„Děkuji, generále,“ řekl Bor. Nemusel mu to říkat, protože to bylo implicitně dáno způsobem, jakým muži – a jedna žena – seděli v místnosti. Každý měl před sebou šálek kávy, čaj nebo nějaký nealkoholický nápoj. Dokonce to ani nebyla studovna. Vypadalo to mnohem spíš jako obývací pokoj, samozřejmě obývací pokoj bohatého člověka. Bor seděl v křesílku potaženém šedou kůží a okraj stolu byl tak blízko, že na kávu pohodlně dosáhl pravou rukou. Tato přísně tajná část Sandie nevypadala o nic hrozivěji než volná oblast solárního výzkumu. Byla to samozřejmě iluze. Tenhle pokoj nijak neztělesňoval tajné funkce Sandie. Kdesi nedaleko byla místa, kam se Bor nikdy nedostal. Tam se studovaly nové konfigurace a sestavovaly nové plány.
Dokonce i jeho vlastní Projekt Vulkán nesměl způsobit, aby některé z těchto plánů zastaraly, ačkoliv bylo velice nepravděpodobné, že by kdy dostal možnost prohlédnout si to na vlastní oči.
Otevřely se dveře a atletickým krokem vstoupil plukovník s bílými vlasy a červenou tváří. Vzhledem k jeho bílé hlavě se zdálo, že je na svoji hodnost poněkud starý. Byl velmi zdvořilý. „Omlouvám se, generále Mackline,“ řekl zadýchaně. „Zpozdilo se letadlo.“
Generál se velkoryse usmál: „Nic se nestalo, plukovníku Pettermane. Aspoň nám to dalo možnost se poněkud lépe seznámit.“ Některým z nás to dalo šanci, pomyslel si Bor zasmušile, když generál Macklin představoval armádní meteorology; někteří z nás museli zůstat v zimě venku. Ale hrdě se napřímil, když generál přešel k projekční ploše na konci místnosti a řekl: „Můžeme začít! Nejprve promluví Arkadij Bor, který se více než kdokoliv jiný zasloužil o tento projekt.“
Sklíčenost zmizela. Bor rychle vstal. „Bude mi potěšením, generále,“ řekl šťastně se usmívaje na přítomné. „Myslím, že všichni víte, proč byl Projekt Vulkán navržen. Proto se omezím pouze na technické aspekty věci, kterou mám na starost. Světla prosím. A první diapozitiv.“ Kapitán u projektoru si počínal nemotorně, když chtěl zaostřit obrázek, ale Bor jen omluvně kýval. Kdo by byl nespokojený, když slyší, jak všichni tito důležití lidé mluví o tom, jak je jeho práce významná. Když nakonec kapitán obrázek zaostřil a na ploše se objevil počítačem simulovaný obraz Loihi, začal.