí, až bude Sovětský svaz zahnán na samou hranici únosnosti.
Pak přijde prohlášení.
Ale nedojde k tomu, pokud nebudou plné sýpky. Američani nebudou chtít hladovět. Tak může být časový rozvrh prodloužen o rok nebo dokonce dva. Ale nemusejí to být špatné roky.
„Musíme trvat na finanční kompenzaci,“ prohlásil nahlas. „Bude dobrá k tomu, abychom si mohli objednávat věci z obchodů ve městech. Myslím, že můžeme vést docela příjemný život.“
Všichni na něj znovu pohlédli.
„Jak to, že tohhle všechno víte?“ zeptal se Stephen.
Bor se usmál. Respekt už se rodí, pomyslel si. „Je to stejné všude na světě,“ řekl nahlas. „Věřte mi, ukážu vám, jak udělat tenhle život snesitelným. Á, tady zase přicházejí naši hostitelé!“

2007-10-24T13:44:00.000-07:00

Uzavřel své uši konverzaci ostatních a hodnotil je z jiného hlediska. Stráví s těmito lidmi další část svého života? Představují pro něj nějaké zajímavé možnosti? Žena byla docela atraktivní, ačkoliv byla trochu starší ročník, než Bor preferoval. Ale ze způsobu, jakým o ni pečoval David Yanami, usoudil, že by o ni musel soutěžit. Frank Morford byl taky trochu starý. Ale ten chlapec, ten vypadá moc pěkně, pomyslel si Bor, a není ani o trochu starší, než má být. Ale podniknout nějaké kroky ke sblížení bude jistě riskantní.
Téměř se rozesmál. Teď si představovat možná rizika! Copak si teď může ještě nějak ublížit?
Uvědomil si, že se na něj ostatní dívají. „Pardon,“ řekl, „jen jsem myslel na to, že teď strávíme pohromadě spoustu času.“
Nezdálo se, že to někoho těší. Chlapec Stephen se zeptal: „Zůstaneme na téhle lodi?“
„Nemyslím,“ odpověděl Bor zdvořile. „Existuje spousta vhodných ostrovů. Ascension. Kwajalein. Nebo některý z malých ostrovů nedaleko Portorika. Promiňte, ale o amerických koloniích toho moc nevím. Jistě jich hodně slouží vojenským účelům. Samozřejmě vás požádají, abyste napsali dopisy příbuzným. V nich bude stát, že tu jste z vlastní svobodné vůle a spousta dalších lží. Dopisy budou samozřejmě cenzurovány. Nepokoušejte se o žádné hlouposti s kódováním, protože cenzoři jsou velice bystří.“
Dal si další kus koláče. Pohledy, které se k němu otočily, ho potěšily.

2007-10-23T08:22:00.000-07:00

Pohlédl vlídně kolem a tleskl rukama. Dveře se otevřely a vešli dva stevardi, aby prostřeli stůl. „Nyní máme s generálem Danforthem nutné jednání,“ řekl. „Ale vím, že jistě máte hlad. Věnujte se tedy večeři a přemýšlejte o tom, co jsem řekl. Uvidíme se zase po jídle.“
K večeři byly steaky. Určitě pocházely ze soukromé mrazničky generála Danfortha, tím si byl Arkadij Bor jistý. Byly silné, šťavnaté a křehké. S chutí polykal dokonce i všudypřítomné pomfrity a zelené fazolky, které podávali jako přílohu. Bylo to po dost dlouhé době, co se dostal ke slušnému jídlu. Ani v nejmenším ho neodradilo, že se ostatní v jídle jen tak šťourají, samozřejmě s výjimkou Rachelina syna, který s Borem soutěžil v rychlosti polykání a ještě stihl vypít tři plechovky pepsi-coly. Bylo přirozené, že ostatní postrádají chuť k jídlu. Ještě nikdy se nesetkali s takovýmto světem.
Bylo zábavné pozorovat, jak se učí.
Jde jim to trochu pomalu, pomyslel si kriticky Bor a podal sklenici na vodu stevardovi, aby ji doplnil. Frank Morford se pokusil začít konverzaci: „V době války se nejspíš o každém předpokládá, že…?“
Ale nikdo mu neodpověděl. Po chvíli se Stephen začal vyptávat matky na její zážitky. Nikdo se neobrátil na Bora s výjimkou příležitostného „Podejte mi prosím sůl“. Ale Bor byl spokojený, že může aspoň naslouchat. Je zajímavé, pomyslel si, jak ta Chindlerová přeskakuje některé části svého dobrodružství, zvlášť tu první noc, kdy ji zajali. Ale o svých rozhovorech s teroristy vykládá velmi podrobně. Nevypadá nijak znepokojená, když říká, že jenom ten mladík Lono od začátku tvrdil, že ji mohou zabít. Ostatní to viděli jako hotovou věc.
„Nabídli mi možnost,“ řekla. „Řekli mi, že se k nim můžu přidat jako Patty Hearstová, která přijala jméno Táňa a pomáhala jim vyloupit banku.“
Uřízla si kousek chladnoucího steaku a chvíli jej žvýkala. „Nevěděla jsem o vzkazu, který poslali úřadům, dokud mi o něm David neřekl. Ale neočekávala jsem, že mě nechají naživu.“
Arkadij Bor odstrčil talíř. „A teď si dám kávu,“ řekl stevardovi, který přispěchal, a studoval podnos, který přinesl. Byly na něm plátky melounu a ananasu na ledu. Spodní řadu tvořily dva druhy koláčů. Nebyl tam sýr ani žádný likér. Bor si filozoficky vzal kus koláče s nějakými bobulemi a plátek cukrového melounu. V táboře musí člověk jíst, co zrovna je – a co je tahle loď jiného než tábor?

2007-10-21T04:05:00.000-07:00

Generál se zatvářil překvapeně. „Máte na mysli Kamehameha Korps? Ale ty nezaměstnáváme, ty pouze infiltrujeme. Aspoň některé. To je legitimní válečná lest. Dokonce i v době míru mají kontrašpionážní agentury povolení infiltrovat kriminálně konspirativní skupiny. Jak jinak máme zabránit jejich úspěšné činnosti? Každopádně jsou výsledky naší činnosti hodnotné. Projekt Vulkán zajistí, že se Rusové nikdy neodváží napadnout Spojené státy jadernými zbraněmi, protože by to znamenalo jejich konec jakožto národa. Ale to není všechno.“
Rozhlédl se vážně okolo sebe, ruce sepjaté před tělem, skoro jako by se modlil. „Jakmile bude Projekt Vulkán dokončen a jakmile budou dokončeny nutné přípravy, což bude pravděpodobně v příští zimě, prezident ho veřejně ohlásí. Zároveň bude požadovat celosvětové jaderné odzbrojení, které bude inspekčně kontrolováno. Nebude to však žádost. Bude to rozkaz. Když ho odmítnou splnit, spustíme Vulkán. Amerika se od té doby stane policistou světa,“ zářil, „a bude svoji moc používat moudře. Už nikdy nebude válka. Padesát tisíc jaderných hlavic, které na světě existují, nebude nikdy odpáleno. Lidstvo se osvobodí od strachu. Poprvé po čtyřiceti letech!“

Brandywine

2007-10-19T04:04:00.000-07:00

vytáhl fotografii a položil ji před Rachel. „To je taky jeden,“ řekl. „Poznáváte ho?“
Rachel si obrázek rychle prohlédla, ale pak se podívala jinam. Tu tvář si nikdo nemohl splést. Stejně tak bylo každému jasné, že byla fotografie braná až po smrti. „To je ten, kterému říkali Ku,“ řekla. Mám dojem, že se ve skutečnosti jmenoval Oscar Mariguši. Viděla jsem, jak v letadle zastřelil moji přítelkyni Esther.“
„Přesně tak,“ pokývl generál Brandywine. Chvíli si fotografii zálibně prohlížel a pak ji vrátil generálu Danforthovi. „Zastřelili ho při pokusu o útěk. Vidíte, všichni jsou mrtví. Ale pro svět to není žádná ztráta.“
„Nikdo nepochybuje o tom, že máte pravdu, generále,“ řekl David. „Ale nebyli souzeni.“
„Pouze si to myslíte,“ opravil ho generál. „V době války není vždy dostatek času na výslech podle civilních způsobů. Je to záležitost práva, profesore. Vojenský soud je uznávaný akt vojenského práva u mnoha národů. Uvědomte si prosím, že nejsme teroristé. Děláme pouze to, co dělat musíme, jako válečnou nutnost za válečných podmínek práva. Zajisté,“ dodal, „můžete polemizovat o tom, zda je nebo není v této době válečný stav. Ale to nezávisí na vašem rozhodnutí. Je to rozhodnutí prezidenta. On nám dal oprávnění k tomu, co děláme.“
„Dal vám oprávnění zaměstnávat teroristy?“ zeptal se Morford uštěpačně.

