Před rozedněním donutil Lono Rachel, aby ho doprovodila na parkoviště před hotelem Volcano, kde ukradl auto. V době, kdy slunce stálo vysoko, už nebyli v horách, ale v obytných čtvrtích nad Hilem. Nezaparkovali tu. Lono nechal auto dobrou míli od místa, kam měli namířeno, a teď spolu kráčeli zavěšení v ranním slunci. Vypadali jako milenci. Koneckonců taky v určitém smyslu milenci byli. Milenci s historií intimního sblížení, která nebyla doprovázena vřelými pohledy a něžnými výrazy. „Dívejte se na mě!“ přikázal jí Lono. „Nespouštějte ze mě oči.“ Rachel ospale poslechla. Celé tělo ji bolelo a mysl měla otupenou nedostatkem spánku. Kráčeli v těsném objetí s obličeji obrácenými k sobě. Žádný pozorovatel nemohl dobře vidět jejich tváře.