V místě

kde soukromá cesta vedoucí ke skupině domů ústila na hlavní ulici, stála za rohem zaparkovaná malá toyota. Za volantem seděla Kuši, věčná, nehybná a pozorující.
Jméno Meg Barnhartové se dozvěděla neočekávaně, ale s hroznou jistotou od jedné z osob, jejichž adresy jí dal buddhistický mnich. Dům vypadal docela nevinně, dokonce i když se odvážila okouknout ho ze sousedního zadního dvorku. Očekávala, že ji osloví domácí, a byla připravena se ho zbavit přívalem lámané angličtiny. Ale pak si všimla auta s ohromnou blondýnkou. Paruka a vycpaná podprsenka nezměnily Kanalou tak, aby ho nepoznala.
Když zaregistrovala Lonovo auto, zařadila rychlost a sledovala ho. Řídila opatrně a jistě městskými ulicemi Hila, zatočila doleva kolem knihovny do Saddle Road. Asi o kilometr dál, když už bylo sledované auto sotva v dohledu, viděla, že zatáčí doprava.
Byla to silnice, která vedla na vrcholek sopky Mauna Kea. Kuši zajela na odstavný pruh a chvíli čekala. Teprve když spatřila vzdálený záblesk světla odraženého od okna auta únosců, které zahýbalo na štěrkovou cestu vedoucí na horu, si byla jistá, že ví, kam jedou.
Od toho místa už nemohli nikam odbočit.