2007-10-17T00:50:00.000-07:00

Bor se napřímil, otřel si kapesníkem ústa a na ostatní omluvně pokývl, jako že už se zase věnuje diskusi. Jak znamenitě generál Brandywine zvládl situaci! Dokonce i čekisté by se mu obdivovali, pomyslel si Bor, když generál vlídně pokračoval: „Samozřejmě žádného z vás nezastřelíme ani nezavřeme do vězení. Víte proč? Protože vás do ničeho nenutíme. To bychom nechtěli. Dobře víme, že jste všichni loajální Američané. Jsem přesvědčen, že pokud vám dáme možnost, abyste porozuměli postavení, v němž se nalézáte, budete na úspěchu Projektu Vulkán zainteresováni stejně jako každý z nás.“
Morford vyhlížel bojovně, ale promluvil David Yanami. „Nemyslím, že bych kdy porozuměl chladnokrevným vrahům, generále Brandywine.“
Generál vážně pokývl: „Jistě máte namysli zastřelení Murraye Pereiry a Margaret Barnhartové. Pereira byl členem skupiny, která uváženě, a jak vy říkáte chladnokrevně, zabila všechny cestující letadla – nevinné turisty. Barnhartová byla členkou americké skupiny Weather Underground – mám na mysli naši velkou Ameriku,“ upřesnil téměř s úsměvem. „Je o ní známo, že než přijela na Havaj, nejméně dvakrát osobně vraždila.“
Pohlédl na druhého generála, který naslouchal se souhlasným výrazem. „Mohu dostat fotografie, Jacobe?“ zeptal se zdvořile.
„Ano, pane,“ řekl generál Danforth a okamžitě podal svému nadřízenému malou obálku.

2007-10-15T23:34:00.000-07:00

„Dej si pozor na to, co říkáš,“ zasáhl ostře generál Danforth, ale jeho představený jen potřásl hlavou.
Obrátil se ke Stephenovi: „Já bych nikdy neporušil zákon,“ řekl vážně. „Zákon nám k tomu dává právo, synku. A to z několika důvodů. Za prvé je to záležitost bezpečnosti státu – v takovém případě některé zákony prostě neplatí. Za druhé se obávám, že někteří z vás – tebe se to samozřejmě netýká, synku, ale týká se to všech ostatních – se do jisté míry dopustili nelegální činnosti. Některé dokonce můžeme posuzovat jako spoluspiklence teroristů. Právní důsledky však nikomu nehrozí,“ dodal mile, „protože přihlížíme k obtížným podmínkám, v nichž jste se nacházeli. Znáte však určitá fakta, o nichž nesmíte hovořit. Pokud byste někomu podali zmíněné informace, budete zastřeleni pro velezradu. Je tudíž ve vašem vlastním zájmu, abychom se postarali o to, aby k tomu nedošlo.“
Poprvé po dlouhé době se Arkadij Bor hlasitě smál. Tedy – začal se hlasitě smát. Ale jakmile si uvědomil, že se na něj generál dívá, změnil smích na kašel. Sehnul se a dal si ruce před obličej. Ale uvnitř se stále smál.
Tihle Američani! Ten pohled na jejich obličeje! Aspoň si uvědomí, jaký je ve skutečnosti svět. Slova jako „svoboda“ a „demokracie“ jsou moc pěkná, ale lze je brát vážně jen v dobách klidu, kdy nejsou vážnější problémy.

2007-10-15T00:44:00.000-07:00

„Nicméně však jako každá zbr… každé zařízení,“ pokračoval generál Brandywine, „může být technologie Vulkánu využita pro destruktivní účely. Skupina teroristů, jíž jste vy tři právě unikli, málem zavinila vážnou nehodu. Jedna část zařízení je umístěna na sopce Mauna Kea. Čtyři členové našeho týmu zde prováděli testy. Byli napadeni a tři z nich zabiti. Čtvrtý byl poručík William Plitt, který byl raněn a později zabit. Naše ztráty jsou tedy taky velké,“ dodal pochmurně. „Žijeme v násilném světě a tento fakt je nám čas od času připomenut. Rád bych vám řekl, že jsou všechny nesnáze za vámi. Bohužel tomu tak není.“
Odmlčel se, jako by očekával nějaké otázky. David Yanami konečně promluvil, ačkoliv se jeho otázka nevztahovala k tomu, co generál řekl. „Co jste udělali s policistkou Nancy Cheeovou?“ zeptal se.
Generála to nevyvedlo z konceptu: „Seržantka Cheeová je policejní důstojník. V současné době se bezpochyby nalézá na své policejní stanici v Hilu, kde podává hlášení. Je ovšem možné, že se k vám později připojí.“
„Proč?“ zeptal se David.
Zároveň vybuchl Frank Morford: „Já sem přece nepatřím! Co zamýšlíte se mnou?“
Generál zareagoval střízlivě: „Vy všichni představujete vážný bezpečnostní problém. S politováním vám musím oznámit, že budete nuceni po určitou dobu zůstat zde nebo v jiné vymezené oblasti. Bude to trvat přinejmenším značnou část roku.“
Frank Morford hleděl vztekle, David Yanami vyskočil ze židle, ale Stephen promluvil první: „To si nemůžete dovolit!“ vykřikl. „To je protiprávní!“

Když stevard

2007-10-12T00:29:00.000-07:00

roznesl kávu a zmizel, generál Brandywine povstal. „S vaším dovolením, Jacobe,“ obrátil se zdvořile k druhému generálovi, tomu ve sportovních botách. „Rád bych vysvětlil našim hostům některé souvislosti. Nacházíte se na plavidle amerického válečného námořnictva, které se účastní na důležité obranné operaci nazvané Projekt Vulkán. Musím se vám omluvit za způsobené obtíže. Dále,“ pokračoval a jeho hlas nabyl tónu ministra pronášejícího chvalořečení na zemřelého, jehož nikdy nepoznal, „prosím profesora Yanamiho, aby přijal naši hlubokou soustrast nad úmrtím své babičky. Jsem si jist, že jste hrdí nato, že obětovala svůj život dobrovolně a v boji proti teroristům. Vím, že to byla vzácná žena, jejíž ztrátu všichni hluboce pocítíme.“
David Yanami neodpověděl. Dokonce se ani na generála nepodíval. Všechnu svoji pozornost věnoval Rachel Chindlerové. Generál pokývl, jako by mu byl David poděkoval, a pokračoval.
„Nemůžu vás v této chvíli seznámit se žádnými podrobnostmi týkajícími se Projektu Vulkán. Mohu vám pouze říct, že je velmi podstatný pro přežití Spojených států a celého svobodného světa. Mým nejhlubším přáním, jako ostatně přáním každého vojáka, je mír. A projekt Vulkán nám nabízí vyhlídky na trvalý mír. Myslím, že všichni uvítáme tento cíl, který byl ještě přednedávnem pouhým snem. Projekt Vulkán tento sen uskutečnil!“ Pohlédl na Arkadije Bora, ale Bor to čekal. Jeho obličej byl klidný.

2007-10-10T00:54:00.000-07:00

Odpověděl mu generál Brandywine – tři hvězdy měly přednost před dvěma. „Na Projektu Vulkán neexistují žádné bezpečnostní problémy. Nedovolím je!“ Usmál se a pozoroval, jak helikoptéra pomalu klesá na přistávací plochu. A generál Danforth, i když nepromluvil, se na Bora zamyšleně podíval.
A teď jsou všichni v důstojnické ubikaci. Bor sám pro sebe odmítl riskantní luxus naděje jakéhokoliv druhu. Jenom studoval své společníky, kteří přežili brutální masakr na štítu Mauna Kea, z něhož znal jenom části.
Prohlížel si Američanku, jejího syna, starého Orientálce, a nechápal, jak se lidé tohoto typu mohli zamíchat do takového násilí. Ale jaký typ by se k tomu vlastně hodil? On sám samozřejmě ne. Všechno, oč usiloval, byl klidný život a respekt okolí – a samozřejmě svoboda navazovat osobní vztahy s jinými osobami, které vzbuzovaly jeho zájem. Ale odtrhli ho od mírumilovných snah a podrobili takovým těžkým zkouškám.
Aspoň mám omluvu, že jsem si nemohl nijak pomoci, pomyslel si hořce. Ale proč neprotestují Američané? Jejich zákony jim zaručují všechna možná práva a svobodu. Proč je nevyžadují? Nechali se sem všichni přivést tak snadno jako moskevský občan, který ve tři hodiny ráno zaslechne zaklepání na dveře. Proč jsou všichni tak pasivní?
Na to Bor nenašel odpověď, protože nikdy neslyšel o stockholmském syndromu.

