Obyvatelstvo

Afrika je společně s Asií pokládána za kolébku lidstva. Uvádí se, že pozůstatkem lidských ras (kromě populací tří velkých ras, tvořící současné lidstvo) jsou např. Negrilové – trpasličí populace Pygmejů (výška do 150 cm), žijících v pralesní oblasti centrální Afriky, a Sámové (Křováci), kteří žijí rozptýleně v polopouštních a pouštních oblastech jižní Afriky.
Geograficky je rasové složení obyvatelstva (a jeho kultura) značně odlišné. V severní části kontinentu převládají Arabové a Barbeři, kteří patří ke středomořské větvi europoidní rasy, na jih od Sahary převládá černošské obyvatelstvo (odtud vznikl název pro toto území Černá Afrika) , které je negroidní větví ekvatoriální rasy.
Nepříznivé přírodní poměry dlouho ztěžovaly pronikání Evropanů z pobřeží do nitra afrického kontinentu. Teprve až roku 1488 obeplul B. Diaz nejjižnější cíp Afriky mys Dobré naděje. První, kdo ve středomořské oblasti zakládali osady, byli Féničané, Řekové a Římané. Arabové pronikali do Afriky po pobřeží Rudého moře a podél Nilu.
Až 19. století bývá spojováno s dobrodružným objevováním vnitrozemského kontinentu. Hlavním důvodem tohoto pronikání byl obchod s otroky a získání nového uzemí, které obsahuje nerostné bohatství. Postupně docházelo ke vzniku koloniálních říší. Koloniální země byly: Francie (západní a centrální Afrika), Velká Británie (východní a jižní část), Portugalsko, Španělsko, Belgie, Itálie a Německo i Holandsko. K rozpadu koloniálních mocností došlo až v 60. a 70. letech 20. století.
I v Africe, zvláště v důsledku nízké vzdělanosti, je problémem překonání tradice mnoha dětných rodin. Důsledkem extrémně vysoké porodnosti- zvláště v subsaharské Africe- je současný přirozený přírůstek obyvatelstva 3%.