David spal velmi špatně – vstal aspoň šestkrát za noc a volal na policii, aby se zeptal, jestli je něco nového s Rachel Chindlerovou. Vždycky dostal stejnou odpověď. Když zavolal naposledy, už svítalo. Budík měl natažený na sedmou. Takže když po několika minutách vrzly dveře, byl stále ještě v županu. V dlani držel šálek instantní kávy.
Byla to mladá policejní seržantka Nancy Cheeová.
„Našli jste ji?“
Nancy lítostivě potřásla hlavou. „Ne. Ale objevilo se něco nového, co by mohlo souviset s jejím únosem. Znáte Alicii Patter-sonovou?“
Ode dveří se ozval šouravý zvuk. Vstoupila Kuši. V muumuu velikosti teplovzdušného balonu vypadala majestátně. „Samozřejmě ji zná. Je to přítelkyně našeho vnuka. Dej mi taky šálek, Davide.“ Nalila si z konvice a naslouchala přitom policejní seržantce.
„Alicii Pattersonovou včera zatkli při pokusu ukrást auto.“
„To je mi líto. Jste si jistá, že to tak bylo?“ řekl David překvapeně.
„Ale jistě, doktore Yanami. Otevřela toyotu na parkovišti Hertzů na letišti. Odvedla dobrou práci, spojila dráty od zapalování, ale musela být nervózní. Každopádně při výjezdu na silnici narazila do poštovního náklaďáku a pokusila se ujet. Všechno to viděli policisté z auta.“ Zaváhala. „Jde o to, že ona a váš synovec Albert jsou na seznamu havajských nacionalistů.“
„Proti tomu neexistuje žádný zákon,“ řekl David instinktivně a pak pokrčil rameny. „Omlouvám se. To je reflex. Chcete tím naznačit, že je Lono zapletený do únosu?“
„Právě na to se vás chci zeptat. Pattersonová vypovídá, že se chtěla jen projet, ale to nezní logicky. V jejím charakteru není nic, co by takovému jednání nasvědčovalo.“
„To není,“ souhlasil David. „Je to hezké děvče. Takové vážné.“
„A taky se ztratilo auto blízko Waimey. Farmářský náklad'áček. Popis odpovídá nákladnímu autu, které viděli na univerzitním parkovišti.“
Davida to zmátlo. „Myslíte, že Alicie ukradla oba automobily?“
„Ne – mohla to být ona, ale my nepředpokládáme, že by unesla paní Chindlerovou. Právě v té době byla na policejní stanici a paní Chindlerová s ní prokazatelně nebyla.
Spíš to vypadá tak, že únosce odvezl paní Chindlerovou v náklaďáku a pak někde čekal, aby vyměnil auto. Pattersonová měla obstarat to druhé auto, ale byla uvězněna. Samozřejmě jsme rozeslali popis náklaďáku na všechny strany, hned jak jsme ho dostali, ale není po něm ani památky. Téměř to vypadá, jako že je tu ještě třetí parta, která opatřila auto, nebo že paní Chindlerová a její únosce či únosci jsou stále ještě v náklaďáku. Pokud tomu tak je, nemůžou s ním jet daleko.“
„Na druhé straně,“ řekl David pomalu, „vy předpokládáte, že se můj synovec podílí na únosu. Pak se patrně domníváte, že se podílel i na únosu letadla.“
„Musíme uvážit každou možnost,“ omluvila se seržantka Cheeová. „Jedna věc je jistá. Ten, kdo unesl paní Chindlerovou, věděl, kde ji najde. Kdo všechno to věděl?“
„Samozřejmě já. Frank a jeho sekretářka. Víte…“ Zarazil se. „Jo, a řekl jsem to důstojníkovi na Lymanově letišti, myslím. A jeho sekretářce taky. Chtěl jsem tím urychlit řešení toho problému, abych se mohl rychle vrátit do Frankovy kanceláře a vyzvednout Rachel.“
Seržantka jen zírala. „A každý z nich to mohl říct komukoliv dalšímu. Nu dobrá. Přinejmenším jste to nezveřejnil v novinách.“
„Neměl jsem důvod, abych se o tom nikomu nezmiňoval,“ odsekl David.
„Samozřejmě že ne. Řekl jste to ještě někomu?“
„Ne, mám dojem, že ne,“ odpověděl David a uvažoval. „Vždyť jsem nikoho jiného neviděl.“
„Viděls mě, Davide,“ řekla jeho babička a cpala si tabák do dýmky. David se na ni podíval zděšeně.
Seržantka se rychle zeptala: „Copak vy jste se o tom někomu zmínila?“
„Bohužel ano,“ řekla Kuši těžce. „Volal mi Lono. Mluvil dlouho – a velice přátelsky. Už dlouho jsem si s ním tak hezky nepopovídala. Řekla jsem mu, kam vahiné šla.“
Zatímco Nancy Cheeová telefonovala na stanici, David seděl a zíral na svoji babičku. Vyndala dýmku z úst a vrátila mu pohled. „Víš, Davide, tys měl pravdu. Udělala jsem velkou chybu.“
„Nic jsi mi neřekla!“