2007-10-08T23:22:00.000-07:00

Arkadij Bor naproti tomu rozuměl všemu docela dobře. I když se mu to až tak docela nelíbilo, přinejmenším to byla změna. Ze dna se člověk může pohybovat jen jedním směrem. Bor doufal, že to nejhorší už je za ním, ale doufat ve šťastný konec si nedovolil. Šťastně končí pohádky pro děti. Bylo příliš brzy na to, aby si dovolil takový předpoklad, situace byla příliš neurčitá.
Nicméně bylo jasné, že došlo k obratu. Nezavřeli ho zpátky do cely. Dokonce mu dovolili – nebo to byl rozkaz? – zůstat s generálem Danforthem a Jamesonem Burfordem skoro celou minulou hodinu, nepočítaje v to dobu, kdy jiný generál jménem Brandywine, dokonce s více hvězdami než měl Danforth, přiletěl ze Sandie a odebral se s ostatními na krátkou soukromou poradu. Burford se z této schůzky vrátil úplně zničený a ustaraný, což samo o sobě bylo pro Arkadije Bora dobré.
Takže už nejsem vězněm, uvažoval Bor spokojeně, jsem jenom internovaný. A to pro člověka, který měl co do činění s čekisty, nic neznamenalo. A navíc tu byly ještě další osoby, které s ním budou jeho omezení sdílet. Agentka KGB patrně ještě stále strádala někde na lodi a nepředpokládal, že ji hned tak uvidí. Ale objevily se tu nové přírůstky. Prvním byl Frank Morford, hořce protestující proti omezování osobních práv, když ho zatkli a odvezli na Vulkán. A teď přijeli další. Když stáli v čerstvém větru pod temnící tichomořskou oblohou a čekali na vrtulník z Mauna Key, Bor se dokonce odvážil zavolat na generála Danfortha: „Tohle by snad mělo vyřešit všechny zbývající bezpečnostní problémy, generále!“

2007-10-07T01:16:00.000-07:00

Naproti Rachel sedící starý profesor pohlédl na malého myšího mužíka, který seděl vzpřímeně a opíral se o zeď. „Vás už jsem viděl,“ vykřikl David Yanami. „Potkal jsem vás na toaletě na novoroční večer!“
„Ovšem, doktore Yanami,“ řekl mužík znechuceně, „naneštěstí pro nás oba,“ V čele stolu zvedl hlavu muž ve sportovním obleku, který se až dosud probíral papíry.
„Obávám se, že má pravdu, doktore Yanami. Je opravdu škoda, že jste se do toho zapletl. Teď jste se všichni stali národními rukojmími.“
Stephen Chindler pevně sevřel máminu ruku. Nelíbil se mu ten chlap ve stodolarovém svetru a adidaskách. Nelíbilo se mu, co se děje. Nerozuměl tomu. Ze všeho nejvíc se mu nelíbil pohled na matčinu tvář. Nerozuměl jejímu výrazu. Rachel Chindlerová se napůl usmívala a napůl plakala, když mu zašeptala: „Ach, chlapečku, já už jsem tak unavená z toho, že jsem pořád něčí rukojmí…“

2007-10-03T00:42:00.000-07:00

Stephen nemyslel na to, co se stalo. Neměl dostatek zkušeností, aby si utvořil nějakou teorii o tom, co bude asi následovat. Jeho dosavadní představy selhaly. Scénář, který si v duchu připravil, hovořil o vysvobození mámy z rukou teroristů. Pochopitelně přitom nemohlo chybět množství uniformovaných policistů a střelba a zbraně. Až potud to odpovídalo. Ale nebylo tam ani slovo o tom, že je odvezou jako vězně. Kde jsou televizní kamery a nakladatelští manažeři, ab jim nabízeli smlouvy na knihy? Kdy uslyší show Johnnyho Carsona a „Good morning, America“? Stane se to vůbec někdy?
Nevypadalo to tak. Stephenův vysněný scénář neobsahoval přistání na palubě lodi uprostřed toho zatracenýho Pacifiku, ani to, že je pod namířenými zbraněmi odvedli do místnosti, které říkali důstojnická ubikace. Vypadalo to tak zle, že se nad tím ani nepozastavil. Byl unavený. Podle saintlouiského času měl už před mnoha hodinami spát, a ne sedět na ocelové lavici v místnosti s ozbrojenou stráží u dveří. Vyskočil a přesunul se ke své matce – jak kvůli sobě, tak kvůli ní.

2007-10-02T01:04:00.000-07:00

A co ten vysoký mladík, který vypadal jako Portorikánec? Kdyby byl opravdu tak špatný, proč by máma plakala nad jeho tělem?
Je to zkrátka zmatek.
Řidič džípu dupl na brzdy a smykem zastavil na jediné rovné plošince na cestě dolů. Téměř minul velkou bílou helikoptéru, která na ně čekala s rotory v pohybu. „Dávejte bacha na to, co děláte!“ řekl Stephen zlostně černému chlápkovi s automatickou pistolí, když zajatce vyzval, aby vylezli. Nevyzval je, ale vytáhl. Chlapík neodpověděl. Podíval se na Stephena se znechuceným výrazem, jako by Stephen provedl hrozné faux pas, jako kdyby se neslušně zachoval na veřejnosti. „Do helikoptéry!“ nařídil a znovu Stephena postrčil.
Za jiných okolností by to byl docela pěkný výlet. Helikoptéra byla velký námořní Szikorsky, dost velký, aby je unesl všechny. Když seděli připoutáni na sedadlech, helikoptéra se vznesla do vzduchu zmítána poryvy větru. Zamířila na jih. Stephen ještě nikdy vrtulníkem neletěl. Bylo to jiné než v DC-10. Otočil se v anatomickém sedadle, aby se mohl dívat na zem. Byla tak blízko! Viděl, jak se pod nimi vzdalují svahy Mauna Key. Vrtulník zahnul okolo Mauna Loy, pak nabral kurz na jihovýchod a pokračoval v letu nad lávovou proláklinou a temnou mořskou hladinou. Stephen slyšel, že David Yanami něco tiše vykládá jeho matce, takže to je snad v pořádku. Aspoň pro tuhle chvíli.

2007-09-30T04:35:00.000-07:00

Cesta dolů z hory působila ještě děsivějším dojmem než cesta nahoru, protože už zapadlo slunce. Valná část silničky tonula v hlubokém stínu. Stephen Chindler se k matce netulil již víc než deset let, ale teď ji objímal. Kvůli sobě i kvůli ní. „Všechno je v pořádku, mami,“ šeptal jí do ucha a těsně se k ní přimknul, když džíp klouzal po slizké silničce.
„Ale není! To tedy není!“ řekla rozhodně. Nepodívala se na něj. Samozřejmě že to nebylo v pořádku. Stephen pohlédl přes matčinu hlavu na starého Havajce. Profesor David Yanami pokrčil rameny, jako by chtěl říct: „To víš, že má pravdu.“ Měla ji. Nebylo to v pořádku, protože na předním sedadle seděl muž, který je hlídal s automatickou pistolí v ruce. Sundal si helmu. Pod ní se objevila tvář mladého muže černé pleti. Nevypadal nijak hrozivě, naopak, vyhlížel docela přátelsky, jako Eddie Murphy – ale zbraň nesklonil.
A zejména už nebylo v pořádku, že viděli umřít těch pět lidí.
Bylo to trochu příliš. Jistě, někteří si to zasloužili, aspoň ten velký chlapík s posměšným pohledem a hubená žena. To by se ještě dalo chápat. U určitých typů se to prostě dá očekávat. Když přijde muž zákona do saloonu, bez rozpaků postřílí v přestřelce zloděje dobytka. Ale ta stará japonská babička přece nebyla zlodějem dobytka! Byla to stará paní. A ten člověk, co se jmenoval Plitt, ten jenom dělal svou práci. A co ti tři ostatní, které ten velký chlapík zabil dřív, než tam přijeli?

2007-09-29T03:46:00.000-07:00

Avšak oceány na Zemi existují mnohem delší dobu než šedesát milionů let. Jsou tu zhruba tři miliardy let a všechny fosilie mořského života a depozita mořského sedimentu ukazují, že obsah soli je po celou dobu existence oceánů prakticky stejný.
V současné době by mělo být moře blátivou solnou břečkou, v níž by žádný mořský živočich nepřežil. Osmotický tlak soli na mořské organismy by nestačil ani na to, aby vypudil z jejich těl odpad. Oceán by byl mrtvý a zanedlouho by byla mrtvá i pevnina, protože mořské rostliny jsou pro suchozemská zvířata nezbytné.
Dokonce víme, kam se sůl ztrácí. Mělká moře vysychají a zanechávají po sobě velké plochy krystalické soli. Ty jsou pak pokryty dny příštích moří (jde o jakýsi závod mezi ukládáním sedimentu a rozpouštěním obrovské masy soli, kterou obvykle vyhraje sediment), anebo zůstávají otevřena pod oblohou jako slaniska v pouštních oblastech.
Nevíme, jak se to děje – jednotně, trvale – už miliardy let. Nedává na to odpověď ani Lovelockova hypotéza Gaia. Ale Lovelock se táže, možná napůl žertem: „Není možné, že Velký bariérový útes… je částečně dokončený projekt vysušení laguny?“
Méně fantasticky: sám život průběžně ovlivňuje oceány, stejně jako je známo, že ovlivňuje atmosféru, aby se životu jako celku dařilo dobře a aby prospíval.

Pokud je hypotéza Gaia pravdivá, máme důvod doufat, že život na Zemi přežije prakticky jakoukoliv katastrofu, přinejmenším do té doby, než zanikne planeta sama.
Hypotéza Gaia však neříká nic o tom, že život, který přežije, bude život lidský.

