Pak se Loihi

stane tím, co pro ni Arkadij Bor navrhl. Konečným řešením znepokojivé otázky vlády nad světem.
Dokonce ani v samém středu Pacifiku neunikl člověk těmto problémům. Jeden z montérů opustil velký hrnek kávy a japonský tranzistorák, aby si odskočil na toaletu. Rádio teď na chvíli přerušilo jazzovou hudbu a vysílalo zprávy. Zprávy nebyly Borovi po chuti o nic víc než kňouravá hudba. Byly stále stejné. Arabové obviňují Izrael z porušování vzdušného prostoru. Protesty proti vyvíjení vysoce technicky vyspělé zbraně. Stále stejné boje na stejných místech, v Latinské Americe, v Africe, v jihovýchodní Asii… Proč neříct ve světě – tím by bylo řečeno vše.
Bor zamžoural do slunka, které se zase začalo objevovat. Tyhle věci – to koneckonců není jeho problém.
Jeho problém se nacházel blíž – přímo v jeho kapse. Bor se protáhl na sluníčku a přemýšlel o vzkazu, který mu předal tlustý Japončík.