„Ale já jsem,“ vmísila se do hovoru žena, která dělala pětitisícidolarové přehozy. Rachel zapátrala po jejím jméně a vybavila si je: Meg Barnhartová. „Pokračujte prosím, velmi ráda poslouchám tyhle úžasné vědecké teorie.“
„Já samozřejmě taky,“ řekla Rachel automaticky a uvědomila si, že je neklidná. Víc než neklidná, nervózní. Meg Barnhartová byla hezká žena a mohla by jí hodně pomoci při hledání možné práce knihovnice, ale napjatá kůže jejího obličeje vypadala téměř jako hadí. Také Morford se zdál neklidný. Nepochybovala o tom, že to jsou jen představy a únava. Koneckonců, v St. Louis už byl Nový rok a ona vstávala před šestou hodinou. „Ráda bych si to poslechla, ale slíbila jsem, že pomůžu Davidově babičce, a zapomněla jsem na to,“ omluvila se.