Hypotéza Gaia

2007-09-28T02:20:00.000-07:00

konstatuje, že ve vzduchu je příliš mnoho kyslíku a v moři příliš málo soli.
Kdybychom kyslík ze vzduchu odňali, zahynula by všechna zvířata na zemském povrchu. O něco později by zahynula i zvířata v oceánech, neboť ta potřebují kyslík, který se do vody dostává ze vzduchu.
Kyslík vytvářejí živé organismy. Rostliny přijímají solární energii a redukují kysličník uhličitý na jednotlivé prvky. Uhlík využívají pro svou vlastní potřebu a kyslík uvolňují.
Sůl v moři ovšem představuje mnohem obtížněji řešitelný problém.
Sůl se do moře (aspoň většinou) dostává s deštěm. Vodní kapky padají na zem a doputují do řek, které se vlévají do moře. Při své pouti vyplavují ze země sůl a nesou solné břemeno s sebou. Pak se molekuly vody vypaří z mořské hladiny, když ji zahřeje slunce, vytvoří se z nich dešťové mraky a celý proces se opakuje. Když se voda vypaří, zůstane sůl v moři. A jak postupuje čas, je moře stále slanější.
Výpočty ukazují – vyjdeme-li z chemicky čisté mořské vody bez soli a uvážíme-li množství solného depozita, které se každoročně dostane do moře –, že dosažení dnešního stavu trvalo mžiknutí oka – takových šedesát milionů let.

2007-09-26T11:08:00.000-07:00

Ne náhodou se oblast mezi zemskou kůrou a ozónovou vrstvou nazývá „biosféra“. Odpovídá totiž Schroedingerově definici živého. Lesy po požáru regenerují. Po vyhynutí některých forem života na Zemi se vyvíjejí a rozšiřují formy nové. Díky vstřebávání energie (která pochází téměř výlučně ze slunečního záření) si struktura udržuje stav nízké entropie.
Nelze samozřejmě jednoduše říct, že v biosféře existují jednotlivé živoucí subjekty. Je třeba konstatovat, že všechny tyto živoucí subjekty dohromady – hmyz i sloni, mikroorganismy i sekvoje, hlupáci i králové – představují druh čehosi jedinečného a kolektivního – jedinečnou živoucí entitu.
Tuto entitu pojmenoval v roce 1974 James Lovelock a někteří další vědci ze Střediska nepilotovaných kosmických letů a později z Laboratoře mořské biologie v Plymouthu. Pojmenovali ji Gaia.
Hypotéza Gaia tvrdí, že život na Zemi (bráno dohromady) nejenže usiluje o to, aby přetrval a dál se reprodukoval, ale že se snaží zajistit, aby tu zůstal navždy.
Je to uklidňující vědecká hypotéza. Možná je i pravdivá.

2007-09-24T00:47:00.000-07:00

Zvláštní rys všeho živého, který se snaží zachovat uspořádanost systému, čili nízkou entropii, se nazývá „homeostáze“. Planeta Země (nebo aspoň její část, která se nachází mezi zemskou kůrou a ozónovou vrstvou vysoko v atmosféře) je homeostatická.
Například: Když umístíte do uzavřené nádoby vzorek zemské atmosféry a vzorek dřeva z lesa a zapálíte je, začnou hořet. Budou hořet tak dlouho, dokud bude přítomen kyslík ve vzduchu, nebo uhlík ve dřevě nebude redukován na takovou úroveň, která nepostačuje k hoření.
Ale vně uzavřené nádoby je situace zcela jiná. Je tu vzduch, který obsahuje kyslík. Je tu dřevo v lesích. Dojde k zapálení – když ne jinak, tak tu a tam zapálí strom blesk. Pak nastane proces spalování stejně jako v uzavřené nádobě. Ale daleko dříve, než se vyčerpá kyslík nebo uhlík, se proces zastaví. Obvykle se spustí liják. Existuje vždy dostatek uhlíku na povrchu Země a stejně tak kyslíku ve vzduchu. Reakce přesto nikdy neproběhne až do konce. A co víc, když uhasne lesní požár, začne les znovu růst a zanedlouho je poměr kyslíku a uhlíku stejný, jako byl předtím. To je homeostáze.

2007-09-22T12:59:00.000-07:00

Posuzováno jako laboratorní problém ve fyzikální chemii, nalézá se planeta Země ve zvláštním stavu. Vzduch obsahuje příliš mnoho kyslíku a moře příliš málo soli, celá planeta se nachází v podmínkách nízké entropie.
Entropie je jedním z jevů, které můžeme snadno pozorovat, ale kterým se dá těžko porozumět.
Znamená směřování uzavřených systémů od uspořádanosti k neuspořádanosti. Pokud máte kostku ledu a šálek horkého čaje, jde o uspořádaný systém, neboli o systém s nízkou entropií. Jedna jeho část je zcela studená, druhá je horká. A to je určitý typ řádu. Když ponoříte kostku ledu do horkého čaje, za chvíli získáte vlažný a slabší čaj. Systém už není tak uspořádaný, entropie se zvýšila.
Existují systémy, které si udržují nízkou entropii po dlouhá časová období?
Ano. Existují organizované struktury mající nízkou entropii, které si svoji strukturu zachovávají díky vstřebávání energie. V roce 1944 definoval takovéto struktury Erwin Schroedinger. Nazýváme je „život“.

2007-09-21T00:39:00.000-07:00

„Oni se zbláznili,“ zasténala lítostivě.
Ale to už nebyl její problém. Vojáci nestříleli. Prostě tu stáli, čekali a někteří hleděli k nebi, odkud se ozýval vzdálený zvuk.
Posledními zbytky zraku viděla Kuši, jak se něco proplétá mezi roztroušenými mraky směrem k vrcholku hory a nebezpečně se to smýká v silných poryvech vzduchového proudění okolo štítu. Mohl to být vrtulník… ale mohlo to být i cokoliv jiného.
„Nakopej je všechny do zadků, Pele,“ přála si Kuši, ale už nemohla čekat, zda se jí přání vyplní.
Pocítila náhlý a konečný nával krve a zvedla oči ke svému vnukovi. „Sbohem, Davide, ty mé dobré dítě,“ řekla – nebo aspoň si myslela, že říká. „Sbohem, Rachel a Stephene. Sbohem, Lono. Dostali jste se do průšvihu, a teď už je na všechno pozdě…“
Pro Kuši bylo taky pozdě. Už navždy.

2007-09-11T23:54:00.001-07:00

Dva armádní džípy s pohonem všech čtyř kol se vřítily na parkoviště. Z každého vyskočilo šest mužů. Ještě než první muž vyskočil, někdo vystřelil dávku za samopalu a Lono upadl s hrudníkem rozervaným na kusy.
Kuši si povzdechla z hloubi plic – téměř zakvílela, ale bolest nepocházela jen z rozervaného masa v jejím těle.
Viděla, jak muži běží k budově, v níž leží, a za nimi její vnuk, Rachelin syn a policistka. Pak se její vidění zatmělo.

Když zase prohlédla, skláněl se nad ní David. „Ty, Davide,“ řekla hlasitě. „Postaráš se o Rachel a její dítě, ano?“
Vypadal vyplašeně, téměř jako v rozpacích. Ale hlavně vypadal starostlivě. „Nemluv, Kuši,“ prosil ji. „Budeš zase v pořádku. Zavoláme doktora, odvezeme tě do nemocnice…“
„Ale ne, Davide,“ odporovala mu jemně a odstrčila ho trochu dál, aby lépe viděla. Dva muži z džípů táhli s namířenými zbraněmi vzpouzejícího se Kanalou ke kraji parkoviště. Za nimi táhl jiný muž ženu – teroristku. Tohle je ale podivné, pomyslela si Kuši.
A ještě podivnější bylo, že zbylí muži z osádky námořních džípů stáli okolo se zbraněmi v pohotovosti. Hned jak vojáci od teroristů odstoupili, ostatní začali střílet.
Oba teroristé byli mrtvi, ještě než dopadli na zem.
„Proč to udělali?“ vydechla Kuši nevěřícně.
Ještě neuvěřitelnější bylo, když viděla, jak se skupina střelců obrátila. Jejich zbraně teď mířily na Davida, Stephena, policistku, Rachel a jí samotnou.

