Tentokrát se usmál. „Velmi zřídka, paní Chindlerová.“ Usmíval se zvláštním způsobem. Byl to pohledný mládenec a se zlatou pletí a černýma jiskrnýma očima plážového playboye připomínal mnohem více bělocha než Havajce nebo Orientálce. Ale když se usmál, vypadal jako vlk. „Tady to otočíme,“ prohlásil a mrkl do zpětného zrcátka. Nebylo vidět žádné auto. Vjeli na vedlejší silnici, která byla zřejmě užívána velmi zřídka, protože po asfaltu byly roztroušeny nerozdrcené listy uschlých rostlin. Zahnuli na parkoviště před domem obitým prkny a mladík vypnul zapalování. „Neřekl jsem vám tak úplně pravdu, paní Chindlerová,“ řekl.