„Je to strašné,“ řekla Rachel, „moc se omlouvám, že jsem vám přidělala starosti pro nic za nic. Ale můžu už jít?“

Když se s ní David Yanami setkal v hotelové hale, byl překvapený a potěšený veselým klidem, který z ní vyzařoval. A nebylo to jen výrazem tváře. Zjevně si našla čas navštívit obchod s oděvy a teď na sobě měla broskvově světlou košili a bílé kalhoty. „Vypadáte moc hezky,“ složil jí poklonu a nemyslel tím jen novou košili. „Dnes ráno všechno proběhlo hladce?“
„Kdepak, bylo to špatné. Dočista jsem vybouchla,“ řekla smutně a dodala: „Ale teď mám doopravdy hlad.“
David byl příliš zdvořilý, než aby dal najevo své překvapení, ale překvapený byl velice. Co se to stalo s touhle mladou ženou? Jedna věc byla cítit se uvolněně večer před zatěžkávací zkouškou – to bylo dáno jejím charakterem. Ale být tak veselý, když při identifikaci neuspěju, to je něco jiného.