2007-09-11T23:54:00.000-07:00

2007-09-11T01:47:00.000-07:00

Kanaloa se zadíval na opuštěnou vysílačku. Tichounce si pro sebe hvízdl, že na ni v tom zmatku zapomněl. Ale pak mu svitlo a otočil se zpátky ke dveřím. Kuši se pohnula.
Neměla ve zvyku pohybovat se o nic rychleji než slon, a to ze stejných důvodů jako on. Ale stejně jako slon dovedla být velmi rychlá, když chtěla. Kanaloa byl velký. Kuši byla asi o deset kilo těžší. Jednoduše položila své velké paže na jeho ramena a padla na něj. Pod jej í váhou ztratil rovnováhu a zapotácel se. V poslední chvíli se pokusil otočit se k ní.
Částečně se mu to podařilo. Otočil zbraň.
Kuši cítila, jak jí střela ráže 44 vnikla do těla. Uvědomila si to s téměř pobaveným překvapením. To je ale vtip! Po tolika letech zemřeš, když tě někdo střelí do břicha!
Z vnitřku místnosti uslyšela výkřik. Radista Plitt se pokoušel zneškodnit Pele. Další dva výstřely, které se rozlehly uvnitř, však signalizovaly, že neuspěl. To bylo špatné. Stejně tak bylo špatné, že Kanaloa, který ležel pod ní, se chystal ji setřást. Měl vyražený dech, ale byl tak velký a silný, že se mohl uvolnit bez velkých problémů. Kuši mu to trochu ztížila. S veškerou silou, která jí ještě zbývala, mu zaryla velké koleno do třísel. Zasténal bolestí. Ale ani Kuši nedopadla líp. Uvědomila si, že se v ní napětím něco trhá a pocítila náhlý agonizující nával krve.
Viděla, jak se venku její pravnuk Lono s údivem otáčí a hledí směrem k ní a pak se otáčí zpět, aby čelil novému nebezpečí.
Byl příliš pomalý.

2007-09-09T23:15:00.000-07:00

„Samozřejmě,“ řekl obr. „Myslím si to. A taky si myslím, že se ti nechce zabíjet vlastního strýčka. Ale musíš to udělat. Nemáš na vybranou.“
„Musíš to udělat, Lono,“ křičela Pele. Mladík stále váhal. „Udělej to, dřív než bude pozdě!“
Lono na ni chvíli hleděl. Jeho tvář byla tvrdá, jako by byla vyřezaná ze dřeva. Nebyly na ní patrné žádné emoce. Ať byly jeho myšlenky jakékoli, jeho výraz o nich nevypovídal nic. Stejně tak se podíval na svoji prababičku a pak na Rachel.
Potom se ke Kušinu překvapení sklonil a políbil Rachel na ústa.
Od ní se otočil ke Kanaloovi. „Zabijeme jen tu policajtku,“ řekl s konečnou platností. Vzal z ruky obra zbraň a vykročil do ustupujícího šera.
„Nech mu dost času, aby se dostal za ni,“ řekla Pele nervózně.
Kanaloa se na ni podíval znechuceně, ale řekl jen: „Dej mi pušku.“ Stoupl si s puškou do dveří a chystal se k akci. V tu chvíli Kuši s dlouhým tichým povzdechem opět opustila Rachel.
U zdi vstupní místnosti si tiše držel zraněné rameno radista Plitt a všechno bedlivě pozoroval. Kuši na něj krátce pohlédla a pak mrkla směrem k Pele. Jestli jí porozuměl nebo ne, to nemohla vědět. Pohlédla přes Kanaloova záda otevřenými dveřmi ven a viděla, jak někdo neopatrně vykukuje zpoza budovy s kanadsko-francouzským teleskopem. To musí být ta policistka. Kanaloa se mohl tím směrem podívat každým okamžikem – pokud tomu nezabrání.
„Ty, Kanaloo,“ řekla konverzačním tónem, „v tom rádiu nějak praská.“

2007-09-09T01:28:00.000-07:00

Kuši pustila Rachel a jemně ji od sebe odstrčila. Nebylo důvodu, aby se míchala do její záležitosti. „Jsi blázen, Kanaloo,“ řekla. Nebyla to urážka. Bylo to jednoduše konstatování faktu.
Obr jí chvilku hleděl do očí. Pak se otočil, když ta druhá běloška, která měla tu šílenou drzost říkat si Pele, vykřikla: „Co budeme dělat, Kanaloo?“
Kanaloa si ji prohlédl od hlavy k patě. „Sundej tu stupidní věc z hlavy,“ řekl.
Meg Barnhartová si rychlým pohybem strhla paruku a hodila ji na podlahu.
Protože se zdálo, že už bezprostřední krize nehrozí, Kuši zase objala Rachel kolem ramen.
Škoda že teroristi mají ty zbraně, pomyslela si. Kdyby měli holé ruce, pustila bych se s nimi do křížku. Určitě bych v zápase s Kanaloou podlehla, ale citelně bych ho pochroumala. Rachel by se postarala o tu cizí ženskou a Plitt, i když má zraněné rameno, by mohl vyřídit jejího pravnuka Lona. Kuši si zhluboka povzdechla. Ale on má zbraň, malou pistoli cizí výroby, a přestože jí oplatil přímý pohled neohroženě, všimla si, že je zamračený a v očích má starost, když si myslí, že se nikdo nedívá.
„Zabijeme je,“ řekl Kanaloa hlubokým hlasem. „Lono si vezme pistoli a půjde okolo domu zleva. Já půjdu zprava, aby na mě policistka vystřelila. Až Lono uslyší výstřel, rozběhne se a napadne ji zezadu. Jasný?“
Lono z něj nespouštěl oči. Pak řekl zřetelně. „To je hloupost. Vybouchli jsme, Kanaloo. Potřebujeme je jako rukojmí.“
„Ale těch už máme šest,“ usmál se Kanaloa mile.
Lono vypadal vyděšeně. Pohlédl na těla, která ležela vzadu u stěny. Byl to další rádiový specialista a dva strážní, kteří byli ve stejné místnosti, když teroristé zaútočili na dům. „Tři z nich jsou mrtví,“ poznamenal.
„Ale nikdo kromě nás neví, že jsou mrtví,“ usmál se Kanaloa, nedbale změnil polohu a pohrával si s pistolí v ruce.
„Ba ne, takhle to prostě nepůjde,“ opakoval Lono tvrdošíjně.
„Ale půjde. Myslím, že jen ta ženská má zbraň.“
„Myslíš!“

2007-09-06T13:42:00.000-07:00

Nancy zareagovala ihned. Zařadila zpátečku a rychle zacouvala za nedaleký dům. David a Stephen běželi za ní. Ukázala jim, aby zalehli a v okamžiku byla venku z auta s policejní osmatřicítkou v ruce. Krčila se za kapotou automobilu a obezřetně se rozhlížela. Ostatní následovali jejího příkladu…
A čekali.

Pootevřenými dveřmi druhého domu vykoukla za ohromným teroristou Kanaloou Kuši a zaregistrovala, jak auto zmizelo. Objímala Rachel. To je zajímavé, pomyslela si s uspokojením, že se ta malá běloška nechvěje strachem. Existovalo přece dost důvodů pro to, aby byla vyděšená. Aby byli vyděšení všichni. Nejen Rachel, ale i Kuši a osádka auta. A také muž, který měl střelnou ránu v rameni. Jmenoval se Plitt. Nejspíš obsluhoval vysílačku, nad kterou se Kanaloa potil a proklínal ji, dokud si neodskočil, aby se pokusil zabít jejího vnuka. Dostala se ke dveřím příliš pozdě na to, aby mu v tom zabránila, ale ten špinavec se evidentně netrefil.
Koukala škvírou ven jen kratičkou chvilku a v řídnoucí sněhové přeháňce ani pořádně neviděla, ale byla si jistá, že poznala Davida.
Stejně tak si byla jistá, že je tam i ta hezká policistka a patrně i Rachelin syn. Je od nich statečné, že sem přijeli, pomyslela si. I to si zasluhovalo pochvalu. Ale Kuši se divila, proč nepřijeli s padesáti policisty se samopaly.
Ohromný terorista se k ní otočil ode dveří a zamířil jí na břicho. „Lhala jste mi,“ zavrčel, jako když přede velká kočka. „Řekla jste jim, kam za náma jedete!“

2007-09-05T23:23:00.000-07:00

Světlo však nebylo signálem, že v domě někdo je. Dveře byly zamčené. Zvonek tu nebyl. David bušil na dveře ze všech sil, ale nedočkal se žádné odpovědi – v rámusu způsobeném vichřicí sotva slyšel své vlastní klepání. Ale vítr už foukal nepravidelně a zbytky sněhu tály Davidovi za límcem a na kabátu, jak začalo zapadající slunce vykukovat skrz okraje pohybujícího se mraku.
Ale někde tady musejí být! Nebylo možné, aby někdo ze štítu odešel a oni ho cestou dolů nepotkali – stejně nepochybné bylo, že by si ho při míjení museli na úzké silničce všimnout. David zavolal na chlapce: „Zkusíme ten druhý dům!“ a otočil se, aby je k němu rozběhl. V tu chvíli ho Stephen chytil za paži. „Ne,“ křičel a mávnul rukou. „Seržantka Cheeová nás volá zpátky.“
Ačkoliv na jedné čtvrtině oblohy svítilo sluníčko, mokrý sníh stále padal ze zbylé části. Když běželi zpátky k autu, jeho ledová vlhkost je téměř oslepovala. Nancy Cheeová byla vykloněná z okénka a křičela: „Nesmíme tu zůstat! Městská policie byla odvolána a přijede sem tým armádních specialistů!“
„Specialistů!“ odfrkl si David „Na co jsou cvičení?“
„Je to rozkaz!“ řekla Nancy Cheeová. „Pojďte dovnitř. Musíme jet zpátky, aspoň na to rozšířené místo za první zatáčkou…“
„Zatraceně,“ řekl David, „ale já tam mám babičku!“
„A já mámu!“ dodal Stephen.
„Ale nemůžeme tu zůstat…“ začala Nancy Cheeová.
Opravdu nemohli. Něco plesklo o kapotu datsunu.

