A co ten vysoký mladík, který vypadal jako Portorikánec? Kdyby byl opravdu tak špatný, proč by máma plakala nad jeho tělem?
Je to zkrátka zmatek.
Řidič džípu dupl na brzdy a smykem zastavil na jediné rovné plošince na cestě dolů. Téměř minul velkou bílou helikoptéru, která na ně čekala s rotory v pohybu. „Dávejte bacha na to, co děláte!“ řekl Stephen zlostně černému chlápkovi s automatickou pistolí, když zajatce vyzval, aby vylezli. Nevyzval je, ale vytáhl. Chlapík neodpověděl. Podíval se na Stephena se znechuceným výrazem, jako by Stephen provedl hrozné faux pas, jako kdyby se neslušně zachoval na veřejnosti. „Do helikoptéry!“ nařídil a znovu Stephena postrčil.
Za jiných okolností by to byl docela pěkný výlet. Helikoptéra byla velký námořní Szikorsky, dost velký, aby je unesl všechny. Když seděli připoutáni na sedadlech, helikoptéra se vznesla do vzduchu zmítána poryvy větru. Zamířila na jih. Stephen ještě nikdy vrtulníkem neletěl. Bylo to jiné než v DC-10. Otočil se v anatomickém sedadle, aby se mohl dívat na zem. Byla tak blízko! Viděl, jak se pod nimi vzdalují svahy Mauna Key. Vrtulník zahnul okolo Mauna Loy, pak nabral kurz na jihovýchod a pokračoval v letu nad lávovou proláklinou a temnou mořskou hladinou. Stephen slyšel, že David Yanami něco tiše vykládá jeho matce, takže to je snad v pořádku. Aspoň pro tuhle chvíli.