Jednou se ji pokusil zavolat

ze svého pokoje v hotelu Mayflower ve Washingtonu, několik týdnů po svém útěku. Byla to chyba. Samozřejmě nedostal spojení, a když se o tom Američané dozvěděli, rozzuřilo je to. Neslyšel její hlas už dva roky a dva měsíce – od té doby, co byl naposled v Tbilisi. A tenkrát se samozřejmě neodvážil mluvit s ní otevřeně. Vzal ji na cestu lanovkou, jež se houpala ve větru cestou vzhůru na útes nad zábavním parkem. Náhodou byli v kabině sami. Byla jen mizivá pravděpodobnost, že je kabina odposlouchávána, ale přesto mluvil tak, jako by byla. „Fino, pokud se mi něco stane, musíš to nést statečně. Neváhej mě udat!“
Strčila si pěstičku do pusy. Dokonce i patnáctiletá dívka věděla, co znamená to „něco“. „Tati! Máš problémy?“