David vypadal, jako by si vítr vůbec neuvědomoval, vítr byl na Havaji běžný. Ale zjevně si všiml, jak se jí sukně přilepila na nohy, a zíral na ni, jako by byl zamilovaný. Rachel usoudila, že už je trochu starý na takové romantické způsoby, ale přesto byla ráda, že ho při tom pohledu přistihla.
Radovala se, že sedí vedle něj, když se malé letadlo zvedlo ze startovací dráhy a zatočilo nad Pacifik. Bohužel se ten den neobjevily žádné velryby, aspoň ne blíž, než byla cesta z Lahainy. David s omluvou odmítl letět tak daleko. „Až jindy,“ řekl a naklonil se k ní, aby ho slyšela v řevu motoru Comanche. „Uděláme si jiný výlet,“ dodal. Zamířil zpět mezi dva velké sopečné štíty a dál podél pobřeží Koná. Letěli nad plážemi pokrytými černým pískem a nad nájemnými domky. Ani u jižního cípu ostrova nebyly velryby, ale David zamířil špicí letadla na otevřené moře, naklonil se dozadu, aby ho lépe slyšela, a zeptal se: „Chtěla byste vidět Vulkán?“
„Co je to Vulkán, Davide?“