Stará paní

byla sama v zadní zahradě a prohrabávala hromadu žhavé hlíny, v níž se pekl vepř na slavnostní večeři.
„Jdeš mi dělat společnost, Rach? Nevypadáš dobře, víš to?“
„Jsem jen unavená po dlouhém letu.“
„Chceš… hm… se trochu prospat? Mám tu tichý pokoj.“
„Radši ne. Chci se přizpůsobit havajskému času.“
„Tak potřebuješ kafe,“ usoudila Kuši a odběhla, aniž by čekala na odpověď. Vrátila se s velkou konvicí v každé ruce. „Sedni si tady,“ poručila. „Napij se kávy a uvolni se. Nikdo sem nepřijde, protože… hm… se všichni bojí, že by jim Kuši dala práci, víš? Jak to, že máš jen jedno keiki?“