To nebyla knihovnice jménem Meg Barnhartová, která vyšívala přehozy pro turisty, byla to vražedkyně jménem Pele. „Pokoušíme se zamezit zločinům proti lidskosti, kterých se dopouští fašistická mocenská elita,“ řekla Pele.
Rachel dopila poslední kapku mléka a pocítila cosi jako pobavení. Jaká archaická a formální slova používají tito lidé, pomyslela si nezaujatě a pasivně, protože pasivita se v posledních dvou dnech zmocnila celé její bytosti.
Ale pak, když žena ještě chvíli pokračovala, už prostě nemohla být pasivní. Změna ji bolestivě znervóznila, jako když k sobě přijde necitlivá ruka. „Vodíkovou bombou?“ zašeptala. „Chcete vyhodit celý svět?“
„Ale ne,“ řekla Pele, netrpělivá jako knihovnice, která musí všechno vysvětlovat znovu, „ne vyhodit, pouze zmrazit. Zmrazit jeho část – copak si to nepamatujete? Vždyť jste viděla simulaci na počítači, vyprávěla jste o tom Lonovi.“
„Ale to nebyla bomba. Myslela jsem, že je to, jako když vybuchne sopka.“