Nikdo to nemůže s jistotou říct, ale je tu fakt – přinejmenším zajímavá koincidence, možná i jistota –, který ukazuje na to, že pravdivá je. Tenká vrstva usazenin z období před šedesáti pěti miliony let, která, byla později odkryta, je zhruba třicetkrát bohatší na iridium než vrstvy, které jsou bezprostředně pod ní a nad ní. Ať to způsobilo cokoliv, zdá se, že je tomu tak na celém světě. Tato vrstva se objevuje přinejmenším na dvanácti místech – od Texasu a Nového Zélandu po Dánsko a Španělsko.
Muž, který se jmenoval Luis Alvarez, studoval spolu s dalšími vědci tuto záležitost a dospěl k závěru, že zmíněné vyhynutí všeho živého způsobil meteorit bohatý na iridium, jak meteority často bývají, který narazil na Zemi.
Jedna námitka proti této teorii praví, že meteorit tak velký (nebo jiné srovnatelné padající těleso), aby způsobil to, co způsobil, by někde musel zanechat kráter. Žádný takový kráter, odpovídající velikostí a stářím, nebyl dosud objeven. Těleso ovšem mohlo spadnout do moře. Plocha oceánů je a vždycky byla mnohem větší než plocha pevniny, takže je to dokonce pravděpodobnější, i když se kontinenty mohou pohybovat. V takovém případě by byl účinek stejný, ale na Zemi by nezbyl žádný viditelný kráter. Nebo mohlo těleso narazit do místa, kde byl otisk později zakryt. Takové oblasti existují, jsou to například místa, kde je vulkanická aktivita tak častá a silná, že tu nejsou patrné žádné stopy události, jež se stala tak dávno.
Takovým místem je třeba Island.
Jestliže, jak uvádí jedna varianta této historky, vznikla v té době nová sopka v původním Atlantiku na místě dnešního Islandu, jestliže do ní těleso narazilo a způsobilo erupci, jestliže láva a magma, které vytekly, zahladily všechny stopy…