„Milá Rachel,“ řekl David zasmušile, „padesát tři čtyřia-šedesátin Polohavajců, pokud vím. Ale to je stará historie. To nikoho nezajímá, s výjimkou fanatiků, jako je Kanaloa… a několika normálních lidí, jako je Kuši a můj synovec Lono.“
„Lono?“
„To je jeho havajské jméno. Setkala jste se s ním včera večer na večírku. Byl taky v oddíle Kamehameha, když studoval na vysoké. V basketbalovém týmu. Celý tým měl na tričkách nápis Oddíly Kamehameha. Z havajské mytologie přijal jméno Lono – Lono znamená to, co byste mohla nazvat bohem podsvětí. Žraločí bůh. Je to něco jako Lucifer, padlý anděl. Nemyslím, že by tato symbolika synovci něco říkala, když mu bylo patnáct, leda že to bylo romantické.“ Zvedl prázdný šálek, všiml si, že je prázdný, a opět ho položil. „Stále to tak dělají. Kanaloa je taky jméno boha.“