Dobrá, začneme od začátku. „Podíváme se, jestli by se tu našlo nějaké kafe,“ řekl Rachel Chindlerové, když za sebou David zavřel dveře.
Koneckonců to nebylo tak zlé. Rachel Chindlerová už nebyla v tom citlivém věku. Kdysi měla manžela, stejně jako měl Morford ženu, a oba nestál i za mnoho – jasná vazba. Byla ochotná mluvit o všem, co Morfordovi přišlo na mysl, takže strávili dobu dvou šálků kávy rozhovorem – spíš Morfordovým vysvětlováním a Racheliným nasloucháním – o mnoha turistických atrakcích Velkého ostrova. Trvalo to jen tak dlouho, než si uvědomil, že už to nepochybně všechno jednou vyslechla, dokonce že o tom on sám mluvil na oslavě novoročního večera. Pak přestal. Zabředli tak hluboko do vlastních starostí, jak jen cítil, že to jde. Další věc, která je oba zajímala, byli teroristé, ale on se domníval, že to pro ni bude nepříjemné téma. Říkal si, že to tak musí být, a nijak se nepokoušel své závěry si ověřit, takže se ani nezeptal Rachel, co o teroristech soudí.