„Měli zajímavé pojetí sexu,“ komentovala to Rachel.
„To měli. A stejně tak Kuši, přinejmenším teoreticky – aspoň myslím, že teoreticky.“
„Kanaloa je taky jméno boha?“ zeptala se Rachel opatrně.
Lonova tvář ztvrdla. „Čí jméno?“
„Kanaloa. Toho teroristy na identifikaci. Toho, co jste o něm řekl, že utekl z vězení. Ten má taky jméno boha?“
„Není to přesně jméno boha,“ odpověděl mladík nevlídně. „Je to jméno, které nosilo několik starých havajských princů, kteří byli velmi stateční.“
Rachel přikývla. „To by souhlasilo. Myslím, že člověk potřebuje hodně odvahy na to, aby se stal teroristou.“ Opřela se dozadu, jak byla ze sluníčka ospalá. „Totiž o tomhle jsem mluvila s Kuši daleko víc než o starých božstvech. O Maui Mau-Mau a Kamehameha Korps, a o těch ostatních.“
Oči, které byly ještě před chvílí veselé a přátelské, se zamračily. „V podstatě mám dojem,“ dodala Rachel, „že k nim Kuši chová jisté sympatie – aspoň jak vy říkáte, teoreticky.“
Mladík se zamyšleně podíval na hodinky. Po chvíli řekl: „Řekl bych, že teoreticky s nimi jistým způsobem sympatizují všichni Havajci. Ovšem jen do určitého stupně,“ dodal opatrně.
„A co vy, Lono,“ zeptala se Rachel.
„Já?“
Přikývla.