„Chtěl bych vidět erupci,“ řekl hoch moudře.
„Ne, to ne. To může být moc špatný, když Kilauea vybuchne. Jsi hezký chlapec,“ prohlásila, aniž změnila tón. „Máš nějakou dívku?“
„No – jistě.“
„Samozřejmě že máš,“ přitakala Kuši. „To je moc dobrý, mít dívku, oženit se, mít děti. Udělej to tak, Stephene, nebuď jako – hmm – ten zabedněnec David, můj vnuk. Měl se oženit a mít syna, jako jsi ty.“
„Kuši,“ řekl vnuk mírně, „mám dojem, že se tě chce Stephen na něco zeptat.“
„Zeptat? A na co?“
„No,“ řekl hoch, „myslel jsem… říkala jste, že jste Havajka?“
„To se vsaď, že jo. Havajka. Proč?“
„Zdá se mi, že vypadáte spíš jako Japonka.“
„Japonci jsou dobrý Havajci,“ prohlásila Kuši. „Víš, před mnoha sty lety ztroskotala na Maui japonská loď. Tos nevěděl, že? Kapitán se jmenoval Kaluiki-a-Manu. Kapitán měl sestru, jmenovala se Neleike, a ta si vzala havajskýho vládce jménem Wakalana. A když se vzali, kapitán dal Wakalanovi železný nůž, vůbec první železný nůž na Havaji.“