Generál Brandywine se tvářil přímo radostně, když vstupoval do místnosti. Na tváři měl štědrovečerní úsměv, který zvěstoval příjemné překvapení. „Mám dobré zvěsti,“ prohlásil. „Zatímco jsme s Jacobem rozmlouvali, poslal jsem do Washingtonu zprávu a dostal jsem kladnou odpověď. Nabízí se pro vás určité řešení. Nebo aspoň pro některé z vás.“ Vlídně se rozhlédl kolem stolu a jeho oči spočinuly na Stephenovi.
„Pro tak bystrého chlapce, jako jsi ty,“ řekl, „to může být kariéra, po které přímo touží.“
„Jakého druhu má ta kariéra být?“ zeptal se Stephen a sevřel matčinu paži.
„Špionáž, synku,“ usmál se generál Brandywine. „Zajistí ti vzdělání, umožní ti hodnotný trénink a dá ti životní náplň, po které řada Američanů touží. A taky si vzpomeň na staré přísloví: 'Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.' A ty teď budeš nějaký čásek jíst náš chleba, to je ti snad jasné. Pokud se týče vás, doktore Morforde, vy jste již prověřený. Nebude problém zařadit vás do stavu. Pro vás, paní Chindlerová a doktore Yanami, to bude trochu obtížnější. Nejprve si vás musíme prověřit. Ale máme už o vás obou určité informace a ty neobsahují nic, co by mohlo dělat problémy.“
„Co bychom měli dělat?“ zeptal se Morford se zájmem.
„Pracovat pro nás,“ odpověděl generál promptně. „Pokud projdete prověrkou, najdeme pro vás práci ve vašem oboru, paní Chindlerová. Stále potřebujeme lidi, kteří zpracovávají data. A jsem si jist, že pro nás bude užitečné i vaše technické vzdělání, doktore Yanami. Ovšem vystavíte se velmi vážným sankcím, pokud někomu poskytnete nějaké informace…“
„Ne!“ řekl David rozhodně.
Generál na něj pohlédl: „Prosím?“
„Nechci s vámi mít nic společného!“ prohlásil David. „Tohle je přece taky terorismus, ne? Mít jako rukojmí celou Zemi!“
„Vyvíjíme novou zbraň, abychom zajistili trvalý mír,“ opravil ho generál Brandywine.
„Ne, generále,“ vydechl David. „Tohle nekupuju. Celý svůj život slýchám, že nová zbraň přinese mír, ale vždycky přinesla jen další zbraně.“