„Samozřejmě, generále,“

odpověděl Bor okamžitě. Nebyla to příjemná vyhlídka. Pokud s ním chce generál mluvit soukromě, nebude to patrně nic radostného. Porada, jakkoliv byla krátká, v něm zanechala špatný pocit. Jak zoufale ti Američani chrání vlastní kůži! Požadují na něm ujištění, které jim nemůže dát! Kdyby opravdu došlo k nějaké nehodě, budou potřebovat obětního beránka. Na kohopak asi ukážou prstem?
Na vrcholku schůdků – spíš žebříku, opravil se zlostně – se zeptal: „Chtěl jste se mnou mluvit soukromě, pane generále?“
„Jistě, Arkadiji,“ usmál se generál. „Kapku jste zamotal hlavu našim chlapcům z bezpečnostního, ne?“
„Oni to berou takhle? Podívejte se, generále, když mi pokládají pošetilé otázky, nemůžu na ně pořádně odpovídat.“
„Samozřejmě,“ souhlasil generál vlídně a Boroví se ulevilo u srdce.