Protože měly během půl hodiny přistát dva jumbo jety, byly načas omezeny jinak velmi volné parkovací možnosti. Neznamenalo to, že by David nemohl zaparkovat u obrubníku, na jak dlouho chtěl. Pouze to znamenalo, že musí zůstat v dohledu, aby mohl k autu doběhnout, kdyby se na mopedu objevil policista, který řídí na letišti dopravu. Došel až k pultu Služby cestujícím a pak se vrátil ke Kuši, která čekala v autě.
„Let má dvacet minut zpoždění,“ hlásil. „Pokud zůstaneš v autu, půjdu dovnitř a na chlapce počkám tam.“
„V pořádku,“ řekla babička souhlasně. „Jenom to uděláme opačně. Ty zůstaneš tady. Já najdu dítě.“
„Vždyť vůbec nevíš, jak vypadá,“ namítl David.
„Pcha! Já znám každé dítě, Davide. No a taky potřebuju jít na toaletu.“ Se vznešeným výrazem určeným vnukovi vyrazila čekajícím davem. David zůstal pod převislou střechou ve stínu. Nepřekvapilo ho, když viděl, že Kuši, místo aby zamířila doleva k toaletám, zahnula doprava k letištnímu bufetu. A stejně tak bez překvapení zpozoroval seržantku Nancy Cheeovou, která zastavila své malé auto v diskrétní vzdálenosti.