Světová barokní literatura
Světová barokní literatura
Hrdina barokních děl se většinou odvrací od přírody a světa a hledá útěchu ve svém nitru. Poznávaná skutečnost se mění ve znaky (symboly), které mají vyjádřit nesrozumitelné a tajemné. Barokní člověk na rozdíl od renesančního nehledá pravdu, ale považuje za ni to, co je mu řečeno (zejména ze strany církve) a je jen na něm, jak pro ni bude zaujat a jak ji bude prožívat. Hlavním rysem barokních děl je zveličování a přílišné nadsazování skutečností.
Torquato Tasso
Dvorský básník italských renesančních knížat. Typický je u něj svár mezi umělcem a příslušníkem církve, mezi postavením na dvoře knížecího příznivce a postojem svobodného umělce.
Osvobozený Jeruzalém – rozsáhlá epická skladba s tématikou Křížové výpravy proti nevěřícím
Pedro Calderón de la Barca
Španělský dramatik inspirovaný Lope de Vegou. Tvoří přechod mezi renesancí a barokem. Psal zejména komedie, ale i tragedie, obojí hlavně s náboženskou tématikou. Je myšlenkovým stoupencem protireformace. Má zálibu v křiklavých kontrastech a stylistickými protiklady (hyperboly, antiteze) se řadí k barokním autorům.
Lékař své cti – manžel nechává lékařem zavraždit svou manželku, protože ji podezřívá z nevěry
Nejnestvůrnější žárlivost – muž nechává zabít svou ženu, aby se po smrti nestala manželkou jiného
Soudce zalamejský – venkovský rychtář Grespo odsoudí k smrti kapitána královského vojska za to, že svedl jeho dceru a odmítl si ji vzít
Luis Gongora y Argote
Představitel španělské barokní poezie. Chápal poezii jako stylizaci skutečnosti a samotný výtvor, který má smysl a význam jen sám o sobě. Podle něj se označuje jeden z barokních směrů poezie jako gongorismus.
John Milton
Anglický básník zdůrazňující svobodu lidského rozhodování proti zásahům všemocného osudu a Boží vůle.
Ztracený Ráj – rozsáhlá náboženská epopej
Hans Jakob Christoph Grimmelshausen
Německý autor, zachycuje dění za třicetileté války.
Dobrodružství Simplicia Simplicissima – (Nejprostší Prostoduchý) zobrazení krutosti a zvrácenosti třicetileté války na osudech naivního prosťáčka. Dílo je psáno s humorem, ale zároveň smyslem pro drsnou realitu, končí odchodem hrdiny do poustevny.
Hrdina barokních děl se většinou odvrací od přírody a světa a hledá útěchu ve svém nitru. Poznávaná skutečnost se mění ve znaky (symboly), které mají vyjádřit nesrozumitelné a tajemné. Barokní člověk na rozdíl od renesančního nehledá pravdu, ale považuje za ni to, co je mu řečeno (zejména ze strany církve) a je jen na něm, jak pro ni bude zaujat a jak ji bude prožívat. Hlavním rysem barokních děl je zveličování a přílišné nadsazování skutečností.
Torquato Tasso
Dvorský básník italských renesančních knížat. Typický je u něj svár mezi umělcem a příslušníkem církve, mezi postavením na dvoře knížecího příznivce a postojem svobodného umělce.
Osvobozený Jeruzalém – rozsáhlá epická skladba s tématikou Křížové výpravy proti nevěřícím
Pedro Calderón de la Barca
Španělský dramatik inspirovaný Lope de Vegou. Tvoří přechod mezi renesancí a barokem. Psal zejména komedie, ale i tragedie, obojí hlavně s náboženskou tématikou. Je myšlenkovým stoupencem protireformace. Má zálibu v křiklavých kontrastech a stylistickými protiklady (hyperboly, antiteze) se řadí k barokním autorům.
Lékař své cti – manžel nechává lékařem zavraždit svou manželku, protože ji podezřívá z nevěry
Nejnestvůrnější žárlivost – muž nechává zabít svou ženu, aby se po smrti nestala manželkou jiného
Soudce zalamejský – venkovský rychtář Grespo odsoudí k smrti kapitána královského vojska za to, že svedl jeho dceru a odmítl si ji vzít
Luis Gongora y Argote
Představitel španělské barokní poezie. Chápal poezii jako stylizaci skutečnosti a samotný výtvor, který má smysl a význam jen sám o sobě. Podle něj se označuje jeden z barokních směrů poezie jako gongorismus.
John Milton
Anglický básník zdůrazňující svobodu lidského rozhodování proti zásahům všemocného osudu a Boží vůle.
Ztracený Ráj – rozsáhlá náboženská epopej
Hans Jakob Christoph Grimmelshausen
Německý autor, zachycuje dění za třicetileté války.
Dobrodružství Simplicia Simplicissima – (Nejprostší Prostoduchý) zobrazení krutosti a zvrácenosti třicetileté války na osudech naivního prosťáčka. Dílo je psáno s humorem, ale zároveň smyslem pro drsnou realitu, končí odchodem hrdiny do poustevny.
Labels: Světová barokní literatura
<< Home