2007-09-02T22:52:00.000-07:00

Silnice se rozšířila. Nad nimi se objevila okrouhlá bílá stavba, napůl ukrytá v mraku. Za prvním domem se rýsoval druhý. To všechno viděla Nancy skrz čelní sklo. Jinak neviděla nic.
Po policejních autech, která tady očekávala, tu nebylo ani stopy.
Když David Yanami soukal své velké tělo z auta, policistka ho varovala. Zvedla k ústům vysílačku. David nečekal na to, co se Nancy dozví.
Vylezl z auta a komicky utíkal plískanicí vířící písek k nejbližšímu domu. Stephen v patách za ním. David si zakázal myslet na to, co mohou na štítu Mauna Kea najít, ale ani jeden z obrázků, které se mu přesto mihly myslí, neodpovídal skutečnosti. Nebyla tu žádná policejní auta. Ozbrojené teroristy nebylo vidět. Nebylo tu nic. Žádná známka něčí přítomnosti s výjimkou dvou zaparkovaných aut, která se nejasně rýsovala v plískanici. Nikdo u nich nebyl.
V tu chvíli udeřila Davida do očí jedna nesrovnalost. Světlo nade dveřmi jedné observatoře svítilo. Světlo! Hlavní důvod, proč se teleskopy umísťují na vzdálené hory, je, aby byly co nejdál od jakéhokoliv světla. Palomar dokonce rušila světla čerpacích stanic a stánků s hamburgry, které pronikaly až do hor. Světlo nade dveřmi domu má samozřejmě svůj smysl – ne však světlo nade dveřmi astronomické observatoře.

2007-09-02T02:32:00.000-07:00

Nepřestal povídat celou cestu nahoru. Nancy Cheeová mu za to byla vděčná, protože jim to všem pomohlo nemyslet na to, co tam nahoře najdou. Měla spuštěné okénko a doufala (nebo se obávala), že něco seshora uslyší, třeba dávku ze samopalu – pokud už se tam dostala policie. Ale samozřejmě neslyšela nic. Vzdálenost a vítr by to znemožnily, i kdyby bylo co k slyšení.
Když začal starý pán mluvit, podíval se na něj Stephen zvědavě, ale s uspokojením. Občas se se zájmem podíval z okénka. Nancy téměř četla v jeho mysli. Všiml si sněhu na druhé straně propasti s okraji ostrými jako nůž – sníh na Havaji! – a pak se podíval dolů a začalo mu svítat. To bílé, co vyplňovalo jinou propast, nebyl sníh, ale mrak. Vršek mraku viděný shora.
„Už jsme skoro tam,“ řekl David, aby udržel chlapcův zájem. „Nahoře ve hvězdárnách mají čtyři nebo pět hodně velkých teleskopů – optické, infračervené, a všechny možné další přístroje…“
„Skoro tam“ bylo optimistické tvrzení, ale pravda byla, že už byli hodně vysoko na hoře. V téměř čtyřech tisících metrech byl vzduch citelně chladnější. Náhle je zahalil jeden z mraků, které visely nad horou. Dostali se do šedé oslepující bouře. Bušily do nich kapky. Nancy Cheeová si náhle uvědomila, že zapomněla vysílačkou ohlásit, kde jsou, ale teď už na to bylo příliš pozdě, protože řízení auta vyžadovalo obě ruce a všechnu její pozornost. Motor začal vynechávat. Už neměl dost síly. Ve výšce skoro čtyři kilometry nad úrovní moře mu scházelo čtyřicet procent kyslíku a karburátor se zahlcoval.
Pak se ocitli nahoře.

2007-08-31T23:18:00.000-07:00

Byly to zajímavé myšlenky, rozhodně příjemnější než jiné, které sejí honily hlavou. Ale Nancy Cheeová teď neměla čas na snění. Řízení auta vyžadovalo všechnu její pozornost. Poskakovali po horské serpentině, volně ležících skálách a lávových balvanech, které jim klouzaly pod koly. Cesta byla velmi nepohodlná. Ve štěrku se povalovaly dost velké kameny, občas i kusy až stopu dlouhé, takže se jim Nancy musela vyhýbat. Pokaždé přitom měla srdce až v krku, protože při každém takovém úhybném manévru sklouzli trochu blízké svahu. Svah byl ve skutečnosti strmý spád, takže někdy by sklouznutí znamenalo pád do hloubky několika set stop. Když zatáčka silničky zakryla výhled na štít, otočil se David Yanami od okénka a podíval se na ostatní. Uvědomil si, že jsou oba nervózní. Zeširoka se usmál a začal s přednáškou: „Jestli tomu dokážete uvěřit, tahle silnička bývala ještě mnohem horší. Když jsem byl ještě chlapec…“
A začal jim povídat dlouhou historku o tom, jak byl členem Waimeiské astronomické federace, což byl honosný název pro tucet holobrádků, kteří měli ručně vyrobený třípalcový dalekohled, který vynesli do půlky téhle hory, aby pozorovali hvězdy. A nejen hvězdy. „Někdy,“ pokračoval David, ,jsme taky náš spolek nazývali VAF, Velryby a fešandy, protože když jsme sem přišli před setměním, pozorovali jsme oceán a dívky slunící se na plážích.“

2007-08-30T00:05:00.000-07:00

Ale nečekala na odpověď. Ani ji neočekávala. Nejspíš už jsou policejní auta daleko před námi, řekla si. Trochu jí dělalo starosti, že opět ztratila rádiový kontakt. Když jsou nahoře v horách, neměl by být s vysílačkou žádný problém.
Stephen se podíval na varovnou značku na krajnici silnice, která upozorňovala na obtížné podmínky cesty a vážné následky pro návštěvníka, který ji nerespektuje. „To je jako z Čaroděje ze země Oz,“ podivil se. „Žádné jídlo, žádné toalety, není kde se otočit – oni nás snad nahoře opravdu nechtějí!“
Opravdu to tak bylo. Jejich malé auto tu vůbec nechtělo být. Nepokojně poskakovalo po úzké štěrkové cestě. Povrch byl kluzký, takže klouzalo ke straně, kde nebylo zábradlí. Vypadalo to nebezpečněji, než to ve skutečnosti bylo.
Nancy vrhla rychlý pohled na Davida Yanamiho. Byl nakloněný k boku malého auta, krk vykroucený, aby viděl nahoru na štít, který jasně zářil ve sluníčku, ačkoliv dolní části ostrova se už pomalu halily do stínu.
David Yanami je víc napjatý, než jsem ho kdy viděla, pomyslela si Nancy. Má strach z toho, co tam můžeme nalézt? Vyděsila ho ta nebezpečná silnička? Nebo má obavy o chlapce, který jede s námi? Je tu ještě něco jiného, pomyslela si. Je to Rachel, na niž myslí, ale není to přirozený zájem hostitele o svého hosta a přítele, spíš j e to úzkostná obava milence. Je to možné? Ještě jednou si prohlédla bílé vlasy a obočí. David Yanami není v žádném případě zkamenělina, ale věkový rozdíl tu je, pomyslela si Nancy, rozdíl velký jako celý můj život.

2007-08-28T00:15:00.000-07:00

Je to opravdu mladý muž, kterého si každý musí zamilovat. David si v duchu říkal, že se Stephen chová přesně tak, jak by od Rachelina syna očekával. Jestliže byl jeho otec náladový a dalo se s ním těžko vyjít – nu dobrá, nezáleželo na tom, jaký jeho otec byl nebo kdo to byl. Chlapce vychovala Rachel a výsledkem byl syn, na kterého mohla být hrdá. Pomyslel na Kušiny narážky. Je to špatné. Nic z toho nebude. Rachel je citlivá žena a jistě už není dítě, ale David nedokázal sám sebe přesvědčit, že by projevila zájem o muže jeho věku. Taková představa byla absurdní. I když, připustil David, bylo by určitě moc dobře, kdyby se náhodou nevysmála pokusu, kterého by se odvážil.
David si až po chvíli uvědomil, že na ně volá Nancy, která spěchala z observatoře ke své malé hondě. Mladá žena byla velmi rozrušená. David zpočátku jejím slovům vůbec neporozuměl.
Pak už ano. „Teroristi?“ opakoval. „Na Mauna Kea? Moji babičku?“ Pak mu došel smysl těch slov. „Můj Bože!“ vykřikl. „Stephene, pojď do auta! Musíme tam!“
Vyrazili přes dobytčí ohradu vzhůru do hor. Davidova váha vyřadila tlumiče malého auta z provozu. „Potřebovali bychom auto s náhonem na všechna čtyři kola,“ bručela Nancy. „A měli bychom počkat na posily.“

