Ne náhodou se oblast mezi zemskou kůrou a ozónovou vrstvou nazývá „biosféra“. Odpovídá totiž Schroedingerově definici živého. Lesy po požáru regenerují. Po vyhynutí některých forem života na Zemi se vyvíjejí a rozšiřují formy nové. Díky vstřebávání energie (která pochází téměř výlučně ze slunečního záření) si struktura udržuje stav nízké entropie.
Nelze samozřejmě jednoduše říct, že v biosféře existují jednotlivé živoucí subjekty. Je třeba konstatovat, že všechny tyto živoucí subjekty dohromady – hmyz i sloni, mikroorganismy i sekvoje, hlupáci i králové – představují druh čehosi jedinečného a kolektivního – jedinečnou živoucí entitu.
Tuto entitu pojmenoval v roce 1974 James Lovelock a někteří další vědci ze Střediska nepilotovaných kosmických letů a později z Laboratoře mořské biologie v Plymouthu. Pojmenovali ji Gaia.
Hypotéza Gaia tvrdí, že život na Zemi (bráno dohromady) nejenže usiluje o to, aby přetrval a dál se reprodukoval, ale že se snaží zajistit, aby tu zůstal navždy.
Je to uklidňující vědecká hypotéza. Možná je i pravdivá.