„Teď zrovna ne,“

řekl částečnou pravdu, „ale stalo se pár nepříjemných věcí. Někteří lidé si přejí můj pád. Kdyby tvoje matka byla ještě naživu…“ Ale to byl chybný výrok a Serafminy oči to prozradily. Věděla velmi dobře, že si vůbec nepřeje, aby byla matka naživu. Chtěl jenom, aby vypadala jako ona – aby měla světlou litevskou pleť, modré oči, zlaté vlasy, celý ten zjev, který způsobil, že si Bor tu ženu vzal, aniž si uvědomil, že za krásným zevnějškem se skrývá stvoření plné zloby. To ona způsobila, že jsem zahořkl vůči všem ženám, pomyslel si Bor hořce. A od toho vedla přímá cesta k potížím, v nichž se právě nalézá.
Proklouzl přes Grosvenor Square na Americké velvyslanectví na onu schůzku v Londýně, která pro něj měla být řešením…
Ale potíže byly stále. KGB ho na chvíli ztratila z očí, ale teď ho zase našla.