2007-08-26T02:13:00.000-07:00

Chlapec se zasmál: „A co nevidět dojde k erupci!“
David se usmál na oplátku. „Ono je to trochu komplikovanější,“ řekl. „Magma neprotéká podzemními rourami. Tam žádné roury nejsou. Prosakuje trhlinami, ale někdy tam nejsou ani ty trhliny. Je to prostě tak, že magma je teplejší než látka, která je obklopuje, takže stoupá, zatímco okolí klesá… Musíte omluvit starého profesora,“ omluvil se. „Je to nemoc z povolání.“
„Otec mé přítelkyně je taky takový,“ řekl Stephen šťastně. „Jsem vždycky moc rád, když mi něco vysvětluje.“
„Já to mám taky ráda,“ přidala se Nancy Cheeová, která zaparkovala na turistickém parkovišti u vulkanologické observatoře, aby mohli David s chlapcem vystoupit. Vystoupila hned za nimi. Měla zase problémy s příjmem, a tak zašla do budovy zatelefonovat si, zatímco David a chlapec kráčeli k okraj i kráteru. „Tohle je útes Uwekahuna,“ řekl David Stephenovi. „Moji předkové tu házeli dolů z útesu oběti Pele, bohyni sopky. Někdy i lidské bytosti.“
„Žjú,“ řekl Stephen, na kterého to mocně zapůsobilo. Pak ukázal na odhozené plechovky od koly a obaly od hamburgrů. „Patrně to dělají dodnes,“ uculil se.
„To je tam jenom teď,“ usmál se David na oplátku, „strážci parku slezou dolů a vynesou je nahoru.“ Bezmyšlenkovitě položil ruku chlapci kolem ramen a Stephen to poklidně přijal. Nakloněni k sobě kráčeli po okraji kráteru.

2007-08-25T01:14:00.000-07:00

A přece bylo docela příjemné ukazovat Stephenu Chindlerovi okolí sopky. Kromě té jediné otázky už se nevrátil k tomu, co ho sem přivedlo. Stephen s Davidem vylezli u Zpustošené stezky. Stephen pilně cvakal aparátem a snažil se vyfotit malé zelené keříky, které se pokoušely najít si životní prostor v tuhnoucí lávě, která o několik yardů dál byla ještě tekutá a žhavá. Tu a tam zakouřily v průduchách páry a byla tu silně cítit síra. „To bude něco, až tyhle fotky uvidí má přítelkyně,“ řekl Stephen s úsměvem. „Proti tomu nejsou její diáky z Yellowstonského parku nic moc.“
Když David s chlapcem vystoupili, zůstala Nancy v autě a věnovala se vysílačce. Pokud byli všichni pohromadě, slyšel Stephen všechno stejně dobře jako Nancy Cheeová. Dojeli k observatoři Amerického geodetického ústavu. David vyprávěl chlapci, jak se stal žákem jednoho z jeho seizmologů a jak to změnilo jeho život. „Byl to kouzelný člověk,“ řekl David. „Víš něco o seizmologii, Stephene?“
„To opravdu ne,“ doznal Stephen a Nancy Cheeová taky přikývla, aby Davida povzbudila.
„Tak dobrá,“ řekl David s potěšením. „Pod zemským povrchem jsou tu a tam velké kapsy magmatu. Můžete si je představit jako velké nádrže roztavené skály. Ty velké mohou být skoro půl kilometru pod zemí. Naplňují se, jak magma stoupá vzhůru ze zemské kůry. Můžete poznat, kde jsou, někdy i bez přístrojů, prostým okem, protože vyboulí povrch skoro jako míč. Ale obvykle je tato změna tak nepatrná, že byste ji bez přesného měření nezaznamenali, můžete ji ale zjistit pomocí seizmografu. Je to, jako když přiložíte stetoskop na něčí břicho. Můžete sledovat sousto, které ten člověk snědl. Nejdřív je v žaludku, pak ve dvanácterníku, pak v tenkém střevu…“

2007-08-22T23:45:00.000-07:00

„Sem vzali moji mámu?“ zeptal se.
„Ne,“ řekl David neochotně. „Aspoň si to nemyslím. Jediné místo, o kterém to víme jistě, leží mnohem dál, ne na silnici.“
„Tady by totiž v noci nemohl nikdo být, takže by nemohla volat o pomoc,“ řekl chlapec.
„Ne.“
„Ale jestli ukradl auto u hotelu, mohla se ozvat, ne?“
„Můžeme to předpokládat,“ řekl David. „Ale jistě to nevíme. Třeba měla na krku nůž, nebo…“ zbytek věty David spolkl. Jeho slova nezněla nijak jistě.
Chlapec nepřítomně hleděl do hledáčku fotoaparátu. „Máma říkala…“ začal. David napjatě čekal. Ale hoch dokončil větu: „Máma říkala, že existují dva druhy lávy, pahoehoe a aa. Který je který?“
David začal s povděkem vysvětlovat. Chlapec pozorně poslouchal. Byl bystrý, dokonce správně vyslovil oba názvy –p'hoehoe a ää. Velmi ho zaujal popis hladké, ploché pahoehoe a struskovité aa. Objevila se Nancy Cheeová a navrhla jim, aby se přemístili, protože se nacházejí v mrtvé rádiové zóně a ona nemůže zachytit signál z policejní stanice.
V autě pocítil David úlevu, jako by právě něčemu unikl. No dobrá, unikl. Unikl pravděpodobně emocionální, možná dokonce slzavé scéně, kdyby se nakonec Stephen otevřel a dal najevo pocity, které v něm musela vzbudit tíživá situace jeho mámy.
Ale nebylo to přesně to, co se snažil povzbudit?

2007-08-22T00:22:00.000-07:00

Nancy napadlo, aby ho vzali na prohlídku Parku Volcano. Chlapci zazářily oči. „Máma říkala, že je moc pěkný,“ prohlásil, našel v ruksaku tričko s Madonnou a oblékl se na výlet. Jeli okolo velkého kráteru od hotelu, kde (ale nikdo se o tom nezmínil) ukradl Lono auto. Nancy Cheeová řídila. David se nahýbal dopředu z úzkého zadního sedadla a komentoval okolí. Vystoupil se Stephenem na vyhlídce, pod níž ležel ohromný kráter. Chlapec si dělal snímky malým fotoaparátem a fascinovaně naslouchal Davidovu výkladu. Ptal se pouze na to, na co mu David rád odpovídal. Nezeptal se například na lávovou strž, když ji bez zastávky míjeli. Možná ji nepostřehl. Nebo možná věděl, proč tu nezastavili.
Zastavili se na vyhlídce na vrcholový kráter Kilauey, který se nazývá Halemaumau. David s chlapcem nechali Nancy v autě, kde se pokoušela vyladit vysílačku. Když David vyslovil jméno kráteru, cítil, jak hoch ztuhl. „To není Mau-Mau podle Afričanů,“ řekl rychle. „To je jen starý havajský název, který se vyslovuje stejně.“
Chlapec zamyšleně přikývl a fotil si stále stoupající vulkanickou páru. Když se nadechl sirného výparu, rozkašlal se a pohlédl na Davida.

Když Nancy Cheeová

2007-08-21T00:37:00.000-07:00

zaklepala na dveře verandy a sdělila Davidovi, že se blíží invaze, David se rozzuřil. „Televizní reportéři? Novináři?“ vybuchl. „Kdo dal těm lidem naši adresu? Nechci, aby se s nimi Stephen setkal!“
Nancy mu vysvětlila, že ani ona, ani policie neprozradila tisku, že Stephen přijel na ostrov. Možná to byla stevardka z letadla nebo někdo ze spolupasažérů – Chindler není běžné jméno. Nikdo mu neporadil, aby svou totožnost tajit. „Nechceme chlapce rozrušovat,“ řekla rozhodně.
Stephen je překvapoval. Jednak tím, že vůbec neplakal a napohled klidně čelil situaci.
Když ho vzali do Davidova domu, brzy zjistil, že ho tu nikdo k ničemu nenutí, a chtěl se opálit jako někteří Havajci. Změnil se v otrhaného chlápka a klidně se slunil na Davidově zadním dvorku. Když na něj někdo promluvil, odpověděl okamžitě a zdvořile. Když ne, ležel se zavřenýma očima jako každý jiný turista na Waikiki.
To, že je hoch tak klidný, dělalo Davidovi starosti. Hledal něco, co by mu mohl nabídnout. Stephen odmítl zahrát si šachy, nechtěl se dívat na televizi, požádal jen, aby ho zavolali, kdyby se David nebo Nancy Cheeová dověděli něco nového. David si podrážděně vymýšlel omluvy, aby mu přinesl kolu nebo ochucené bramborové lupínky z Kušiny kuchyně. Stephen mu vždycky hezky poděkoval a slunil se dál.
Ale teď bude muset jeho slunění přerušit. Doma zůstat nemůžou, to bylo Davidovi jasné – ale kam půjdou?

