David

V tom měl David pravdu. Bylo to opravdu to nejtěžší. Reakce Rachelina syna se vyvíjela od zmateného nepochopení k šoku, hněvu a nakonec téměř až k slzám, protože otevřeně plakat si osmnáctiletý mladík nemohl dovolit. Ale Stephen Chindler se nedal tak snadno zlomit.
Situace může být tak zlá, že vás přemůže, ale chlapec se přemoct nedal. Poslouchal. Ptal se. Seděl na kraji proutěného křesla a pozorně sledoval Davida, když mu David vykládal o Lonovi a Maui Mau-Mau a ostatních skupinách buřičů na všech možných stupních násilí.
David se při hovoru naklonil dopředu a položil svou velkou ruku na chlapcovo rameno. Cítil hrdost, jako by to byl jeho vlastní syn. Jen kdyby byl Lono býval tak pozorný, tak soustředěný a tak pevný jako Stephen Chindler…
Ale David věděl, že Lono takový byl. To bylo na tom to nejhorší. Měl všechny tyto vlastnosti. Bohužel kdysi v mládí se jeho cesta rozdvojila a Lono se se svým idealismem a odvahou vydal cestou, která vedla k únosům a zabíjení.