„Ano,“ řekla Rachel zdvořile. Tento program odlišovalo od programů, které sledovala doma v pokoji, to, že byl němý. Asteroid bezhlučně přeletěl kontinent a moře. Bezhlučně vybuchla červená tečka Havaje v zlatém záblesku. „Právě se z nás stal prach,“ vysvětlil Morford. A stále bez jediného zvuku vzdouvající se skvrna zlata zastínila ostrovy a rostla.
Zlatý mrak se rozšířil. Nejprve ho nízko vanoucí větry zanesly daleko nad Pacifik. Pak jej proudění ve větších výškách táhlo daleko nad severoamerickou pevninu. Mrak zahalil Portland a Seattle, potom i horské státy. Butte, Omaha a Kansas City se dostaly pod mračný příkrov, pak Chicago a Detroit, a mrak se dále rozšiřoval. Blížil se k Los Angeles, Phoenixu a Albuquerque. Kam se dostal, odtamtud již nezmizel. Jeho okraje dosáhly k východnímu pobřeží, pokryly Boston, New York a Richmond. Pak přeskočil mapu a znovu se objevil na druhé straně, zahalil Irsko, Anglii, Skandinávii a Francii. Ale nezmizel nikde. Na dolní části mapy, právě nad antarktickým Amundsenovým zálivem, se na displeji odvíjel digitální čas. Přecházely hodiny a dny. Devátého dne se mrak, který ve vyšších vrstvách atmosféry směřoval na východ, setkal a smísil s tím, který se šířil směrem nad Pacifik. Tahiti a Bora Bora trpěly nesezónním deštěm. Déšť ustal, ale mraky zůstaly.