Jeden z Havajců měl být propuštěn, ale spletli si číslo cely. Takže to byl Bor a nikoli Havajec, kdo vratce klopýtal do místnosti stráží, kde prodělal celou úřední proceduru, podepsal vrácení osobních věcí, sundal si vězeňské boty a natahoval si vlastní – a tehdy dostal kovbojské boty, příliš velké na svou malou nohu. Když protestoval, vyšel celý omyl najevo. Tou dobou už bylo venku normální světlo. Téhle noci se už nevyspí.
Místo toho pomyslel na snídani. Chuť na snídani měl znamenitou, protože hovězí na kari, které si objednal v Sam's All-Nite Drive-Inn nesnědl a od té doby uplynulo mnoho času. Chutná vůně smažených vajíček a kávy začala pronikat mřížemi.
V tu chvíli samozřejmě přišla pro Bora stráž.
Odvedli ho do „konferenční místnosti“ o tři paluby výš. Rozdíl mezi celou a „konferenční místností“ spočíval v tom, že měla místo mříží dveře a místo kavalce stůl a židle, ale dveře neměly zevnitř kliku a okénko v boku lodi bylo zavařené.
Tady ho nechali bez dozoru a hladového další hodinu a něco, dokud pan Jameson Burford v poklidu nedojedl svoji vlastní snídani a nepřipojil se k němu.
Žádný spánek. Žádná rozumná diskuse. Žádné jídlo. Bylo to přesně tak, jako by to dělali čekisté, jenže čekisté by to všechno dělali záměrně.