2007-08-19T13:23:00.000-07:00

Vždycky čas od času, v intervalu desítek miliónů let, se odehraje něco, co způsobí na Zemi masové vyvraždění – jako když hospodář čas od času postříká zahradu, aby zahubil škodlivý hmyz. Když vymřeli dinosauři, dostali příležitost savci. Když zmizí dominující druh, ostatní rodiny živočichů se rychle změní a rozšíří se, aby zaplnily uvolněný prostor.
Někteří vědci zastávají názor, že život vždy přežije a rozkvete, ať je rozsah katastrofy jakýkoliv. Že život, který kdysi na Zemi vznikl, vytváří jakousi zpětnou vazbu, homeostázi, takže přežije a bude se rozvíjet nezávisle na tom, co se stane.
To je takzvaná „hypotéza Gaia“.

2007-08-19T01:39:00.000-07:00

Ale i když pravdivá není, sopky existují, celosvětově rozšířená vrstva obsahující iridium taky existuje a vyhynutí téměř všeho živého před šedesáti pěti miliony let je rovněž skutečností.
Taková období jsou skutečná, a existuje jich víc než jen jedno.
Během dlouhé historie Země se projevila nejméně pětkrát. Znovu a znovu cosi zabilo většinu všeho živého, co v té době existovalo, ať šlo o měkkýše nebo o obrovské dinosaury. Pokud to nezpůsobil náraz asteroidu, mohla to být sprška komet, které se vychýlily ze svých vzdálených oběžných drah vlivem přibližující se hvězdy. Nebo to bylo způsobeno kolísáním sluneční dráhy okolo jádra galaxie. Nebo plynnými mlhovinami mezi hvězdami. Nebo vzdálenou (ale ne příliš) hvězdou, která explodovala, stala se z ní supernova a zasáhla Zemi smrtící radiací, či změnou podnebí vyvolanou dlouhodobou odchylkou vlastní oběžné dráhy Země (nebo občasným snížením slunečního záření)… Existuje mnoho možných vysvětlení.
Ale fakt, který vysvětlení potřebuje, stále existuje.

2007-08-16T23:14:00.000-07:00

Tady je příliš mnoho „jestliže“. Avšak v nekonečném čase se všechna „jestliže“ stávají skutečností. Možná sejí staly toho dne před šedesáti pěti milióny let. Vulkanická erupce by svou energií ještě zvýšila ničivou sílu. Dokonce i prostý výbuch sopky může vážně ovlivnit počasí na Zemi, jako se to stalo po výbuchu sopky Mont Tambora v roce 1815. Následujícího roku nemohla být na velké části severní polokoule vypěstována úroda kvůli nedostatku slunečního svitu. Obyvatelé Nové Anglie nazvali rok 1916 „rokem bez léta“. V roce 1980 se chystala k výbuchu sopka Svatá Helena. V té době sesuv svahu odhalil ložisko. Síla výbuchu byla mnohem větší, než kdyby k němu došlo bez náhlého otevření ložiska. Meteorit, který by narazil do sopky, u níž se schyluje k výbuchu, by způsobil daleko prudší erupci, než k jaké by došlo samovolně. Vzhledem k velké prudkosti výbuchu by po něm nezůstaly žádné stopy.
Takže snad je ta historka pravdivá.

2007-08-14T00:19:00.000-07:00

Nikdo to nemůže s jistotou říct, ale je tu fakt – přinejmenším zajímavá koincidence, možná i jistota –, který ukazuje na to, že pravdivá je. Tenká vrstva usazenin z období před šedesáti pěti miliony let, která, byla později odkryta, je zhruba třicetkrát bohatší na iridium než vrstvy, které jsou bezprostředně pod ní a nad ní. Ať to způsobilo cokoliv, zdá se, že je tomu tak na celém světě. Tato vrstva se objevuje přinejmenším na dvanácti místech – od Texasu a Nového Zélandu po Dánsko a Španělsko.
Muž, který se jmenoval Luis Alvarez, studoval spolu s dalšími vědci tuto záležitost a dospěl k závěru, že zmíněné vyhynutí všeho živého způsobil meteorit bohatý na iridium, jak meteority často bývají, který narazil na Zemi.
Jedna námitka proti této teorii praví, že meteorit tak velký (nebo jiné srovnatelné padající těleso), aby způsobil to, co způsobil, by někde musel zanechat kráter. Žádný takový kráter, odpovídající velikostí a stářím, nebyl dosud objeven. Těleso ovšem mohlo spadnout do moře. Plocha oceánů je a vždycky byla mnohem větší než plocha pevniny, takže je to dokonce pravděpodobnější, i když se kontinenty mohou pohybovat. V takovém případě by byl účinek stejný, ale na Zemi by nezbyl žádný viditelný kráter. Nebo mohlo těleso narazit do místa, kde byl otisk později zakryt. Takové oblasti existují, jsou to například místa, kde je vulkanická aktivita tak častá a silná, že tu nejsou patrné žádné stopy události, jež se stala tak dávno.
Takovým místem je třeba Island.
Jestliže, jak uvádí jedna varianta této historky, vznikla v té době nová sopka v původním Atlantiku na místě dnešního Islandu, jestliže do ní těleso narazilo a způsobilo erupci, jestliže láva a magma, které vytekly, zahladily všechny stopy…

2007-08-12T23:41:00.000-07:00

Byl to prach. Miliardy miliard tun prachu.
Plazma, plyny a prach, které byly výbuchem vyvrženy z prehistorického Atlantského oceánu, se dostaly do různých míst. Některé částice dosáhly tak prudkého zrychlení, že se ztratily v kosmu. V okrajových oblastech byly dost velké, takže rychle spadly v blízkém okolí. Ale největší podíl se stal aerosolem a plul vzduchem.
Trvalo nějakých pět let, než se prach rozptýlil a sluneční svit opět pronikl na zemský povrch. Během té doby se svět velmi změnil.
Kvůli nedostatku slunce zahynuly rostliny stejně jako zvířata, která se rostlinami živila, i zvířata, která se živila těmito zvířaty. Ze všech známých druhů živočichů z konce období křídy tři čtvrtiny zmizely. Nejvíc postižena byla velká zvířata. Kostry téměř všech zvířat, která vážila víc než deset liber, jejichž kosti se objevují křídových ložiscích, nenacházíme v pozdějších vrstvách.
Stalo se to skutečně tak, jak to tato historka líčí?

2007-08-12T04:41:00.000-07:00

Tato ohnivá koule (podle jedné verze historky) spadla do Atlantského oceánu. Ten se vypařil. Energie uvolněná nárazem pohltila obsah moře a skály na mořském dnu (a pravděpodobně i jeden nebo dva vulkanické ostrovy), šedesátkrát těžší než těleso samotné. Tento materiál se taky změnil v plazma, vodní páru a prach.
V té době, před šedesáti pěti miliony let, se Atlantský oceán ještě rozšiřoval. Z místa, kde je dnes severní Kanada a Grónsko, vedl do dnešní Skandinávie a na britské ostrovy pás pevniny. Samotný oceán měl tvar trojúhelníku se špičkou nahoře.
Hydraulické beranidlo, prodírající se oceánem jižním směrem, drtilo všechno, co mu stálo v cestě.
Náraz na vodu způsobil ohromné tsunami, které zaplavily mořská pobřeží kontinentů obklopujících oceán a utopily a smetly vše, čeho se dotkly. Náraz na pevninu smetl útesy a přivodil sesuvy svahů – nestály tam však žádné budovy, které by byly zničeny, a způsobil zemětřesení měřitelné intenzity na celém světě.
Ale nebyly to tsunami ani hydraulické kladivo ani zemětřesení, co učinilo z této události ten nejničivější akt v historii. Nebyla to ani exploze samotná (která byla větší, než jakou by způsobily všechny světové sklady nukleárních zbraní). Nebylo to teplo ani prudké bouře, které následovaly.

Existuje historka

2007-08-10T13:39:00.000-07:00

o strašlivé době, kdy smrt kráčela po povrchu Země. Zní asi takto:
Před nějakými šedesáti pěti miliony let (říká historka) jakési bludné těleso, snad asteroid na excentrické dráze nebo jádro zvlášť velké komety, se setkalo na své cestě se Zemí. Těleso mělo pravděpodobně osm kilometrů v průměru, a když vniklo do zemské atmosféry, pohybovalo se každou vteřinu rychlostí dvakrát větší, než byl jeho průměr.
Jak proniklo řídkým vzduchem na okraji zemské atmosféry, setkávalo se s molekulami vzduchu, stlačovalo je a ohřívalo. Stala se z něho jasná ohnivá koule, mnohem jasnější než slunce v poledne.
Za čas se dostalo do husté atmosféry, kde dnes létají letadla a dýchá vše živé. Obalil je film slisovaných molekul vzduchu, jež obsahoval téměř všechen kyslík a dusík a stopy plynů, s nimiž se těleso setkalo – protože se pohybovalo příliš rychle, než aby ho to odvrátilo z jeho dráhy –, ale tak stlačené a zahřáté, že se jejich molekuly rozštěpily na atomy, atomy vyzářily elektrony, plyn byl ionizovaný a teplejší než povrch slunce.