Kapitán odtáhl závěs. Na druhé straně okna stálo pět mužů v lyžařských kuklách a poslouchalo zvuk, který působila odtahovaná záclona.
I když byli v kuklách, poznala okamžitě, že mezi nimi není ten, jehož kuklu Esther strhla. Všichni byli příliš vysocí. Nicméně je studovala pečlivě a trhla sebou, když první z nich neočekávaně promluvil. Musel dostat nějaký signál, který Rachel neslyšela.
„Nehýbejte se,“ řekl muž. „Letadlo bylo uneseno.“
Vyslovil to, jako když čte stenograf diktát. Druhý muž promluvil jako herec, který se učí roli. Třetí větu vyslovil rychle, jako by už spěchal na oběd. Čtvrtý…
Čtvrtý měl hluboký, pobavený, celkem bezstarostný hlas.
„Paní Chindlerová,“ ozval se kapitán. Uvědomila si, že už dlouhou dobu mlčí. Otřásla se, ale nepromluvila a beznadějně hleděla na kapitána.