Zvláštní rys všeho živého, který se snaží zachovat uspořádanost systému, čili nízkou entropii, se nazývá „homeostáze“. Planeta Země (nebo aspoň její část, která se nachází mezi zemskou kůrou a ozónovou vrstvou vysoko v atmosféře) je homeostatická.
Například: Když umístíte do uzavřené nádoby vzorek zemské atmosféry a vzorek dřeva z lesa a zapálíte je, začnou hořet. Budou hořet tak dlouho, dokud bude přítomen kyslík ve vzduchu, nebo uhlík ve dřevě nebude redukován na takovou úroveň, která nepostačuje k hoření.
Ale vně uzavřené nádoby je situace zcela jiná. Je tu vzduch, který obsahuje kyslík. Je tu dřevo v lesích. Dojde k zapálení – když ne jinak, tak tu a tam zapálí strom blesk. Pak nastane proces spalování stejně jako v uzavřené nádobě. Ale daleko dříve, než se vyčerpá kyslík nebo uhlík, se proces zastaví. Obvykle se spustí liják. Existuje vždy dostatek uhlíku na povrchu Země a stejně tak kyslíku ve vzduchu. Reakce přesto nikdy neproběhne až do konce. A co víc, když uhasne lesní požár, začne les znovu růst a zanedlouho je poměr kyslíku a uhlíku stejný, jako byl předtím. To je homeostáze.