O dvacet minut později už seděla na nenatřené parkové lavičce, na níž byla vyryta jména stovky párů milenců, na malém ostrůvku zátoky v Hilu. Za ní byl malý most, který překročila, a ještě dále hotel a za ním řada dalších. Vycházející slunce ji pálilo do zad. Bylo to hezké místo. Plochá kopule sopky Mauna Loa a strmější, vyšší Mauna Kea se tyčily za úzkou zátokou rozkládající se před ní. Dívala se na ně pozorně, ale ve skutečnosti viděla tvář Oscara Marigušiho. Viděla ji celkem třikrát. Viděla ji v tom hrozném okamžiku v letadle, když Esther strhla zelenou kuklu a ona spatřila vyplašenou, téměř dětsky zděšenou tvář teroristy těsně předtím, než zastřelil Esther. Pak ji znovu viděla v policejním albu zločinců. Určitě to byla ta samá tvář. A do třetice ji viděla v tom prchavém okamžiku na letišti.
Stále tutéž tvář?