Nechtěla vidět tělo Esther, i když přes něj někdo přetáhl pokrývku. Deka nestačila. Ačkoliv se to dalo – vzhledem k ostatním pachům, které naplňovaly interiér letadla – těžko posoudit, Rachel si byla jistá, že tělo Esther začíná být cítit.
Zaregistrovala pohyb v přední části letadla a natáhla krk, aby viděla, co se děje.
To byla chyba. Největší ze čtyř únosů kráčel pružně uličkou, otáčel velkou hlavu ze strany na stranu a jeho černé oči za lyžařskou kuklou zkoumaly, jestli někdo nechce dělat potíže. Rachel ztuhla. Nechtěla dělat potíže. Esther se o to pokusila hned zpočátku, když odvážně strhla masku jednomu z nich, a všichni viděli, co se s ní stalo.
Rachel si vzpomněla, jak stevardka v zaplněném letadle nesla tác s drinky v úrovni očí. Právě tak držel únosce automatickou pistoli. Nemusí být tak opatrný, říkala si Rachel. Každý z třiceti sedmi pasažérů byl buď zmrtvělý strachem, nebo se nalézal v katatonickém spánku. Posádka letadla by snad mohla byl schopná nějaké akce, ale byla mimo dohled v oddělení první třídy a bylo jisté, že na ni neustále míří zbraň. Nikdo z rukojmích v sobě nesebral odvahu vytrhnout únosci pistoli. Kdyby se o to někdo pokusil, jistě by neuspěl.