„Ten, co dneska ráno z vězení utekl!“opravil ji mladík divoce. Podíval se na hodinky a pak se vzpamatoval. „Nechtěl jsem na vás křičet,“ omluvil se vědomě zdvořile. „Jak se vám líbí Havaj?“

Rachel otrhávala zelený stonek listu. „Je velmi půvabná.“

„Nemyslím scenerii, mám na mysli nás, potrhlé Havajce. Někdo, jako je má pra-pra a tak dále babička, to pro vás musí být zajímavá zkušenost.“

Rachel mnula mezi prsty kousek zeleného. Bylo to cítit tropy. „Mám Kuši velice ráda,“ prohlásila a zamyšleně se na něj podívala.

„Samozřejmě že máte,“ usmál se. „Každý ji má rád. Je v podstatě turistickou atrakcí, ty její historky o staré Havaji, jejích bozích a hrdinech.“

Pokud chtěl mladík hrát konverzační hru, Rachel chtěla jít hlouběji. „O tom mi nic neříkala.“