Když stevard

roznesl kávu a zmizel, generál Brandywine povstal. „S vaším dovolením, Jacobe,“ obrátil se zdvořile k druhému generálovi, tomu ve sportovních botách. „Rád bych vysvětlil našim hostům některé souvislosti. Nacházíte se na plavidle amerického válečného námořnictva, které se účastní na důležité obranné operaci nazvané Projekt Vulkán. Musím se vám omluvit za způsobené obtíže. Dále,“ pokračoval a jeho hlas nabyl tónu ministra pronášejícího chvalořečení na zemřelého, jehož nikdy nepoznal, „prosím profesora Yanamiho, aby přijal naši hlubokou soustrast nad úmrtím své babičky. Jsem si jist, že jste hrdí nato, že obětovala svůj život dobrovolně a v boji proti teroristům. Vím, že to byla vzácná žena, jejíž ztrátu všichni hluboce pocítíme.“
David Yanami neodpověděl. Dokonce se ani na generála nepodíval. Všechnu svoji pozornost věnoval Rachel Chindlerové. Generál pokývl, jako by mu byl David poděkoval, a pokračoval.
„Nemůžu vás v této chvíli seznámit se žádnými podrobnostmi týkajícími se Projektu Vulkán. Mohu vám pouze říct, že je velmi podstatný pro přežití Spojených států a celého svobodného světa. Mým nejhlubším přáním, jako ostatně přáním každého vojáka, je mír. A projekt Vulkán nám nabízí vyhlídky na trvalý mír. Myslím, že všichni uvítáme tento cíl, který byl ještě přednedávnem pouhým snem. Projekt Vulkán tento sen uskutečnil!“ Pohlédl na Arkadije Bora, ale Bor to čekal. Jeho obličej byl klidný.