Seržantka Cheeová

se nejprve podívala na muže, který držel sandál, a když ho nepoznala, pak na kapitána Fieldinga. Teprve když kapitán kývl na souhlas, odpověděla: „Mám dojem, že ano, pane. Rachel Chindlerová měla takové boty včera ráno na sobě.“
David zapátral v paměti. „Mám taky ten dojem,“ řekl pochybovačně. „Ale nerozeznávám dobře části ženského oblečení.“
„Mám dojem, že to stačí,“ řekl kapitán Fielding. „Botu našel jeden ze strážců parku. Chtěl ji zahodit, protože najít tu ráno botu, to není nic neobvyklého – nemluvě o tom, že se tu příležitostně najdou i podprsenky –, ale byla v ní zpáteční letenka paní Chindlerové. Letenku mohl někdo ukrást, ale nikdo by nekradl jednu botu – z toho vyplývá, že tu byla. Rozešlete popis automobilu,“ rozkázal. Uniformovaný policista přikývl a zamířil k východu z rokle. „Myslím, že se tu přes noc schovali před deštěm. A pak před svítáním ukradli auto před hotelem Volcano. Pokud v něm ještě jedou, brzy je dostáném.“
David svraštil čelo, jako by neporozuměl. „Proč říkáte oni?“
Kapitán Fielding zaváhal a pak řekl: „Není dosud jasné, jakou roli v celé věci paní Chindlerová hraje. Připouštím, že mohla vlézt do cizího auta na parkovišti dobrovolně, zejména když je řídil váš synovec, který jí byl normálně představen. Připouštím taky, zeji mohl se zbraní v ruce přinutit, aby s ním nějaký čas zůstala – ale ne navždy. Od únosu už uplynulo dvacet čtyři hodin. Auto ukradli jen pár metrů od hotelu. Mohla křičet o pomoc. Neudělala to. Stejně tak během dvaceti čtyř hodin tady v parku, ve tmě, měla jistě možnost utéct s dobrými vyhlídkami, že unikne. Neudělala to. A pak je tu tavěc s Kanaloou. Mám dojem, že ho poznala. Ale nepřiznala to.“
„Ale to je šílené,“ vybuchl David.
Když kapitán otevřel ústa, aby mu odpověděl, zasáhl civilista: „Dřív než budete pokračovat, Fieldingu, musím položit doktoru Yanamimu několik otázek.“
„To musím já taky, Murchisone,“ odpověděl kapitán.
„Jistě, to můžete. Ale my budeme první. A ne tady. Potřebuji, aby byl v mé kanceláři…“