„Ale Rachel!“ vykřikl. „Co bude s vaším synem? Je tady, víte? Říkali v televizi, že ho sem přivezli. To chcete, aby identifikoval vaše tělo v nějaké škarpě?“
„Buď zticha,“ řekl Kanaloa měkce a studoval Rachelinu tvář. Rachel mu téměř poděkovala; náhlé bodnutí myšlenky, že její syn přijel, bylo víc, než na co byla připravená.
Stephen je tady? Obrázek, který Lono nastínil, jí živě proběhl v mysli, ale potřásla hlavou.
Kanaloa se otočil a pohlédl na mladíka. „To má být osoba, o níž ses domníval, že může být naše Táňa?“ zeptal se. Zdálo se, že ještě vyrostl. Lono proti němu natáhl ruku dlaní dopředu, téměř jako by se chtěl před ním chránit. Ale řekl neústupně: „To, co dělá vláda, je špatné, paní Chindlerová. Proč nechcete pomoct tomu zabránit, když si tím zachráníte život?“
„Nechci se stát součástí ničeho zlého,“ řekla Rachel smutně a dodala: „A vy všichni jste zlí.“

Tím skončil Rachelin podíl na konverzaci. Ostatní pokračovali, jako bytu nebyla.
„Ku by už měl být zpátky,“ řekla Pele, která plánovala další postup. „Musí ji někde vyhodit.“
„Ale nemůže jet v tom jeho,“ řekl Kanaloa opovržlivě. „Nemá ani kufr. Bude si muset vzít tvýho ramblera. Jak je to s rádiovým spojením?“
Rachel se otřásla, protože porozuměla, jak rychle se její osud naplní. Stěží poslouchala dál.
„Nejlepší bude,“ řekla Pele uvážlivě, „když my tři pojedeme nahoru do hor a ztratíme se.“
„A co jestli už vložili nálož do vodíkové bomby?“ zeptal se Lono. Stále ještě se mu třásl hlas a vyhýbal se pohledu na Rachel.
„Nejspíš to neudělali, ale jestli ano…“ Pele zazářily oči, ale potřásla hlavou. „Ne. Ale aspoň jim to znemožníme. Bude se to moc dobře vyjímat v televizních zprávách. Můžeme upozornit novináře, ať letí tak blízko, aby mohli udělat snímky…“
„Plácáš nesmysly,“ poznamenal Kanaloa měkce. „Neznáme přece kód pro odpálení!“
„Říkal jsi, že jej můžeš zjistit metodou pokus a omyl!“