Simulace ukazovala výtok magmatu a lávové kapsy sopky v barvách. Jak poručice Mannerleyová otáčela obrazem, jasně se třírozměrně zobrazovalo, kde jsou rezervoáry magmatu a v kterých místech se nové výrony magmatu snaží prodrat k povrchu. V místě, kde byla kůra nejtenčí, zastavila poručice rotaci. Povrch Loihi poznamenaly tři jasně modré jizvy. Poručice obraz ještě víc zvětšila a poznamenala: „Tři oblasti našeho zájmu jsou označeny modře.“
„Ano, jistě,“ řekl Bor nedůtklivě a rozhlédl se po týmu geologů. Všichni to věděli. Místo A bylo u základny hory a mezi ním a nejbližší kapsou leželo půl míle mrtvé skály. Místo B, v půli svahu, bylo necelých sto metrů od nejbližšího rezervoáru. Místo C, na čtvrtině cesty kolem hory od místa B, bylo jakýmsi kompromisem. Vzdálenost k magmatu byla něco více než dvě stě metrů, ale nacházel se u něj zlom.