Vážená.

„ Důvěryhodná. Jako všichni staří Havajci během dvou minut pozná, co v člověku vězí, a pak mu říká, co chce slyšet.“ Náhle zvážněl. „Mluvili s vámi o muži, kterého máte zítra identifikovat?“
Ta náhlá změna ji zarazila, ale byla ráda, že se k ní začal chovat jako k dospělé. „Řekli mi jen, že to má být jeden z únosců.“
„Mně o něm pověděl Frank Morford, protože jeho soused je policista. Ten chlapík se jmenuje Murray Pereira. Zavřeli ho druhý den při vymáhání poplatku od místních aerolinií…“
„Slyšela jsem o tom. Chtěl padesát tisíc dolarů, ne?“
„Chytili ho, když peníze vybíral.“
„Nemyslím si, že byste mi chtěl o něm říct něco víc,“ řekla Rachel vážně.
„Rád bych,“ usmál se David, „ale nic dalšího opravdu nevím. Jo, Pereirův obrázek byl v novinách. Ale ne v těch nejnovějších. Prostě se večer podívejte do nějakých starších novin.“
„Jediné, na co se chci dneska večer podívat, je můj polštář,“ řekla Rachel.