„Ne, tak daleko jsi ještě nedospěl,“ souhlasila. „Dostal ses do potíží kvůli svým nechutným sexuálním praktikám, nemám pravdu, Arkadiji Semjonoviči? A jsi v nich zase!“ Potřásla hlavou a pak mu naznačila, aby se zvednul. Vedla ho k pultu, kde objednala pro sebe limonádu a Borovi další kávu. „A teď,“ řekla, „si sedneme a pohovoříme si, drahý příteli.“
„Nejsem váš přítel!“
„Ale budeš, Arkadiji Semjonoviči. Logika situace to vyžaduje.“ Lokla si z papírového šálku, ušklíbla se a vyhodila polovinu ledu na asfalt.
„To víš,“ řekla, „ti tví pederastičtí kamarádi nevědí, co je loajalita. Jakmile tě vidí, hned mi zatelefonují. Možná stejně tak telefonují i jiným, kdoví?“
„To jistě ne!“ protestoval, ale jeho žaludek byl jiného mínění. Vyčichlé nestravitelné kafe v něm leželo jako olovo.
„Takoví, jako jsi ty, nemají žádné přátele,“ řekla vážně. „Ani Američani nemají rádi takové svinstvo, jako jsi ty, Bore. Tvoje záznamy o hospitalizaci jsou stále k dispozici. Snadno se můžou dostat do rukou CIA.“
„To nebude mít žádný význam,“ zaprotestoval.
„Samozřejmě že bude! A bude to pro tebe moc zlý. Ale nabízím ti řešení. Pomůžeš své vlasti, jak to od tebe požaduje. Nebo si myslíš, že jen proto, žes procestoval několik tisíc kilometrů, nejsi už nic povinován vlastnímu státu?“
„Ale pokud budu pro vás pracovat jako vyzvědač, tak mě zastřelí.“