Když zatáčela kolem rohů,

aby vyjela, Bor se pokusil trochu vztyčit a rozhlédl se kolem. Dodávka neměla po stranách okna, ale nebyla v ní úplná tma. Z osvětlených ulic do ní pronikalo dostatek světla oddělením pro řidiče, takže si Bor mohl prohlédnout oba muže, kteří tam byli s ním. Byli velicí, měli bronzovou pleť a vypadali spíš jako Orientálci. Jeden stále ještě třímal baseballovou pálku, zatímco druhý zvědavě zkoumal ženin smrtonosný deštník. Bora si vůbec nevšímali.
Takže se dostal z bláta do louže. Bor si uvědomil, že osoba, která o něm podala zprávu KGB, zatelefonovala ještě někomu jinému. Tihle muži tedy nemohli být nikdo jiní než teroristi, kterých byly plné noviny. Začalo mu být nevolno.
Když chytil dech, vykřikl: „Vy jste ti Maui Mau-Mau?“
Muž s baseballovou pálkou se zasmál. „Kamehameha Korps, ty bílý prase,“ opravil ho.
Bor nad tím rozdílem mávl rukou. „Každopádně mě poslouchejte. Ta žena je agentkou KGB. Musím vám poděkovat, že jste mě před ní zachránili.“
„Drž hubu,“ řekl muž klidně.
„Věřte mi! Slibuju vám, že za to budete dobře odměněni, jen musíme zajet někam k telefonu, abych mohl zavolat svého bezpečnostního důstojníka.“
Muž už nepromluvil. Jen se usmál a zvedl hrozivě pálku. Bor vyděšeně zavřel oči. Co se má stát, stane se a on už to nemůže nijak ovlivnit.
Nicméně bylo zvláštní, že se muž usmál. Bor si ten úsměv nedovedl vysvětlit. Pochopil, až když o půl hodiny později dodávka zpomalila a zastavila. Mezi řidičem a někým venku proběhla šeptaná domluva.