avšak

na rušných dělnických projevech ve svém rodišti, jimž se postavila v čelo, je postřelena nenávistným Hladíkem, jehož znovu odmítla. Je to poslední otřes jejího podrytého zdraví. Roman ji odvezl do podolského sanatoriu, kde umírá jako oběť svého snu o nejkrásnějším světě. A přece nelituje svého života. „Dala jsem, co jsem měla, jako chudá děvečka“ jsou její poslední hasnoucí myšlenky.