Zařízení implantované do ponořeného svahu Loihi byla štěpivě-slučovací-štěpivá bomba s vypočítaným účinkem šestnáct megatun. Byla velká, i když byly už vyrobeny větší. Musela být velká, protože měla vyhloubit v boku podmořské hory jámu o šesti kubických kilometrech.
Až zařízení odvede svou práci, těchto šest kubických kilometrů pevné skály už nebude pevnou skálou, ani nebude zaujímat tak malý objem. Bude to plazma, druh plynu nabitých částic, velmi horké v procesu prudkého rozpínání. A nebude taková jenom skála, ale také mořská voda.
Tato událost bude mít dva následky.
Za prvé bude odstraněn bok podmořské sopky, jako když odříznete vršek skořápky naměkko vařeného vejce, a tekutá masa magmatu, která se nachází uvnitř, bude vypuzena. Za druhé okolní oceán zmizí. Mořská voda se od místa, kde je zařízení uloženo, až k hladině přinejmenším vypaří. Magma už nebude omezováno jejím tlakem.
Loihi vybuchne.
Výbuch některé ze štítových sopek, z nichž se skládají Havajské ostrovy, bude relativně mírný a omezený, pokud je sopka ponechána sama sobě. Loihi nebude ponechána sama sobě. Když bude schránka obsahující magma odstraněna, erupce bude zvlášť výbušná a prudká. Takové erupci se říká „pyroklastická“ a znamená to, že velká část tektonické energie bude spočívat ve vychrlení sebe samé, spolu s prachem, kameny a mořskou vodou, do vzduchu.