Ale jak se jenom proboha vyhne

všem hrozícím problémům?
Určitě existuje nějaké řešení, říkal si při oblékání. Jen je nutné ho najít! Uhladil si vlasy, ujistil se, že má dokonale vyholenou tvář, usmál se, aby ještě jednou pohlédl na své zuby, a otevřel dveře kajuty.
Stál před nimi Jameson Burford, který se právě chystal zaklepat. Jameson byl menší nežli Bor, ale pohyboval se s jistotou velkého chlapa a mluvil, jako když plukovník oslovuje své vojáky. Skutečně taky plukovníkem byl – ovšem ne takovým, který by velel vojsku.
„Dobré ráno, Jamie,“ řekl Bor co nejsrdečněji. „Šťastný nový rok. Doufám, že nemáte po našem včerejším večírku kocovinu, když musíme jít na tu poradu.“
„Právě nato jsem se chtěl zeptat já vás, Arkadiji.“ Vyslovoval jeho jméno ar-kaj-dý, ale Bor ho tak používal také. „Hoši ze Sandie mají zpoždění. Schůzka byla přesunutá na třináctou hodinu dnes odpoledne.“