Okamžitý efekt na havajském Velkém ostrovu bude zaznamenatelný, ačkoliv obvyklé průvodní jevy vulkanické erupce budou mít jen velmi malý účinek. Loihi je příliš daleko od Velkého ostrova, než aby pro něj rozžhavené rudé balvany představovaly hrozbu. Dojde samozřejmě ke spadu vulkanického popela, který bude zhoubnější než obvykle, protože bude obsahovat štěpné produkty bomby, ale s trochou štěstí odnese neustálý vítr bezprostřední spad nad Pacifik. Láva, která se vyřine po první explozi, nemůže téct do kopce, takže nemůže Havaj zasáhnout. Souběžné zemětřesení vykáže určité rysy na seizmometrech na americkém pobřeží a v Zeměměřičském ústavu, ale žádný Havajec si jich nevšimne. Dokonce i tsunami, příbojové vlny, které mohou vniknout hluboko do kraje, se ztratí na jižním pobřeží Velkého ostrova. Několik vesnic utrpí škody, jedna nebo dvě se ztratí z povrchu, ale většina pobřeží je po výtoku lávy z Kilauey tak jako tak pustá. Samotné uspořádání mořského dna nepodpoří tvorbu velkých tsunami. Kolem Havajských ostrovů není kontinentální šelf. Na exponovaném jižním pobřeží je nevelká zátoka, podobná jako ta, která působila jako nálevka při ničivé vlně v roce 1960, která udeřila na Hilo. V ostatních částech řetězu stěží nějaké vlny zaznamenají.
Nebude to tedy okamžitý efekt, co způsobí vážné poškození řetězu Havajských ostrovů. Nejhorší efekt se dostaví pomaleji a Havaj jím bezpochyby utrpí nejvíc.