Vyděšená nebyla.

Dominantní pocit pod povrchem její mysli byl ve skutečnosti lítost, že si na tuto vycházku na sebe nevzala šortky a nahoru podprsenku od plavek. Seděla tam a oddávala se pomalému sebezkoumání, aniž by měla nějaký zvláštní zájem o to, co může vyplynout na povrch; seděla tu, dokud doprava na silnici podél zátoky nezhoustla, slunko za jejími zády nevystoupilo vysoko a dokud za sebou neuslyšela kroky. Ani potom se neotočila. Čekala, dokud si nebyla jistá, že se kroky vzdalují. Pak vstala a pohlédla lhostejně na muže s ploutvemi a v neoprenu, který kráčel k opačnému konci ostrova. Bylo zajímavé, že to nebyl terorista, to její mysl zaregistrovala. Chvilku postála a pak se vydala směrem k hotelu. Sotva došla k prvnímu banánovníku u silnice, otočilo se s hvízdáním pneumatik a řvoucím motorem do protisměru kolem dělicího pásu auto a zastavilo vedle ní.