„Sem vzali moji mámu?“ zeptal se.
„Ne,“ řekl David neochotně. „Aspoň si to nemyslím. Jediné místo, o kterém to víme jistě, leží mnohem dál, ne na silnici.“
„Tady by totiž v noci nemohl nikdo být, takže by nemohla volat o pomoc,“ řekl chlapec.
„Ne.“
„Ale jestli ukradl auto u hotelu, mohla se ozvat, ne?“
„Můžeme to předpokládat,“ řekl David. „Ale jistě to nevíme. Třeba měla na krku nůž, nebo…“ zbytek věty David spolkl. Jeho slova nezněla nijak jistě.
Chlapec nepřítomně hleděl do hledáčku fotoaparátu. „Máma říkala…“ začal. David napjatě čekal. Ale hoch dokončil větu: „Máma říkala, že existují dva druhy lávy, pahoehoe a aa. Který je který?“
David začal s povděkem vysvětlovat. Chlapec pozorně poslouchal. Byl bystrý, dokonce správně vyslovil oba názvy –p'hoehoe a ää. Velmi ho zaujal popis hladké, ploché pahoehoe a struskovité aa. Objevila se Nancy Cheeová a navrhla jim, aby se přemístili, protože se nacházejí v mrtvé rádiové zóně a ona nemůže zachytit signál z policejní stanice.
V autě pocítil David úlevu, jako by právě něčemu unikl. No dobrá, unikl. Unikl pravděpodobně emocionální, možná dokonce slzavé scéně, kdyby se nakonec Stephen otevřel a dal najevo pocity, které v něm musela vzbudit tíživá situace jeho mámy.
Ale nebylo to přesně to, co se snažil povzbudit?