„Samozřejmě že nemůžu prominout vraždu!“ řekla ostře. „Ale… ale můžu snad cítit trochu soucitu, Davide. Víte, co dělám? Jsem knihovnice. Když mě něco trápí, první věc, kterou udělám, je, že si najdu knížku a hledám to v ní. Možná to s mým manželstvím dopadlo tak špatně, protože nebyla napsaná ta správná kniha. Nebo jsem ji nemohla najít. Každopádně jsem chtěla vědět, proč jsou Havajci tak rozzlobení.“
David s pochopením přikývl. „Takže jste si přečetla něco z havajských dějin.“
„Četla jsem to měsíce,“ opravila ho. „Začala jsem Michenerem. Pak jsem četla o králi Kalakauovi, pak příběh královny Liliuokalani a celé dějiny království i republiky. Když tu přistál kapitán Cook, žilo tu půl milionu Havajců. O pár generací později jich zbylo míň než padesát tisíc.“