18. prosince

1788 spatřil kapitán Cook ostrovy Kauai. To bylo první zaznamenané setkání Evropanů s Havajskými ostrovy. Během deseti dnů vystoupily posádky Cookových lodí na břeh, aby prozkoumaly nový kraj a směnily železné hřebíky za kokosové ořechy a vepřové. Žádný z anglických námořníků nezůstal na břehu přes noc. Cook to zakázal. Ale 29. prosince se jeden důstojník a dvacet mužů nemohli před setměním vrátit na loď kvůli silnému příboji.
Cook nechtěl pobyt na ostrově žádnému ze svých lidí dovolit, protože byl víceméně prozíravý člověk a předpokládal, co se stane, když jeho tak dlouho osamocení námořníci stráví noc v přítomnosti domorodých žen. Dopadlo to tak, jak očekával. O den či dva později odplul za svým neúspěšným posláním najít severozápadní cestu.
Koncem roku ho chladné počasí zahnalo na jih Beringovou úžinou, ačkoliv žádnou cestu neobjevil. Přistál u jiného ostrova téhož řetězu. Nepřekvapilo ho, že Havajci, kteří je vítali, vykazují znaky pohlavních nemocí. Od té doby museli kapitáni své posádky zdržovat na palubách – ale šlo už jen o to, aby se nenakazili námořníci – pro ostrovany bylo příliš pozdě. Za necelý rok se kapavka i syfilis staly epidemií. Havajci, kteří Cooka v únoru příštího roku ubodali v příboji zátoky Kealakekua, se nemstili za to, že zkomplikoval jejich sexuální potěšení, ale někteří lidé se domnívají, že na to měli právo.