„V žádném případě. Můžete ho vyslechnout tady.“
„Ne.“ Murchison sevřel rty a pak řekl se zjevným úsilím o přátelský tón: „Nahoře v autě, abych si mohl nahrát odpovědi.“
„Pak nám bude k dispozici?“
Murchison pokrčil rameny. „Možná, vždyť víte. Pokud nebude obviněn, pak ano.“

Obviněn! Za svých víc než šedesát let se David Kane Yanami nesetkal s tím, že by proti němu bylo vzneseno obvinění. Taková slova jistě nepoužijete kvůli dopravnímu přestupku. A dopravní přestupky nevyšetřuje FBI.
Když David studoval do plastu zalitou legitimaci a hned vedle Murchisonovy barevné fotografie si všiml slov Federální vyšetřovací úřad, jeho pobouření si našlo průchod slovy: „Chcete mě obvinit z únosu?“
„Počkejte moment,“ řekl Murchison a hrabal se v tašce. Vytáhl magnetofon, pečlivě do něj zasunul kazetu, zapnul ho a řekl: „Wiliam F. Murchison vyslýchá Davida K. Yanamiho třetího prosince v“ – koukl se na hodinky – „v devět dvacet dopoledne. Doktore Yanami, můžete mi říct, kde jste byl dvacátého třetího října?“
Pro Davida nebylo těžké odpovědět na otázky, které mu kladl muž z FBI. Kde byl? Pil kávu v restauraci na Lymanově letišti. Co tam dělal? Právě odvedl paní Rachel Chindlerovou na letadlo do Maui. Proč to dělal? Protože byl členem výboru, který hledal novou vedoucí knihovny na univerzitě a paní Chindlerová projevila o tuto práci zájem. Bylo by možné, že by byl zapleten do únosu? Jistě ne… Ale poslední otázka nebyla vyřčena. Nicméně jistota, že právě na to muž z FBI myslí, zrychlila Davidův tep. Jak neuvěřitelné, že se ho můžou takhle vyptávat.